Zlíchov válí i po postupu. Hrajeme dopředu, sílu máme, říká kouč
23. října 2015 07:00 » Do I. A třídy proklouzli fotbalisté Zlíchova z druhého místa. Vyšší soutěže se ale nezalekli a po devátém kole jim patří třetí příčka. Na vedoucí Duklu Jižní Město ztrácejí pouze šest bodů. „Zatím se nám daří, sezonu hodnotím kladně. Síla v našem týmu určitě je,“ říká spokojeně trenér Jaroslav Kaiser. Naposledy ale jeho tým prohrál na půdě expřeborového Radotína 1:3.
Sice jste prohráli, ale zaznamenal jsem, že vás soupeři chválí. Co na to říkáte?
Jestli to tak někdo vidí, je to příjemné. Snažíme se hrát kombinační fotbal. Dokud to takhle šlo v Radotíně, tak to vypadalo dobře. Tahle hra je nám vlastní a taky jsme vedli 1:0. Jenže pak se hřiště rozbilo, balony se začaly nakopávat a nakonec jsme prohráli. Zranil se nám náš japonský stoper, pak přišlo ještě jedno zranění, a když k tomu přičtete červenou kartu, prostě jsme neuhráli ani bod.
Vypadá to, že si zatím vyšší soutěž užíváte. Neměl jste obavy, že kvalita bude o pořádný kus vyšší?
My jsme se na to chystali, hráli jsme v přípravě se soupeři z vyšších soutěží. A ukázalo se, že síla v týmu určitě je. Myslím, že kdyby se v tomhle stavu doplnil o dva, tři hráče, tak by mohl hrát i v přeboru.
Soudíte tak třeba podle pohárové bitvy se Zličínem?
Vedli jsme 2:1, ale soupeř z penalty vyrovnal. Pak jsme si nechali dát zbytečný gól a v závěru ještě jeden. A bylo po poháru. My si to ale v I. A třídě užíváme. Třeba zápas se Slivencem byl velká sláva, všechno se přitom odehrálo v přátelském duchu, jen po té naší výhře 5:0 může soupeř říct, že výsledek byl nepřátelský. Co se týče I. A třídy, já se na téhle úrovni pohybuji docela dlouho, každý týden klidně vidím tři zápasy, takže jsem věděl, že se nemáme čeho bát.
Jenže situaci máte o to těžší, že hráči musejí mít v hlavách fakt, že klub bojuje o hřiště. Na něj si dělají nárok developeři a probíhá soud. Tohle asi nelze dostat z hlavy, že?
Nám jde o fotbal, chceme, aby to z naší strany vypadalo a dopadalo co nejlépe. Tyhle věci okolo neovlivníme, snažíme se nekoukat, co se děje kolem. Ale starší kluci, co tu hrají déle, tak to vnímají pochopitelně víc. Za ta léta jim to přirostlo v klubu k srdci.
Vedete si lépe než Březiněves, která skončila v minulé sezoně před Zlíchovem. Co na to říkáte?
Tehdy to u nich bylo vyhecované. Oni byli první a říkali nám, my postupujeme a co vy… Tak jsem jim odpovídal, že uvidíme, kde nakonec kdo bude. U nich to bylo a je hodně o dvou zkušených hráčích, u nás je to o kolektivu, nenajdete v něm žádnou primadonu. V tomhle směru koukáme i na posily. Já si vždycky proklepnu i povahu hráče. Někdy se stane, že se přihlásí hráč, že by u nás chtěl působit, ani pořádně neví, kde je hřiště a už se ptá, kolik peněz dostane. S takovým se ale rychle rozloučíme. Kluci drží při sobě, parta je výborná. A na tréninky chodí pravidelně patnáct lidí.
To vám musejí závidět možná i v divizi, ne?
Když někde slyším, že tam a tam měli na tréninku třeba osm lidí, tak u nás je to v tomhle směru paráda. Kluky to baví. Jen aby to dopadlo dobře s tím hřištěm.
Pokud všechno funguje tak skvěle, není škoda, že se nechcete poprat s Duklou Jižní Město o postup?
Kdyby tam nebyla Dukla, tak bychom se asi prali víc. Ona nás v prvním kole porazila, ale odehráli jsme s ní vyrovnaný zápas, to uznal i soupeř. Za stavu 2:2 dali gól z trestného kopu a pak, když jsme to otevřeli, přidali branku na 4:2. Potom ale při hodnocení psali, pozor na tohoto soupeře. To nás těšilo. Ale myslím, že si to první místo stejně nenechají vzít. Oni s tím vyrukovali, že chtějí nahoru.
