Zlaté lvíče Pospíšil si po návratu z Islandu hledá angažmá

8. prosince 2011 15:40 » V květnu příštího roku tomu bude už deset let, co česká reprezentace do 21 let vybojovala v Basileji titul mistrů Evropy. Mezi opory tehdejších zlatých lvíčat patřil útočník Michal Pospíšil. V semifinále dvěma góly „odklidil“ z cesty Itálii, v průběhu finále s Francií pak vystřídal Baroše a gólem v penaltovém rozstřelu přispěl k celkovému triumfu. Letošní rok strávil na angažmá v islandském Grindavíku, kam odešel z Bohemians Praha. Předtím hrál v Praze i za Spartu a Žižkov.

Michale, máte za sebou rok na Islandu. Jaký byl?
Začátek byl pro mě skvělý, dařilo se mi, dával jsem góly. Postupem času se ale výsledky našeho týmu zhoršily, v lize jsme nakonec hráli až do posledního kola o záchranu. To se povedlo, jenomže jsme vypadli ve čtvrtfinále Islandského poháru, takže jsme přišli o šanci proniknout do Evropy. Já jsem hrál postupně méně a méně, takže pro mě zklamání. Alespoň to však byla zajímavá zkušenost, je tam poněkud chladnější počasí a jiné podmínky pro fotbal než u nás. Nejen zima, ale i vítr, na to si musí člověk zvyknout. Jiné je i to, že na Islandu se hraje liga systémem jaro – podzim: od počátku května a bez větší letní pauzy, jak ji známe u nás.

Od počátku května dokdy?
Do začátku října, to byly poslední zápasy soutěže, která má jen dvaadvacet kol a trvá pět měsíců. Je to dáno klimatickými podmínkami. Ale této sezoně předchází přípravné období, kdy se hrají halové turnaje.

Hrál jste tedy pravidelně jen na jaře, v první části islandské sezony?
V přípravném období jsem byl nejlepším střelcem týmu, ale pak po dvou kolech ligy si trenér přivedl svého útočníka – Skota, s nímž hrál předtím společně v Norsku. Chvílemi jsem proto hrál, chvílemi ne. Nastal rovněž problém, když klubu došly zčásti peníze a rozpočet na cizince se musel snížit. Najednou bylo třeba kádr redukovat, šlo o to, kdo odejde a kdo ne. Já jsem tam však už měl rodinu a určitě jsem se nechtěl po dvou, třech zápasech někam stěhovat.

V Grindavíku jste byl jediným cizincem?
Ne, bylo nás tam šest, vedle mě Francouz, Angličan a tři Skoti. Tam se totiž hraje ostrovní fotbal, ve větru se toho moc nevymýšlí: nákopy a souboje. Technika a taktika zaostávají za Evropou.

A teď jste tam tedy skončil, nebo ne?
Ještě ne tak docela, smlouvu mám i na příští rok. Problém je však v tom, že už mi nějaký čas neposlali výplatu. Chtěl jsem, aby mě vyplatili, ale zatím jsme se nedohodli. Teď se ale v klubu vyměnilo celé vedení, tak uvidím. Připravuji se a čekám, co bude dál. Pokud mi klub nezaplatí, vypovím smlouvu a budu volným hráčem s možností přestupu.

Z fotbalového hlediska to byl tedy pro vás ztracený rok?
Pokud bych pravidelně hrál, tak ne. A já jsem tam určitě nešel zahřívat lavičku. Předtím jsem měl asi víc štěstí na mužstva, tohle angažmá moje představy nenaplnilo.

Na druhou stranu jste mohl poznávat zajímavou zemi.
To ano. Příroda je opravdu hezká, vodopády, gejzíry, termální prameny, a tak dále. Ale to je tak turistika na týden. Být tam celý rok je jiné. V zimním období je opravdu zima a k tomu tma. V létě je naopak dlouho světlo. Jinak Grindavík je malá vesnička tři čtvrtě hodiny autem od Reykjavíku.

