Yervand Arzumanyan z Motorletu: Česky jsem se učil už v Arménii

14. února 2018 06:00 » Narodil se v Arménii, před necelými šesti roky s rodinou přesídlil do Brna, odkud se po dalších dvou letech přestěhoval do Prahy. YERVAND ARZUMANYAN se v novém prostředí vždy dokázal rychle adaptovat, a tak teď považuje za svůj domov Česko. Ač je mu teprve osmnáct let, nastupuje za „béčko“ Motorletu a věří, že se fotbalem bude živit. Když to nevyjde, má záložní plán v oboru IT, který vystudoval a baví ho. Nejdřív si ale hodlá dodělat maturitu, už dvakrát totiž ztroskotal na písemné zkoušce z češtiny.

Jak dlouho žijete v Praze?
Necelé tři roky. Narodil jsem se v Aštaraku, pak jsme bydleli v Jerevanu. Táta potom sehnal práci v Brně, takže jsme nějakou dobu žili tam. Teď jsme doma v Praze. V Česku jsem tedy necelých šest let a jsem tu moc rád.

Pro třináctiletého kluka asi nebylo snadné se adaptovat v nové zemi.
Ze začátku to samozřejmě bylo těžké, stýskalo se mi. Ale vzhledem k tomu, že jsme se stěhovali celkem často, tak jsem si na změny prostředí zvykl. Navíc díky moderním technologiím není problém spojit se s příbuznými nebo s kamarády, kteří mi v Arménii zůstali.

A co čeština? Mluvíte solidně.
Díky. Pomohlo mi, že v Arménii, ještě než jsme se přestěhovali sem, jsem absolvoval asi dvouměsíční kurz češtiny. Vedla ho Arménka, která tu nějakou dobu bydlela a uměla dobře česky. V Praze, respektive v Brně už jsem se učil za pochodu, pomáhali mi učitelé i kamarádi.

Češi vaši vlast asi moc znát nebudou. Jak byste ji charakterizoval?
V první řadě je v Arménii krásná příroda. Hodně lesů, hory, čistý vzduch. Najdete tam i hodně památek a kostelů, ale ty oproti Česku nejsou opravené, ve většině případů jsou už stovky let zanechané tak, jak byly.

Co nějaké arménské osobnosti?
Mohli byste znát skupinu System of a Down, jejíž členové mají arménské kořeny. Pak už mě napadá asi jen hudební skladatel Aram Chačaturjan.

A sportovci?
V Arménii jsou hodně populární zápasníci, kteří pravidelně vozí medaile z olympiád. A také šachisté, například Tigran Petrosjan. A samozřejmě fotbalista Henrich Mchitarjan, který teď hraje za Manchester United. (Během ledna byl vyměněný do Arsenalu) V Arménii je to obrovská celebrita.

Pomohl v zemi zvýšit popularitu fotbalu?
V Arménii jsem už skoro šest let nebyl, takže to nemůžu říct s jistotou, ale myslím si, že ano. Pro mnoho mladých kluků je to idol.

Jak by vyznělo porovnání českého a arménského fotbalu?
Tady je vidět, že i v nižších soutěžích se dělá na vysoké úrovni, je tu spousta hřišť, v tomto ohledu to s Arménií nejde srovnat. I nároďáky jsou úplně o něčem jiném, vždyť ten náš se nikdy nekvalifikoval na žádný velký turnaj. Na druhou stranu je pravda, že poslední dobou se celkem daří mládežnickým reprezentacím, tak uvidíme, jestli se to přenese i do dospělé kategorie. Ale i když arménský fotbal nemá ve světě takové jméno, je u nás hodně populární, možná dokonce víc než tady.

A jak je na tom tamní první liga?
V té hraje jenom šest týmů a všechny jsou na podobné úrovni. Ale pro Čechy jsou to, asi až na Pjunik Jerevan, neznámé kluby.

Kariéru jako Mchitarjan už asi neuděláte, ale chtěl byste se fotbalem živit?
Je to můj sen, rád bych jednou hrál třeba českou první ligu. Nebude snadné se do ní dostat, je mi jasné, že teď na to určitě nemám, ale chci jít krok za krokem a udělat pro to vše, co bude v mých silách.

Je Mchitarjan váš nejoblíbenější fotbalista?
Určitě ano, je to skvělý hráč.

A obdivujete nějakého českého fotbalistu?
Neřekl bych, že obdivuji, ale je mi sympatický Petr Čech.

