Vítězný gól, zranění a oslava u tataráku. Navrátilec Podvín vyměnil divizi za A třídu

Co vás vedlo po takové době k návratu na trávníky?
Já už jsem si říkal v létě, že bych se vrátil. Na Motorletu jsem hrál dlouho a měl jsem nabídky od klubů z okolí. Dal jsem si vnitřně takové dvě podmínky, které jsem chtěl, aby to nové angažmá splňovalo. A taky jsem věděl, že se vrátím teď, nebo už možná nikdy.

Jaké podmínky měl váš nový klub splňovat?
Chtěl jsem to mít na tréninky blízko, abych to všechno lépe stíhal s prací. No a aby byla v klubu dobrá parta. Tohle všechno Újezd Praha 4 splňuje. A taky jsem byl rád, že bude o co hrát. Zachránit Újezd, to je motivace navíc.

Jak na vás v klubu přišli? Nepočítám s tím, že jste tam zavolal a sám od sebe řekl: Mám zájem u vás hrát, chcete mě?
Na vánočním fotbálku jsme se potkali s trenérem Újezdu Karlem Jeřábkem a on se ptal, jestli bych nechtěl do jeho týmu. Že sice Újezd čeká jen boj o udržení, ale že směrem do budoucna tam jsou ambice, přivedl do klubu nové hráče. V klubu mám navíc dobrého kamaráda, takže jsem měl dost informací o tom, jak to funguje. Je to super, tréninky stíhám s prací, jsem spokojený.

Ale byl jste zvyklý na divizi a tohle je ve čtyřiadvaceti letech krok zpátky, ne?
Věděl jsem, že bych rád hrál nějakou pražskou soutěž. Na divizi je třeba dobrá fyzička a do té bych se nestihl dostat. Nějakou představu jsem měl, o druhé třídě nebo o B třídě jsem nepřemýšlel. Tady jsou ambice, že je to A třída, to jsem neřešil. Neberu to tak, že se díky angažmá v Újezdě odrazím zase někam výš, takové cíle v hlavě nemám. Teď to mám dané tak, že chci hrát a vyhrávat s Újezdem.

Mluvil jste o kondici. Byla na vás ta dlouhá pauza nějak víc znát?
Měl jsem respekt, to je jasné. Chodil jsem hrát hanspaulskou ligu a halové turnaje. Ono se to nezdá, ale tuhle soutěž hraje hodně kvalitních fotbalistů, kteří třeba nestíhají kvůli práci tolik trénovat, jinak by kopali výš.

Nástup do tvrdé zimní přípravy byl ale asi šok. To se hodně běhá...
Já to měl o to těžší, že jsem ještě do přípravy naskočil po týdnu a půl, kdy jsem byl na dovolené. Na ten den si dobře pamatuji, byl to čtvrtek. Tým do té doby trénoval hlavně s míčem, ale ten den trenér řekl, že si udělá menší fyzické testy, jak na tom hráči jsou... Měl jsem toho docela dost, ale herně jsem se do toho dostal rychle. Z toho jsem měl radost.

Už se po fyzické stránce cítíte lépe?
My jsme v přípravě měli každé útery tréninky s kondičním koučem, dostali jsme zabrat. Myslím, že na běhání je ta pauza pořád znát. Je jasné, že na tom chci zamakat. Ale vidět to bylo. Když běhala naše skupina, tak jsem končil poslední. Ale trenér mě hecoval, že sundáme tři, čtyři kila a půjde to. Od začátku přípravy jsem sundal dvě kila. Jak jsem říkal, přijel jsem z dovolené, kde to byla jedna velká párty. Tak jsem do toho fotbalu skočil rovnýma nohama. Ale fakt mě to baví.

Vypadá to, že jste v klubu nadšený. Ambiciozní trenér, skvělá parta spoluhráčů. Co dalšího se vám v Újezdě líbí?
Tréninky jsou skvělé a parádní je i fungování klubu. Je nádhera, když vidíte, že lidi, co dělají okolo fotbalu, tím žijou a radují se z úspěchů s vámi. Je vidět, jak na tom všem záleží. Třeba jsme měli během zimní přípravy minisoustředění, dostali jsme tréninkové věci, koupili se nové míče. Těch věcí bylo opravdu hodně. Znám, jak to fungovalo na Motorletu v divizi a tady je servis minimálně na stejné úrovni.

Nadšení je jistě větší, když jste hned v prvním mistrovském zápase dal gól. Byla to první trefa za Újezd?
Ne, v přípravě jsem se trefil dvakrát. První gól stál za to, míč se odrazil od mých kolen, vážně snad od obou, bylo to ve skrumáží... druhý jsem dal po pěkné akci ranou za vápnem. Celkově jsme stříleli hodně gólů, to bylo fajn.

Tenhle gól byl ale za tři body...
Zápas s Libuší byl hodně vyhecovaný. Bývalý trenér z Újezda vedl soupeře. My jsme hodně potřebovali tři body, bylo tam hodně soubojů. Nepamatuji se, že bych hrál zápas, kde se kopalo tolik rohů a standardek. My jsme prohrávali, ale Honza Jeřábek z trestňáku vyrovnal. To byla krásná střela. A v 75. minutě přišel můj gól, když jsem po standadce lízl hlavou míč, byl jsem tam dřív než brankář.

Dát gól po takové době hned v mistráku. Co jste v tu chvíli cítil?
Bolest.

Prosím?
Přímo u té gólové situace měl píchlo ve svalu. Já přitom neměl nikdy se svaly problémy. Takže jsem po gólu ještě pět minut belhal po hřišti, ale pak šel dolů. Bylo to o gól a já mám rád tyhle dramatické závěry, takže jsem pak trpěl na lavičce. Věřím, že to zranění svalu nebude vážné.

Takže sláva přišla až po utkání v kabině?
Na trenérovi i nás všech byla znát strašná úleva, že jsme to zvládli. Zápas byl opravdu vyhecovaný. Ze všech to po utkání spadlo. Trenér nám za výkon poděkoval, viděl, že to bylo vydřené. Já si na lavičce říkal, když to bylo 2:1, hlavně ať soupeř nevyrovná. Nebral jsem nic jiného než výhru.

Potvrdily se touhle výhrou ambice, které jste si od angažmá v Újezdě sliboval?
Nechci, aby to znělo nějak troufale, ale myslím si, že máme tým, který by se měl zachránit. Věřím, že to bude fungovat.

Přišla oslava alespoň po utkání, nebo jste spěchal do práce?
Dali jsme si tataráček a pivko, ale nic velkého to nebylo.

Už vás dostal do práce pokladník týmu?
Je pravda, že tenhle návrat mě vyjde docela draho. (směje se) Je tam zápisné samo o sobě, budu platit za první mistrovský zápas, za ten gól, už jsem měl v přípravě jednou kapitánskou pásku a taky se mi docela daří překopávat ochrannou síť za brankou. Až si spoluhráči dělají legraci, že můžeme slavit po každém utkání. Za sebe můžu říct, že zaplatím za ten gól moc rád. Mám do fotbalu zase chuť zažral jsem se do toho.

René Machálek, sport.cz