Vlček z Admiry zachránil život spoluhráči

26. března 2008 08:46 » V kritické chvíli zachoval chladnou hlavu a hlavně díky němu neskončil zápas ve Vejprnicích tragédií. Obránce Admiry Jan Vlček vytáhl o víkendu zapadlý jazyk spoluhráči Jiřímu Mamurovovi, který se v bezvědomí dusil.

Honzo, popiště přesně, co se stalo.

Asi v 70. minutě se srazil náš brankář s jejich útočníkem a Jirka Mamurov zůstal mezi nimi. Zmáčkli ho a po tom souboji zůstal ležit na zemi. Rozhodčí hru nepřerušil, oni míč nezakopli, hrálo se dál. Najednou gólman začal křičet, ať honem běžíme k Jirkovi. Byl bezvládnej, gumovej. Měl zkousnuté čelisti a zapadlý jazyk, nemohl dýchat.

Vy jste zareagoval s pomocí jako první?

Bylo nás tam víc, já nekoukal kdo přesně. Snažili jsme se mu otevřít pusu, ale nešlo to dost dlouho. Asi minutu, úplně měnil barvu, nebyl čas.

Co rozhodčí, pomohl vám?

Rozhodčí byl vyplašenej, vůbec nereagoval a někam couval. Křiknul jsem na něj, aby mi dal jeho tužku. Snažil jsem se zatlačit na krk, abych Jirkovi uvolnil dýchací cesty.

Máte nějaký kurz první pomoci?

Nemám žádný kurz. Stejnou situaci jsem už bohužel, nebo bohudík, zažil. Hráli jsme hanspaulku a tam jsem u zapadlého jazyku asistoval spoluhráči Ríšovi Margoliusovi. Ten věděl, co má dělat, tak jsem to okoukal. Navíc je moje máma zdravotní sestra, tak jsem se jí na to pak ptal.

Stejně je štěstí, že jste tak pohotově zareagoval.

Nějak bych to nepřeceňoval, ale rozhodně jsem zareagoval líp než rozhodčí. S tím jsem nespokojený. Měli by být školení a na tyhle situace trénovaní. Někam couval a nic nedělal, vždyť řídí dvaadvacet lidí na hřišti, měli by mít na tohle kurzy.

Co kdyby se vám nepodařil váš záměr s tužkou?

Pak by byla možnost nějaká rána pěstí, nebo Jirkovi rozbít zuby. Ale opravdu nebylo moc času. Naštěstí jak jsem tlačil na ten krk tužkou, Jirka povolil čelisti a mohl jsem mu vytáhnout jazyk. Bylo štěstí, že měl Jirka křeč jenom v čelistech, tělo měl povolené, takže se k němu dalo dostat. Na té hanspaulce měl ten kluk křeč v celém těle, byl smotaný do klubíčka. Otvírali jsme ho čtyři dospělí a nešlo to.

Tohle byl asi váš nejhorší zážitek při fotbale, ne?

Byl špatný, nebudu na něj vzpomínat rád, ale byl už druhý. Jsem rád, že byl s dobrým koncem, takže nebyl nejhorší. Doufám, že mě nejhorší zážitek na hřišti nepotká.

Máte o Jirkovi zprávy?

Hned ho odvezli do nemocnice, kde ještě zůstal na pozorování. Měl by být v pořádku.

Mluvil jste s ním?

Já ne, ale co vím, tak si nic nepamatuje. Volala mi jen jeho maminka, která mi děkovala. To bylo hezké, ale nebyla to jen moje věc. Bylo nás tam víc. Já jsem asi jen nejvíc řval a možná taky trochu víc dělal.

Zápas se pak dohrával, to muselo být těžké, ne?

Bylo to dost těžké, z naší strany takové hektické a zvláštní. Všichni byli zmatení.

Asi ta událost víc otřásla s vámi, než s domácími, že?

Určitě. Oni k Jirkovi nemají žádný vztah, neznají ho, byl to jen soupeř. Pro nás to bylo docela ošklivé na psychiku, brzdilo nás to. Udrželi jsme sice 1:1, ale kdyby se to nestalo, určitě bychom se víc prali o vítězství.

Co řeknete Jirkovi Mamurovovi, až mezi vás dorazí?

Hlavně ho rád uvidím a doufám, že to převedeme do srandy.

Zjišťoval jste u spoluhráčů, jestli by bez vás věděli, co mají dělat?

Bavili jsme se o tom večer po zápase, kdy jsme měli zápisné. Poděkoval jsem klukům, že zareagovali. Kdyby se to mělo opakovat, tak věřím, že nebudou nečinní. Teď už ví, co by měli dělat, že musí maximální silou rozevřít čelisti.

Za poslední dobu se o vás mluvilo ve dvou případech: když jste dal gól ze 60 metrů a teď, když jste zachránil život spoluhráči...

To jsou jenom náhody. Nějaká situace se náhodou stane všude. Dostanete se do ligy, jdete po ulici a někoho zachráníte. Je to jen na každém, jestli zareaguje nebo ne.

-tru-