Vořechovský hrál proti Vršovicím. Zaplať dluh do kasy, pošťuchovali ho domácí
17. dubna 2013 07:00 » Podílel se na největším překvapení Pražská teplárenská přeboru, když na podzim pomohl nováčkovi z Vršovic k prvnímu místu. V zimě však Zdeněk Vořechovský překvapivě změnil dres: místo bojů o vítězství v nejvyšší metropolitní soutěži přešel do Uhelných skladů, které jsou předposlední. V sobotu se s novým týmem právě ve Vršovicích představil, k bodům mu ale nepomohl. „Uhlíři“ padli 1:3.
Většina z fotbalistů Vršovic se u něj při předzápasovém podávání rukou zastavila na delší dobu, než je obvyklé. Ještě před pár měsíci byl Zdeněk Vořechovský oporou lídra přeboru, teď jej přijel obrat o body, což se mu ale nepodařilo.
„Zápas to byl vyrovnaný, ale Vršovice byly o to štěstí lepší, asi jo..“ uznal 33letý záložník s druholigovými zkušenostmi. „Byl to pro mě prestižní a vyhecovaný duel. Ale nikomu jsem před ním nevolal. Jen jsem sledoval, že na vašem webu proběhl rozhovor s trenérem Jeřábkem, o zápase se taky zmiňoval v pozvánce Uhlí (Michal Uhlíř).“
Právě s ním se ve středu pole často potkával. V pomyslném minisouboji ale neuspěl. Uhlíř jeden gól dal, na další přihrál. „Udělal dva góly, v podstatě to rozhodl,“ hodnotil Vořechovský. „Vršovice hrají pořád stejný fotbal. Vzadu je výborný Šimrák (Jan Šimr), ten je skoro nepřekonatelný, od toho se všechno odvíjí. Dál klukům fandím, není to náš soupeř,“ usmíval se.
V tu chvíli kolem procházel vršovický kouč Karel Jeřábek a bývalého svěřence přátelsky poplácal. „Tady máme nejlepšího hráče přeboru,“ smál se Jeřábek. „A tady máme hlavního strůjce vítězství,“ oplatil mu Vořechovský. Ve stejném tónu pokračoval i vážněji. „Vršovice mají na přebor nadstandardního trenéra, svojí taktikou a tím, jak hráče usměrňuje, posouvá tým výš.“
Ještě nedávno plnil jeho pokyny sám. Patřil ke klíčovým hráčům týmu. Teď převzal roli tvůrce hry v Uhelných skladech. V sobotu se hodně snažil, chodil si pro míče, nabízel se, za protesty dostal i žlutou kartu, ale nebylo to nic platné. Ač ho trenér František Mysliveček vyhlásil nejlepším mužem svého týmu, na bývalé spoluhráče to nestačilo.
„Na Zdeňka jsme se nijak zvlášť nepřipravovali, vážně, to bych řekl. Všichni ho známe, je silný na balonu, umí vystřelit, vymodlit si faul, ale k ničemu z toho se proti nám nedostal. Zhustili jsme střed pole a Zdeněk s druhým středním záložníkem Kocem se neprosadili,“ těšilo Jeřábka. „Jinak je Zdeněk na přebor hodně kvalitní hráč. Pro Uhelky škoda, že jim takových klukům nepomáhá víc. Mají tam kvalitu v pěti lidech, což, bohužel pro ně, nestačí. Pak musí přijít velká bojovnost, nebo fyzická kondice, ta jim v závěru chyběla,“ vypozoroval.
Vořechovský se v zimě do Košíř přesunul společně s kamarádem a stoperem Ladislavem Tomanem, který ve Vršovicích nenastupoval, a tak hledal tým, kde se to změní. „Je pravda, že jsem si chtěl zahrát s Láďou Tomanem, to se mi v Uhelkách splnilo, takže jsem spokojený. Jen škoda, že je teď zraněný a nehrál. S ním by to bylo ještě zajímavější,“ myslí si Vořechovský. „Ale nebylo to jen o Láďovi. Mám to na Uhelky blíž, jsem z té strany Prahy, je to všechno dohromady.“
Fakt, že opustil vedoucí tým, který vyměnil za trápící se celek, prý vůbec neřešil. „Ve Vršovicích se hrálo o první místo, tady je to o záchranu. Přijde mi to pořád stejné. Oba týmy musí vítězit,“ porovnává Vořechovský. „Chceme přebor zachránit, ač víme, že to bude těžké. Ale v minulém kole jsme chvíli před koncem přišli o výhru proti druhým Královicím, teď jsme mohli sebrat body prvnímu. Je to vyrovnané. Škoda, že nehrajeme trochu lepší fotbal.“
Jeho nový tým ztrácí devět kol před koncem soutěže na nesestupovou pozici Zbraslavi šest bodů. „Zachránit přebor bude hodně těžké. Hlavně proto, že když se někdo zraní, nemáme za něj náhradu. Je nás třináct, když někdo vypadne kvůli zranění jako teď Lukáš Zilvar a Láďa Toman, hned je to znát.“
Přesto se Uhelné sklady proti Vršovicím prezentovaly solidním výkonem – 32bodový rozdíl, který byl mezi soupeři před zápasem, nebyl na hřišti znát. Vršovice ale byly nebezpečnější dopředu, navíc své šance jistě proměňovaly. A pak si mohly užívat roli vítěze. „Nikdo z Vršovic mě ale kvůli tomu nehecoval,“ říkal Vořechovský. „Celý zápas jsem jen poslouchal, že jsem odešel a nezaplatil dluh do kasy v kabině. Něco klukům dám, nic jiného už snad poslouchat nebudu,“ usmíval se.
Radim Trusina