Předpokládám, že s fotbalem jste začínal už v Arménii.
Ano, od nějakých šesti sedmi let jsem hrál za FC Bananc Jerevan. Po přestěhování do Česka jsem asi dva roky nastupoval za Spartu Brno. V Praze jsem začínal ve Viktorii Žižkov a teď jsem druhým rokem v Motorletu.

Jste tam spokojený?
Naprosto. Je to kvalitní klub, ve kterém se mohu dál zlepšovat. Myslím, že i do kabiny jsem zapadl, starší spoluhráči mě mezi sebe vzali.

Věkem spadáte do dorostu, přesto už hrajete za muže. Jak složitý byl přechod z mládežnické kategorie mezi dospělé?
Fyzicky to je úplně o něčem jiném. Na síle musím ještě zapracovat, vím, že tam mám rezervy. Snažím se alespoň využít svou přednost, za kterou považuji rychlost.

Co vlastně děláte? Už pracujete, nebo jste pořád studentem?
Letos jsem dodělal střední školu, obor IT. I když… vlastně nedodělal, protože ještě musím dokončit maturitu. Všechny předměty jsem zvládl na první pokus, až na písemnou práci z češtiny.

Zahraniční studenti nemají z češtiny žádné úlevy?
Musel bych tu žít méně než čtyři roky, ale já jsem tu už pět let, takže se na mě ta výjimka nevztahuje. Posuzují mě stejně jako české studenty. A psaná čeština není nic jednoduchého.

To ani pro mnohé Čechy…
No právě. Gramatika a slovní zásoba jsou pro mě docela velký problém. Někdy v dubnu mě čeká už třetí pokus, doufám, že to konečně zvládnu.

A co najít si nějakou místní slečnu? S tou by učení češtiny šlo určitě lépe.
Tomu se nebráním. (smích) Ale mně se víc líbí Arménky. Nejen vzhledem, ale i charakterově. Oproti Češkám jsou takové skromnější, pokornější.

Kdyby vám nevyšla kariéra ve fotbale, bavila by vás práce právě v oboru IT?
Rozhodně ano. Programování, databáze, webová tvorba. To jsem studoval a zároveň mě to moc baví. Nabídek práce v tomto odvětví je spousta, takže bych neměl mít problém si něco najít kdykoliv. Teď je pro mě ale na prvním místě fotbal, rád bych se jím živil.

Stát se profesionálním fotbalistou vyžaduje hodně dřiny a pevnou vůli. Jste na to připravený?
Jsem. Fotbalu dávám hodně. Máme čtyři tréninky týdně, ale já si ještě přidávám. Chodím běhat, často jsem v posilovně.

Jací jsou vlastně vaši krajané?
Arméni jsou, asi jako většina jižních národů, velmi vstřícní, vřelí a bezprostřední. Musím říct, že tyhle vlastnosti mi na Češích trochu chybějí, i když to nechci zobecňovat.

Jen do nás! Jaké jsou podle vás negativní vlastnosti Čechů?
Mě osobně hodně zaskočilo třeba to, že lidé na veřejnosti často a nahlas nadávají. To by se v Arménii nestalo. Tam platí, že na ulici nebo třeba v přítomnosti ženy se zásadně nenadává. Když jsou doma nebo třeba někde u kamaráda, tak samozřejmě taky nejdou pro sprosté slovo daleko, ale před cizími lidmi ne.

Co vás na Česku naopak nejvíc baví?
Život tady je obecně o něčem jiném než v Arménii. Tady je to zkrátka víc Evropa než tam.

Asi jste si musel zvykat na českou kuchyni, která je oproti té jižní těžší.
Neřekl bych, že arménská kuchyně je nějak výrazně lehčí než ta česká. Je to spíš o zvyku. Ale je pravda, že například na knedlík jsem si zvykal docela dlouho.

Prozraďte nějaký typický arménský pokrm.
Například tolma. To je list vinné révy, do kterého se zabalí mleté maso a pak se v tom listu vaří. Také se místo vinného listu dá použít list zelí.

Bydlíte sám nebo ještě s rodiči?
Se sestrou pořád bydlíme u rodičů. V budoucnu se určitě osamostatním, ale zatím to není na pořadu dne.

V Česku chcete zůstat?
Chci. Ale i kdybych se třeba díky fotbalu nebo kvůli práci musel přestěhovat, neměl bych s tím problém. Jak jsem říkal, nemám problém rychle zapadnout do nového prostředí.

Štěpán Šimůnek

Tento článek vyšel v listopadovém vydání časopisu Pražský fotbalový speciál. Všechna jeho čísla si můžete stáhnout ZDE