Zličín sází na Hrechka. Nechci zklamat, říká ukrajinský expres
11. března 2008 13:17 » Fotbalový Zličín se chce vyšvihnout mezi přeborovou elitu. A pomoci má k tomu zahraniční posila: ukrajinský útočník Sergej Hrechko je tím mužem, na kterého trenér Daniel Drahokoupil i celý klub hodně spoléhá. Expres z Východu se uvedl skvěle: při výhře 2:1 nad Tempem dal gól a druhý připravil Zbožínkovi před prázdnou branku. „Nepřeceňoval bych to,“ řekl 23letý Hrechko.
Ale musíte souhlasit s tím, že to byla velice povedená premiéra, ne?
Zápas se mi docela povedl, ale není to jen o mně. Je to o celém mančaftu. Přišel jsem v zimě z Kosořic, trenér mi věří, hned mě dal do základní sestavy, tak jsem se mu snad dobře odvděčil. Uvidíme, jak to půjde dál.
Zličín si od vás hodně slibuje. Nejste z toho nervózní?
Ne, vůbec. Když se bude dařit mančaftu, dá se předpokládat, že se bude dařit i mně. Trenér na mě sází, tak ho nechci zklamat. Ale nepřemýšlím o individuálních úspěších.
Opravdu ne? Nemáte třeba plán, kolik chcete dát na jaře gólů?
Nemám. Nic takového. Můj plán je: nezranit se a odvádět to nejlepší pro Zličín. Kdyby se mi dařilo, tak můžu jít třeba výš. Ale to je budoucnost.
Teď k minulosti. Jak jste se vůbec dostal do Česka?
Do Prahy jsem přišel v roce 2004 a hrál jsem za Fórum Ukrajinců. Pak jsem se kvůli práci přestěhoval do Mladé Boleslavi a hrál jsem z Kosořice ve středočeské I. A třídě. V zimě mě někdo doporučil trenérovi Drahokoupilovi do Zličína, tak to zkouším tady. Mám to kousek od bytu, bydlím v Řepích, takže je to ideální. Chtěl jsem hrát někde, aby to nebylo daleko od místa, kde bydlím.
A jak se živíte?
Práci hledám, takže teď jen hraju fotbal. Když jsem působil v Kosořicích, dělal jsem pro firmu, která prodávala motorky. Chtěl bych ještě studovat. Na Ukrajině jsem dokončil vysokou sportovní školu, teď se rozmýšlím.
Jaká byla vůbec vaše motivace jít do Česka?
Hrál jsem za ligový dorost FK Vinica, což je druholigový klub na Ukrajině. Dostal jsem se do kádru mužů, ale nehrál jsem ani jeden zápas. Rozhodl jsem se, že zkusím jít někam do Evropy. Chtěl jsem to zkusit, jako každý mladý kluk.
A proč jste si vybral právě Česko?
Ani nevím. Prostě jsem přijel do Prahy. Trénoval jsem na Xaverově i s béčkem Příbrami. To nevyšlo. Dával jsem do toho všechno, ale neznal jsem jazyk, to byl problém. Pak jsem vzal kvůli práci nabídku Kosořic a tím pádem jsem šel trochu dolů.
A myslíte ještě na vyšší soutěže?
Určitě! Ale neřeknu vám na jaké. Tohle neplánuju, když se bude dařit, třeba se něco naskytne. Teď chci studovat a zabydlet se tady. Pak se uvidí.
Mluvíte velice dobře česky. Měl jste učitele?
Ne, jsem samouk. Všechno je o komunikaci s lidmi. Já komunikuji hodně. Chtěl jsem, aby mě ostatní opravovali a pomohlo to. Domluvím se dobře. Někdo je tady deset let a česky pořád neumí. Já se chci pořád zlepšovat. Jak v řeči, tak ve fotbale.
A jak vás bere okolí? Ukrajinci v Česku nemají jen dobrou pověst.
Já vím, ze začátku mě to uráželo. Všude kolem jsem slyšel, že jsem nějaký Rusák. Už je mi to jedno. Já jsem slušný člověk, je to o jednotlivcích, jak se k tomu kdo postaví a zařadí se do kolektivu a společnosti. To se mi snad daří dobře.
Daří se vám i na hřišti. Proti Tempu vás sledovala vaše rodina. Ta v Praze bydlí s vámi?
Ne, maminka s bratrem přiletěli z Ukrajiny, táta bydlí v Mladé Boleslavi, kde pracuje.
V Praze tedy žijete sám?
Zatím jo. Mám tady spoustu kamarádů.
Před startem přeboru se o vás dost mluvilo. Svůj potencionál jste předvedl hned v prvním zápase. Sergeji, jak byste se fotbalově charakterizoval?
To nikdy nedělám. Od toho jsou jiní. Sám nic nezvládnu. Chci být platný pro mančaft. Je mi jedno, jestli mě trenér postaví do zálohy, nebo do útoku. Jsem univerzál.
-tru-
