Vízkovi je šedesát. Tak to už jsem vyřízenej, směje se

22. ledna 2015 07:00 » Fotbalové trofeje zvedal Ladislav Vízek nad hlavu docela často. Naposledy v prosinci roku 2012, kdy přivedl Duklu k prvenství na halovém turnaji internacionálů. V tomto týdnu má další důvod k oslavě, i když… Mnozí tvrdí, že šedesátiny se už neslaví a popravdě ani populární „Vizour“ nehoří nadšením, že jej ve čtvrtek 22. ledna zastihne významné životní jubileum. Slavit s kamarády ale bude.

„Dosud jsem byl mladý, to teď ale přestává platit. Od čtvrtka jsem už za starce. Šedesát let? Tak to už jsem vyřízenej,“ pronesl Vízek, i když se tomu hned vzápětí zasmál.

S jistou dávkou hořkosti – v danou chvíli ne snad pro tu životní šedesátku, ale kvůli bodové ztrátě na turnaji starých gard ve vršovickém Edenu. Kozlovna Ládi Vízka totiž jen remizovala 3:3 s Vršovicemi a její šance na celkové prvenství v turnaji poklesly. Naopak pro Vršovice šlo o první bodový zisk.

„Rozhodčí chtěl pro nás písknout penaltu, ale Jarda Černý se přiznal, že uklouzl sám, tak z toho nic nebylo,“ řekl Vízek. V závěru utkání se ale hráči v černých dresech, tedy Kozlovny, každopádně dost snažili, aby právě jemu vypracovali narozeninový dárek v podobě finální přihrávky na vítězný gól.

Happy end se však nekonal.

„Snažili, nesnažili… Měli jsme zkrátka vyhrát. Podělali jsme to, proto jsem mrzutý,“ utápěl se v pesimismu jindy optimistický a úsměvy nešetřící Vízek. „Zítra dá Střížkov Slavii pět gólů a už ho nedoženeme. Přitom bych právě proti Střížkovu postavil úplně jiný tým Kozlovny, přišli by Vidlička, Horňák, Brabec, Gedeon, Šmicer… Mám na papíře famózní mužstvo. Teď jsme však vinou druhé remízy šanci na první místo ztratili.“

Neztratili. Střížkov totiž poprvé po dvou letech na tomto turnaji nevyhrál – se Slavií, tedy vlastně domácím týmem, remizoval 2:2. „Jediný, kdo tady může Střížkov porazit, jsme my. Stejně to silné mužstvo proti nim postavím,“ rozhodl se oslavenec.

Jak tedy proběhnou oslavy jednoho z velkých fotbalových bohémů?

„Samozřejmě v Kozlovně, bude to v pátek. Vzhledem k mému věku se to tam ale bude jen hemžit doktory. Stáří je hrozná věc. Špatně vidím, potřebuji zkontrolovat žaludek, a tak dále. Přitom hned po téhle jízdě nás čeká o víkendu další zápas, takže už tuším a předem přiznávám, že to bude na hřišti asi slabší. Hrajeme s Jelínkem a postavím ty, co budou pít méně,“ poodhalil Vízek taktiku na další zápas.

Možná i on sám si netroufne slavit nadoraz. „Už mě nějaké velké mejdany moc nelákají. Chtěl jsem to mít spíš rodinné, pár kamarádů, k tomu máma s dorty a kluci ze Šumavy s tatarákem, jenomže se mi přihlásila televize Nova a volali i z Blesku. Tak nevím, jak to dopadne.“

Dopadne to jistě dobře, přestože v šedesáti letech už není život jen jedna velká euforie. „I já už jsem asi trochu jinej… Nad vodou mě drží moje malá dcerka. Jsou jí dva roky, ale balon jí nepodsouvám. Zpívá a tancuje,“ přece jen se rozzářil dvojnásobný Fotbalista roku.

A když se rozzáří, už je to zase on. Král fotbalových bohémů Ladislav Vízek.


Ladislav Vízek
narozen: 22. ledna 1955 v Chlumci nad Cidlinou
hráčská charakteristika: pravé křídlo, jemný technik a pohotový střelec, jeden ze symbolů historie Dukly Praha
přezdívka: Vizour
kariéra: Čechie Hlušice, Jiskra Nový Bydžov, Dukla Žatec, Dukla Praha, HAC Le Havre (Francie), EPSV Gmünd (Rakousko), SK Černolice, SK Dolní Chabry
reprezentace: 41 utkání a 11 branek, bronz z ME 1980 v Itálii, zlato z OH 1980 v Moskvě, start na MS 1982 ve Španělsku
klubové úspěchy: s Duklou Praha 3x mistr ČSSR a 2x vítěz Československého poháru, v tuzemské lize 224 zápasů a 115 branek
individuální úspěchy: 1983 a 1985 Fotbalista roku ČSSR, 1982 spolu s Peterem Herdou nejlepší ligový střelec s 15 góly, člen Klubu ligových kanonýrů

Denis Postler