Zahrál si i proti reprezentaci, dnes Toman slaví čtyřicátiny
30. října 2013 08:00 » Vedle sebe má spoluhráče až o celou generaci mladší, přesto s nimi stačí držet krok. Nejen to, stoper Ladislav Toman patří k nosným pilířům mužstva Uhelných skladů. Ty se letos na podzim pohybují v tabulce hodně vysoko a od prvního místa je dělí jen bod. Šéf defenzivy týmu Uhlířů v dosavadních 11 kolech Pražská teplárenská přeboru mužů odehrál plný počet 990 minut. A dnes slaví čtyřicáté narozeniny!
„Čtyřicítku, která mě dostihla, vnímám hlavně na hřišti. V kabině ne, protože mám kolem sebe mladé kluky. Jsem rád, že mohu ještě v tomto věku hrát. Přiznávám, že už jsem chtěl letos skončit, ale přemluvili mě, abych ještě pokračoval. Nejstarší v této soutěži nejsem, vždyť tu jsou například Venca Hrdlička z Libuše, Pavel Mráz z Bohemians Praha B nebo Jirka Plánička z Královic,“ řekl Ladislav Toman. Významné životní výročí jej mimo jiné přimělo ohlédnout se za dosavadní kariérou.
V jakém klubu jste začínal s fotbalem?
Na Slavii před pětatřiceti lety, v přípravce spolu s brankářem Radkem Černým nebo Jakubem Dovalilem, nyní trenérem reprezentační jednadvacítky. V dorosteneckém věku jsem pak přešel ze Slavie do Vršovic 1870, dnešního Unionu Vršovice. Vojnu jsem strávil ve VTJ Slaný, kopali jsme tam divizi. Vrátil jsem se, ale hned nato si mě přivedl Dušan Uhrin mladší na Vyšehrad. To bylo před dvaceti lety. Dušan měl fantastické tréninky, a díky tomu jsme hráli vysoko v tabulce pražského přeboru. V roce 1995 jsme s ním postoupili do divize. Já sám jsem strávil na Vyšehradě deset let. Odsud jsem odešel do Kácova, který právě postoupil do divize. Později se pak spojil s Vlašimí a byl jejím béčkem. Po Kácovu jsem si vyzkoušel Rakousko, klub FC Harnbach. Něco jako tady přebor. Byl jsem tam rok.
A po návratu domů?
Angažmá v Horních Měcholupech, vykopali jsme tehdy postup do divize. Přivedl si mě tam trenér Pavel Trávník a po něm to převzal Karel Jeřábek. Ale divizi jsem pak už za Měcholupy nehrál. Udělal jsem si roční pauzu od fotbalu, pak jsem ale dostal nabídku právě od trenéra Jeřábka, který převzal Union Vršovice, abych to pod ním zase zkusil. Absolvoval jsem letní přípravu, pak jsem se zranil. Moc příležitostí jsem nedostával, takže nemělo smysl, abych zůstal. V polovině podzimu loňského roku jsem tam skončil, zahrál jsem si už jen za vršovickou starou gardu zimní turnaj na Slavii. A odešel za trenérem Myslivečkem do Uhelných skladů.
Bylo to proto, že jste se znali z dřívějšího společného působení na Vyšehradě?
Přesně tak. Zavolal mi, že mě chce k sobě do Uhelek, tak jsem souhlasil a navíc s sebou přivedl z Unionu Vršovice Zdeňka Vořechovského. S Uhelnými sklady, které byly prakticky na odpis, jsme se nakonec téměř zázračně zachránili.
Trenér, díky němuž teď na Cibulkách hrajete, ale v létě od týmu odešel…
Teď vede shodou okolností dorostence Vyšehradu, vrátil se tam po mnoha letech. Také jsem už chtěl končit, nicméně jeho nástupce Robert Hlavica, který přišel do Uhelných skladů z Motorletu, mě oslovil, abych to ještě zkusil. Tak hraju dál.
Jak je vidět, tak v Košířích jste se trefil do toho správného angažmá, ne?
