Vyšehrad se trápí. Porážku s Domažlicemi beru na sebe, řekl útočník Kostorek
30. května 2017 07:00 » Smutný. A hned dvakrát. Útočník Oldřich Kostorek nebude na zápas s Domažlicemi vzpomínat v dobrém. Vyšehrad prohrál 1:2, on nedal dvě velké šance a k tomu všemu šel ze hřiště už ve 31. minutě kvůli zranění. „Je to špatný. Děláme strašné, hloupé chyby vzadu a na druhé straně nedáváme góly,“ hlásil po utkání. Vyšehrad nevyhrál za tři body už devět zápasů v řadě!
Co se to s Vyšehradem v poslední době děje? Vypadá to, že jste zapomněli vyhrávat.
Mělo to být jinak. Příprava vypadala výborně, já jsem si říkal, že to bude šlapat a budeme se rvát o postup. Realita je jiná. Jsme mladý tým a je znát, že to máme v hlavách a neunášíme to. Prostě je to špatný, musíme to zlomit. I když já jsem asi dohrál. Nějaká zranění mám za sebou a cítím, že to bude špatné. Snad se pletu a bude to jinak. Kluci se musí zvednout a ten závěr dohrát se ctí. Ať to není úplně ostuda.
Možná jste si oddychli, že po podzimu bylo bodů dost a teď nemáte starosti se sestupem. Vnímáte to tak?
Mít těch bodů méně, tak by to určitě bylo ještě horší. V týmu jsou mladí kluci a v hlavách to neunášejí. Sám se trápím vepředu. Vím, že mám tým podržet gólově a nedaří se to prostřelit. Taky bych potřeboval tu fazonu nějak nastartovat.
Vyšehrad je sice s bezpečným náskokem, ale těsně nad sestupovými místy na 14. pozici. Podle všeho měl být v tabulce úplně jinde. Napadlo vás, že může přijít takové trápení?
V zimě jsem přišel do klubu. Nic podobného mě nenapadlo. My jsme hráli s prvo i druholigovými týmy, přehrávali jsme Varnsdorf, vyrovnaně jsme hráli s juniorkou Sparty. V kuloárech bylo slyšet, že se porveme o postup, ale nechytil se začátek. Doma se něco vyhrálo, pak tam byly výhry na penalty, ale venku jsme to nezvládali. To bylo nebe a dudy.
Pravdou je, že jste proti Domažlicím nehráli špatně. Ale soupeř využil první šanci a dal gól...
Přesně tohle ukazuje, jak to teď s námi je. Ten zápas se pak i podle toho odvíjí. Nechytli jsme začátek. Pak jsem tam měl dvě šance, které jsem měl proměnit. Mrzí mě to. Beru to na sebe. Vyčítám si hlavně tu první možnost. To jsem byl skoro už u gólmana a chtěl jsem míč rvát na přední tyč. Bohužel jsem to přehnal. Měl jsem to dávat na tu zadní tyč. Jenže to vím teď a je pozdě.
V klubu jste od zimy, máte na kontě tři góly. S tím asi taky spokojený nejste, že?
Přesně tak, cítím, že je to trápení. Tři góly je málo, to vím sám. Kdybych byl v pohodě, tak by ta šance skončila gólem. Takže třeba na podzim by to byl gól... Mám za sebou docela dost zranění, ale když se podívám na dobu před nimi, tak jsem takové situace zvládal a byly z toho góly. S přehledem jsem to proměňoval. Musíme teď s Vyšehradem sezonu dohrát, v létě odmakat přípravu a začít znovu od začátku. Vzít to za správný konec.
Zklamání je o to větší, že chtěl Vyšehrad i míchat postupovými kartami. Řešíte to v kabině?
Šatna je toho plná, máme to v hlavách. Nálada je, snažíme se jí udržovat, ale je to znát, že se nedaří. Není to takové , jak by mělo být. Výsledky scházejí.
Devět zápasů bez výhry za tři body, to je bídná série. Co na ni říkáte?
To jsem nikdy nezažil, abych devět zápasů za sebou nevyhrál. Musíme to zlomit, je to fotbal. Jednou jsme nahoře, jednou dole. Určitě by pomohla výhra. My herně a kombinačně jsme dobří, ale uděláme chybu a dostaneme gól. Pak máme šanci a neproměníme. Trápíme se vepředu i vzadu. Chtělo by to výhru, aby se to zvedlo i v hlavách.
Mluvíte o potřebě tu sérii zlomit, ale zároveň, že vás zranění nepustí do hry. Co se vám stalo?
Dostal jsem dlouhý balon a při zpracování mě píchlo ve svalu, byla to taková křečovitá bolest. Strašně to bolelo. Nešlo pokračovat. Myslím, že jsem dohrál. Půjdu na sono. Užil jsem si, co se týče zranění, svoje... Měl jsem zkřížený vaz, pak mi hráč z Příbrami zlomil natřikrát nohu. To už jsem si říkal, jestli mám ještě pokračovat.
Ale pokračujete. Jenže teď vás čeká hodně těžký konec sezony. V roli diváka...
Budu trpět. To je pro fotbalistu to nejhorší, sledovat kluky. Když nemůžete pomoci. Já to znám, Bohužel, zdraví mám jedno.
Jak tohle výsledkové trápení snášejí trenéři? Jsou přísnější?
Nemůžu na ně říct jediné křivé slovo. Snaží se, burcují to. Zažil jsem jich během kariéry už dost, ale zvládají to perfektně. Snaží se nás podporovat. Vědí, že jsme mladé mužstvo. Padly nějaké pokuty, ale to je interní věc kabiny. Trenéři každopádně vědí, že nemá cenu na kluky řvát. Chtějí to v nás probudit, ale zatím nám to nejde.
Zbývají čtyři kola do konce ČFL. Vyhraje Vyšehrad za tři body?
Já doufám, že se kluci kousnou a já jim budu fandit. A od nové sezony začneme od nuly a budeme mít víc zkušeností. Věřím, že do konce sezony vyhrajeme. Kluci jsou šikovní, jen to musíme urvat, klidně ušmudlaným gólem na 1:0. Je to o prvním gólu, když ho dostaneme, tak nás to položí. Chybí při té sérii vnitřní síla s tím zápasem něco udělat.
Mluvíte o mladém týmu. A co Ladislav Volešák?
On je jediný zkušenější v týmu, drží to. Vezme si i slovo v kabině. Bere to na sebe, mladé povzbuzuje. Nějak je neshazuje, nepovyšuje se. Klobouk dolů před ním, jinde to staří neunášejí takhle. On se snaží mladým pomoci.
Prošel jste Znojmem a HFK Olomouc. Jak jste se vlastně dostal do Vyšehradu?
Přítelkyně je z Prahy. Šel jsem za ní a chtěl hrát fotbal, který dělám od čtyř let. Vyšehrad beru jako výzvu, je to šance ukázat se v Praze. Samozřejmě je mi 25 let, mám práci, dělám si zadní dvířka. Po těch zraněních, co mám za sebou, už to má člověk hodnotově srovnané jinak. Zdraví je přednější.
René Machálek, sport.cz
Na fotogalerii ze zápasu Vyšehrad - Domažlice od Ondřeje Hanuše se podívejte ZDE