A to si islandská vesnička může dovolit vydržovat profesionální mužstvo?
Není celé profesionální. Místní chodí do práce, tréninky jsou až večer. Ale že by byli kvůli tomu na nás cizince nějak protivní, to ne. Oni jsou zvyklí, navíc platy krajánků nejsou nijak závratné. Naopak, brali mě tak, že mohu týmu pomoci. A dokonce se mě hodně zastali, když jsem měl problémy s vedením klubu.

Máte za sebou zkušenosti ze Skotska, Belgie a nyní Islandu. Co bylo nejzajímavější?
Jednoznačně angažmá ve skotském Edinburghu. Nejen nejlepší fotbal a fanoušci, ale i z hlediska mentality lidí a životní úrovně.

A Islanďané?
Moje zkušenosti nebyly nejlepší, oni jsou prostě takoví chladnější.

Jak jste tam tedy trávil volný čas? U internetu?
Ano, zčásti i z nudy. Ale to spíš zpočátku, dokud jsem tam byl sám. S rodinou je to jiné, děti dají zabrat. Syn tam také hrál fotbal. Tedy ten větší, kterému je šest let, menšímu jsou dva roky. Já jsem se tam kamarádil se Skoty, tak to ještě šlo. Znali jsme se totiž ještě z doby, kdy jsem hrál za Hearts of Midlothian. Svoji roli hrálo i to, že já ani oni neumíme islandštinu.

Co si lze představit pod pojmem islandština?
Velmi těžký jazyk, naučil jsem se alespoň fotbalové výrazy. Oni však umějí všichni dobře anglicky. I ti starší Islanďané.

V zemi je údajně hodně draho. Je to pravda?
Ano, vše je tam zhruba o třetinu dražší než u nás. Hodně stouply ceny hlavně u alkoholu. Levné jsou asi jen ryby. Bude trvat, než se Island dostane z ekonomické krize.

Zažil jste tam erupce sopečného popele, jež zastavily leteckou dopravu nad celou Evropou?
Zažil, stejně jako zemětřesení. Šlo spíš jen o to, že se nedalo létat, jinak je tam vzduch stále čistý. Tady v Praze je určitě těžší.

Chce se vám už doma v Praze zůstat?
Popravdě si moc nevybírám, co bude, bude. Pokud bych měl hrát v zahraničí, tak poslední rok, dokud syn nechodí do školy. Jinak finančně už mi to přijde nastejno, započtu-li do toho náklady včetně cestování. Pro mě je důležité, abych hrál, klidně zase znovu v Bohemians Praha. Zatím jsem rád, že mi umožnili se tady alespoň připravovat s mužstvem trenéra Baráta.

Konkurence v týmu je ale mezi útočníky značná. Například ani Ibe se neudržel v kádru pro druhou ligu…
Vím. Vrátit se sem do Bohemky je pouze jedna varianta. Pokud se udržím v zimě ve formě tak, abych uspěl při testech, mohu naskočit kdekoliv.

Pomohlo vám v kariéře renomé mistra Evropy z jednadvacítek?
Určitě ano. Tehdy jsem se i díky tomu prosadil do Sparty a pak do zahraničí. Když jsem šel do Skotska, skaut mě znal právě z šampionátu. Celou kariéru se z toho ale žít samozřejmě nedá.


Michal Pospíšil
narozen: 3. května 1979 v Praze
bilance v české lize: 194 utkání, 40 gólů
reprezentace ČR: 21 utkání a 5 gólů za tým „lvíčat“ (do 21 let)
kariéra: Slavoj Zbraslav, Dukla Praha, Sparta Praha, Chmel Blšany, Viktoria Žižkov, Sparta Praha, Slovan Liberec, Hearts of Midlothian Edinburgh/Skot., St. Truiden/Belg., Viktoria Žižkov, Bohemians Praha, UMF Grindavík/Isl.
největší úspěch kariéry: člen týmu mistrů Evropy do 21 let na ME 2002 ve Švýcarsku

Denis Postler