Vy ale máte zkušenost s postupem z druhého místa. Budete uvažovat tímhle směrem?
Budeme koukat sami na sebe, budeme se snažit vyhrávat a uvidíme, na co to bude stačit.
Směrem dopředu si nevedete špatně, víc branek nastřílela právě jen Dukla JM…
Prostě hrajeme útočný fotbal, presujeme soupeře od začátku, tohle jsme hráčům tloukli do hlavy. Stává se, že soupeři ve druhé půli nemůžou. Nám se to vyplácí a klukům tenhle způsob hry vyhovuje. I náhradníci jsou připravení v tom samém stylu, snažíme se hrát devadesát minut dopředu. Myslím, že až na výpadek s Modřany, kdy to bylo z naší strany malinko odfláknuté a po zápase byla bouřka v kabině, je to v pořádku.
V týmu máte řadu zahraničních hráčů. Čím jste pro tyhle fotbalisty zajímaví?
Někdo se přihlásí sám, někdy tomu pomůže náhoda. Hraje u nás třeba Japonec, který byl v Dukle. Ten má kopací techniku, kdy trefuje šibenici na přání. Byl i na testech v bundesligovém Stuttgartu. On je neskutečně rychlý, tak jsme si nechali vyprávět, jaké to tam bylo. Tak ho prý seznámili s hráči, vyfasoval věci a šlo se trénovat a běhat. A on byl v běhu poslední, přitom je fakt strašně rychlý. A pak řekli, že ho nechtějí. Přes Aritmu, kde toho moc neodkopal, se dostal k nám. Je to fantastický hráč, rozdílový. Navíc už je tady déle, takže mluví česky.
To ale není jediný cizinec…
To je pravda, máme jich plno. Máme fotbalistu z Ruska, Ukrajiny, Mongolska, Namibie, byl u nás hráč z Panamy, Moldavska.
Jak s těmi hráči komunikujete?
Máme ukecaného gólmana. On jim v klidu řekne, že jsme v Čechách, takže se bude mluvit česky a oni se vážně snaží mluvit česky. Samozřejmě, když jsme měli Panamce, tak jsme mluvili i anglicky a španělsky. Ale kluci jsou k sobě věkově blízko, neexistuje, že by tam bylo nějaké mazáctví, i když tam samozřejmě jsou nějaké věci dané. Nikdo nikomu nedává znát, že je tady cizí. Parta je skvělá.
A co další fotbalisté ze zahraničí?
Máme třeba hráče z Ruska, který tu studuje. Zkoušel se prosadit na Střížkově a nakonec skončil u nás. Je to kluk, co byl v mládežnických týmech Zenitu Petrohrad. V našem týmu jsou prostě kluci z celého světa. Dřív u nás byl jeden Namibijec a teď máme jiného. Ten první měl svatbu a přišla tam vdova po Václavu Drobném. S ní tam byl její kamarád Mike, který byl z Namibie a říkal, že by to u nás chtěl zkusit. Nebo u nás hraje Žeňa, co maká za barem. A přes něj se k nám dostal jeho parťák. Bývalý hráč Teplic, který je z Litoměřic, ale měl zájem u nás hrát. Zkusili jsme ho a hned bylo vidět, že je to výborný fotbalista. Takže vám někdy pomůže náhoda.
Máte i další příklady?
Určitě. Třeba jsem na sídlišti našel kluka, který kopal za Duklu, ale přetrhl si sval na pravé noze a na vrcholový fotbal musel zapomenout. Tak jsme mu dali šanci a on se naučil kopat levou nohou. Jednali jsme s Duklou a pan Bittengel byl fantastický. Vyšel nám vstříc a ten hráč může být u nás. Někdy vám kluby nabízejí mrtvolu a řeknou si za ní deset, dvacet tisíc, ale tohle bylo úžasné a vstřícné jednání. Všechno si prostě sedlo, funguje to skvěle. Teď si hlavně přejeme, aby dobře dopadl soud o hřiště. Od toho se všechno odrazí dál. My se ale už soustředíme na domácí zápas s týmem Praha 1999, který chceme zvládnout.
René Machálek
Fotogalerii ze zápasu Radotín - Zlíchov od Pavla Jiříka st. najdete ve Zpravodajství, sekce Fotogalerie!