Naposledy jsme sice prohráli doma s béčkem Meteoru, ale jinak se nám v nové sezoně daří. I proto, že trenér Hlavica si s sebou přivedl z Motorletu spoustu mladých kluků. Takových, kteří na to mají. Valná většina z nich kope v základní sestavě. Je to nový tým, z podzimního základu jsme zbyli tak čtyři.
A co když přece jen přebor vyhrajete a postoupíte? Troufnul byste si ještě jako hráč na divizi?
To už ne. Divize je hodně o běhání. Kromě toho se musí čtyřikrát týdně trénovat, to už je opravdu spíš pro ty mladé.
Čím se zabýváte kromě fotbalu?
Podnikám, mám firmu a vyrábíme nábytek pro kuchyně. Do bytů i restaurací.
Podnikání vám nebrání chodit na tréninky?
Máme je na Uhelkách třikrát týdně, ale je pravda, že zaměstnání tuhle pravidelnost narušuje – mě nevyjímaje. Mladí však chodí na tréninky pravidelně.
Váš syn také hraje fotbal?
Teď mu je devět let, fotbalu se věnuje už téměř čtyři roky a je v těch nejlepších rukou. Účastní se totiž kempů Luďka Zelenky v Českém Dubu.
Který klub ve vaší kariéře vám dal nejvíc?
Jednoznačně Vyšehrad, ten je číslem jedna v mém fotbalovém životě. Proto jsem tam zůstal tak dlouho. Sezona 1999/2000 a v ní naše postupová jízda z divize A, kde jsme prakticky neměli soupeře, to byl zážitek. Tehdy chodila na naše domácí zápasy skoro tisícovka diváků, to se to pak hraje. Měli jsme na Vyšehradě fantastickou partu a nejvíc jsem toho odkopal asi s Jirkou Pláničkou, já na pravém beku a on přede mnou na postu pravého halva. Čtyřicátiny měl loni a stejně jako já hraje dodnes v přeboru, i když za Královice.
A co se týče trenérů, pod nimiž jste působil?
Měl jsem a mám na trenéry štěstí, ale vůbec nejvíc mi dali Dušan Uhrin mladší a zmíněný František Mysliveček, oba na Vyšehradě. Ti byli přímo vynikající a příprava s nimi měla profesionální úroveň. Pod Uhrinem mladším jsme si zahráli s Vyšehradem dokonce přátelák proti reprezentaci: Uhrin starší proti Uhrinovi mladšímu. Došlo k tomu v prosinci roku 1995 na zasněženém strahovském hřišti Tankista. Prohráli jsme 4:0 a ve druhé půli za nás chytal Láďa Maier. To byl pěkný zážitek v kariéře. Na Dušana Uhrina mladšího se ale stále dost zapomíná, přitom má všude úspěchy, jako například teď v Tbilisi. A vlastně už tehdy před lety na Vyšehradě, kde nás přivedl k postupu do divize coby osmadvacetiletý trenér. Často spolu mluvíme a vím, že by radši trénoval tady doma než v cizině.
Uhelky jsou vaší poslední hráčskou štací?
Rád bych, aby ještě nebyly, jenomže věk nezastavíš. Uvidíme, jak to bude se zdravím a také s prací. Jinak funkcionaření ve fotbale mě neláká, chtěl bych spíš pomáhat s trénováním mládeže. Tam, kde není mládež tím posledním článkem. Bohužel v takových osmdesáti procentech klubů funkcionáři stále vidí jenom A-tým. Přitom základem je mládež. V době, kdy jsem byl na Vyšehradě, jsme hráli přátelák v Německu s klubem tamní čtvrté ligy. Seznámil jsem se s jejich funkcionáři a pozvali mě na soustředění, kde jsem pak viděl, jak se tam mládeži věnují. Není to o penězích, spíš o tom, co můžete těm klukům po fotbalové stránce dát. Pak sami trénují rádi.
Ladislav Toman
narozen: 30. října 1973
post: obránce
kariéra: Slavia Praha, Vršovice 1870, VTJ Slaný, Slavoj Vyšehrad, Graffin Kácov, FC Harnbach (Rak.), SK Horní Měcholupy, Union Vršovice, Uhelné sklady
Denis Postler
