Vízek začal v Chabrech novou sezonu dvěma góly. Tleskal mu i Tomáš Rosický

26. srpna 2008 07:00 » Bylo pondělní dopoledne a Ladislav Vízek se do telefonu omlouval: „Promiňte, ještě jsem trochu ovíněný, oslavoval jsem do rána a teď hledám, před kterou hospodou jsem nechal auto.“ K oslavám měl 53letý člen Klubu ligových kanonýrů velký důvod: jeho Dolní Chabry remizovaly 2:2 na hřišti silného nováčka I. A třídy z Třeboradic a Vízek dal oba góly hostů.

Sezonu jste začal hodně dobře, že?

No jo, bylo to neuvěřitelný, dva góly, opravdu jsem je dal já. To se mi povedlo naposledy před šesti lety. Ale musím říct, že to pro nás byla velmi šťastná remíza, nečekali jsme, že budou Třeboradice takhle dobré. Pánbůh asi nebyl doma. Ale za bod jsme byli rádi jako malí kluci.

Zápas s Třeboradicemi je pro Chabry hodně prestižní, je to tak?

No jasně. Navíc tam trénuje kluk z Chaber, náboj to mělo parádní. My se na ně připravovali, ale jsme taková horda, moc netrénujeme a bylo to vidět. Třeboradice hrály disciplinovaně, měly ve hře systém, my se vypustíme na hřiště a hrajeme co chceme.

K remíze vám prý hodně pomohl i Jiří Rosický, bratr reprezentačního kapitána Tomáše Rosického, který vás před novou sezonou posílil.

Hrál výborně, to je pravda. Nastoupil na stoperovi a jeho zkušenosti byly znát. On má špatná kolena, nemusí trénovat, má obrovské úlevy, ale u nás nemusí trénovat v podstatě tři čtvrtiny mužstva. Jirka je výborný, děláme si srandu, že má v závorce za jménem napsáno hostování z Atlétika Madrid, tak tím strašíme soupeře. Je tady taky gólman z Admiry, takže máme daleko lepší mužstvo, než jsme měli loni. Měli bychom kopat v klidu, ale ostatní se nějak zlepšují a my stárneme.

Vy očividně ne.

Radost mám strašnou. Taky jsem na oslavu kouřil doutníčky, pil panáčky, teď je mi blbě. Ale užil jsem si to. Chodil jsem po hospodě a všech se ptal: nevíte, kdo dal ty dva góly? Už jsem s tím byl asi protivný, ale byl to prostě můj den. Abych byl ale upřímný: hrál jsem hrozně, vůbec mi to neběhalo, ten ibuprofen na koleno mě uspal.

Musíte si brát prášek na utlumení bolesti?

Musím, koleno mě hrozně bolí, bez brufenu už bych na hřiště nemohl vylézt.

Hrajete v útoku?

Hraju takového tuláka vzadu, v neděli jsem se dopředu moc nedostal, pořád jsem jen bránil. Vlastně jsem dvakrát doběhl do vápna, proměnil desítku a pak přidal druhý gól, mým oblíbeným způsobem.

Povídejte.

Dostal jsem míč, udělal tři kličky, prodribloval jsem se až k bráně a placírkou ho uklidil. Jeli jsme si pro tři body, ale i ten bod jsme oslavili. Měli jsme na zápase hodně diváků.

Koho?

Byl tam třeba Tomáš Rosický a celá jejich rodina, byl tam i Šmíca s Pavlínou a vnoučaty. To byl VIP kotel, vozíme si ochozy s sebou i ven. Chtěli jsme se před nimi ukázat.

A co slavní diváci na váš výkon říkali?

Šmíca kroutil hlavou, že není možné, abych já dal dva góly. A Tomáš Rosický? On toho moc nenamluví, až v kantýně se trochu rozpovídal, dostal gothaj s cibulí, to se u nás dává místo bifteku. Byla docela sranda, ale trochu jsem přebral.

Oslavy vašich gólů mohou být častější, ne? Máte nějaký gólový plán na letošní sezonu?

Je pravda, že mě ty dva góly naladily. Vsadil jsem se hned s majitelem hospody Kobyla v Kobylisích o pět jägermeisterů, že dám příští zápas proti Šeberovu zase dva góly. K tomu se hned přidal číšník, takže je to sázka o deset jägerů.

To si docela věříte.

Teď nás čeká Šeberov, ten je tradičně slabý. Mohli bychom si zahrát, máme dobré mužstvo, ale nesmí proti nám už nikdo hrát tak agresivně jako Třeboradice. Takového soupeře už snad nepotkáme. Zahrajeme si fotbal, na jaký jsme zvyklí, už nechci nikoho nahánět.

A co soupeři? Nenahánějí spíš vás? Nakopou vám, nebo mají respekt?

Respekt nemají, ale nevadí, to je správné. Přece nebudou uhýbat jen proto, že proti nim stojí Vízek.

Je vám 53 let, soupeři vás nešetří, před zápasem musíte tlumit bolest kolena prášky. Jakou máte ještě motivaci, že hrajete?

Hraju pro sebe, čím déle se budu hýbat, tím déle budu živej. Bojím se toho, až přestanu s pohybem. Navíc jsem mezi mladými, to je radost. Jsem rád, že mě mezi sebou trpí, jsou na mě hodní. Máme opravdu výbornou partu, fotbal mě v Chabrech strašně baví. To je moje motivace, pořád se cítím mladý.

I. A třída je pro vás ideální soutěž?

O soutěž níž by to bylo lepší, ale jsme sportovci, čím výš hrajem, tím líp. Kluci I. A třídu nechtěli po našem postupu hrát, ale já jsem jim říkal, ať neblázní, že to bude dobré. Už jsme v I. A třídě dva roky, jsme zabydlení, loni jsme se sice do posledních chvil zachraňovali, ale letos máme dobré mužstvo, neměli bychom mít takové problémy.

A mohli byste být ještě silnější: kdy dojde na dlouho avizovaný příchod Vladimíra Šmicera a Patrika Bergera, kteří bydlí kousek od hřiště?

Šmíca je v hledáčku už dlouho. Kdyby se nevrátil kvůli achillovce do Slavie, tak už nahlásil příchod k nám. V neděli nám rozdal trička na rozcvičku, tak jsme vyběhli ve stejném, bylo to moc hezké. Na podzim s ním ještě nepočítám, ale od jara jo. Začne z lavičky a postupně ho zabudujeme do mužstva.

A Patrik Berger?

U něj zase čekáme, až mu uletí koleno (směje se).

-tru-