Vršovice mají svého Borce na konec. Renský dal gól téměř ze 70 metrů!

12. listopadu 2010 07:00 » Brankář Uhelných skladů by se v sobotu měl mít na pozoru. V sestavě Vršovic, které se proti týmu z Prahy 5 představí v dalším kole, se možná objevil nový obávaný střelec z dálky: Ondřej Renský se v posledním zápase proti Bohemians Praha B trefil ze vzdálenosti téměř 70 metrů! Nevídaný počin muže, který nastoupil jako pravý obránce, zajistil jeho týmu vedení 3:1, které Vršovice nad výrazně posíleným protivníkem do konce zápasu ještě navýšily o gól. „Budu to teď zkoušet z dálky častěji. Tahle trefa mi ukázala, že gól je možné dát i z velké vzdálenosti. Rozhodně budu sledovat, kde stojí brankář a klidně to zkusím zase z poloviny hřiště,“ říká Renský, syn vršovického trenéra Přemysla Renského.

Dal jste gól téměř ze 70 metrů. Řekněte, jak se tohle povede?

Nebyl to úmysl, to vám nebudu nalhávat. Byla tam v zápase situace, deset minut před tím gólem, kdy jsem míč odkopával, ale poslal jsem ho někam na galerii, úplně pryč. Pak přišel tenhle moment, a když jsem viděl, jak tam míč skáče, bylo mi jasné, že ho budu odkopávat podruhé. Soustředil jsem se, abych se do toho pořádně opřel.

To se docela povedlo...

Balón doletěl na vápno hostů, přeletěl gólmana, který ho podběhnul, a zapadl do brány. On možná čekal, že to bude tečovat náš útočník, ale nikdo míč nelíznul. Já s tím vůbec nepočítal, že by to mohl být gól. Ani nevím, jestli míč přeletěl brankáře na přímo, nebo před ním skočil. Bylo to tak daleko, že jsem tam nedohlédnul (směje se). Prostě jsem odkopl míč z vlastní poloviny a najednou se na mě kluci sesypali, protože jsme vedli 3:1.

Jaká byla vaše gólová oslava?

Nikam jsem neběžel, jak to bývá běžné. Zůstal jsem stát a nevěřil. Jenom jsem pozoroval reakce ostatních kluků, kteří na mě skákali. Byl to sice kuriózní gól, ale hodně důležitý, protože vlastně rozhodl zápas. Vedli jsme v tu chvíli 3:1, do konce zbývalo 20 minut...

Bylo vám jasné, že míč skončí v brance, když jste viděl, jak letí?

Ne, vůbec, byl to šok. Snažil jsem se do míče opřít, aby letěl pryč, ale nemířil jsem, nic takového. Prostě mi to jenom úžasně sedlo.

Pro vás to byl první gól v sezoně. To je zajímavá střelecká premiéra.

No, je pravda, že nejsem žádný střelec, nepatřím k těm, co dávají pravidelně góly. I proto na tenhle nezapomenu. Ale zase tak mě to nepřekvapuje – já jsem takový sváteční a kuriózní střelec. Když se trefím, tak je to nějaký odraz, nebo něco podobného. Od gólů máme v týmu jiné kluky, já jsem tam na poctivou práci.

Kolik gólů v sezoně v průměru dáváte?

Jeden nebo dva, takže jsem si touhle trefou pravděpodobně vybral svou normu. Ale góly bych chtěl dávat jako každý, tomu se nebráním.

V přeboru se zápasy natáčejí na video, už jste ho viděl?

Ne, ale rád bych. Jestli to někde vyhrabu ve vršovickém archivu zápasů, tak by mě to moc zajímalo.

Napadá mě, že byste záznam toho gólu mohl poslat do televize Nova a populární rubriky Borec na konec, ne?

Tohle už v kabině proběhlo, ať to na Novu pošlu, že bych byl jasný Borec na konec. Já jsem o tom ale zatím nepřemýšlel, ani nevím o tom, že by to kluci plánovali jako nějaké překvapení. Ale hodně si teď od nich vyslechnu, o mém gólu se teď mluví, že jsem se ukopl a podobně. Je to velké hecování.

Nebudete za tak netradiční gól také platit něco do týmové kasy?

Je pravda, že sazebník pokut máme dost široký, je tam hodně věcí, ale gól z takové dálky ne. Máme šikovného pokladníka, který si nenechá ujít ani korunu, takže to na mě možná zkusí.

Dá se říct, že od téhle chvíle budete k obranným odkopům přistupovat jinak? S vědomím, že když se odkop dobře trefí, může to být klidně gól?

Je to tak. Budu to zkoušet z dálky, tohle mě naučilo, abych se díval, kde stojí brankáři. Když takové góly padají, proč to nezkoušet i z postu obránce?

Jste synem trenéra Vršovic. Jaké to je, hrát pod vedením otce?

Mně to vůbec nevadí, jsem spíš rád, protože tvrdím, že můj táta je jedním z nejlepších trenérů v Praze. Myslím, že mluvím za celý tým. Všem nám vyhovují jeho tréninky, jsou hodně s míčem, tvoříme tam celkově dobrou partu, takovou rodinu. Nemám s tím problém a myslím, že ani spoluhráči ne.

Takže na vás otec není přísnější, jak to tak bývá?

Asi trošičku jo, to víte, možná v hloubi duše ode mě čeká víc (usmívá se).

Bydlíte společně, nebo se vídáte jen na fotbale?

Už delší dobu s tátou nebydlím, tím je to možná jednodušší.

Zatím jste v tabulce dvanáctí a vypadá to na boj o záchranu. Ve 12 kolech jste uhráli 14 bodů. Jak jste s touhle bilancí spokojení?

Na to, v jaké situaci jsme jako Vršovice, si vedeme ještě docela dobře. Samozřejmě máme nějaké limity. V tuhle chvíli jsme, dá se říct, spokojení s tím, kde jsme. Když vezmu v potaz naše zázemí a vůbec to, jak to v našem klubu celkově funguje. Nemáme takové podmínky na fotbal jako v jiných týmech.

A taky větší věkový průměr, ne?

Ve starších hráčích problém nevidím, oni dělají kostru týmu, jsou zkušení, udávají tempo a rytmus, drží nás pohromadě, žijí pro Vršovice.

Jak pak vnímáte hlasy, že jste tým chodičů? Tak se o vás vyjádřili třeba hráči Aritmy.

Viděl jsem to video, které bylo po našem zápase s Aritmou na webu soupeře. Pouštěl jsem si ho pětkrát a nevěřil jsem vlastním uším, co si můžou protihráči dovolit říct takhle veřejně. Souhlasím s tím, že kolikrát nehrajeme žádný zázračný fotbal, což jsme ale po tom zápase uznali. Prohráli jsme na Aritmě zaslouženě, protože jsme to odchodili a nedali jsme do toho potřebnou bojovnost. Byli jsme horší. Ale soupeř nás označil za tým chodičů, který se pořád na něco vymlouvá, tohle vnímám dost negativně a beru to od Aritmy jako zoufalý počin. Na jaře se jim to budeme snažit na hřišti vrátit.

Výhra nad jedním z favoritů soutěže by vám v boji o záchranu pomohla...

Jsme dole a boj o záchranu se nás určitě bude týkat. Ale chceme v přeboru zůstat, budeme se bít.

-tru-