Ve hře je ještě 21 bodů, musíme získat aspoň polovinu, říká nový trenér Kopaniny Formánek
4. října 2012 15:00 » Téměř rok nepracoval pro žádný klub a užíval si volna. Chvíle bez nervů teď ale trenérovi Jiřímu Formánkovi končí: převzal fotbalisty Přední Kopaniny, které se bude snažit vytáhnout z posledního místa divize A. Mužstvo nasbíralo v osmi kolech pouze 4 body... „Kdyby měl tým tři výhry a dvě remízy, tak by mě asi vedení Kopaniny neoslovilo, bodový zisk mě neodradil,“ říká Formánek.
Co vás přesvědčilo o tom, že jste na nabídku Kopaniny kývnul?
Byla to konkrétní nabídka týmu z divize, cítil jsem ze strany Kopaniny seriózní zájem. Jsem realista: týmy z prvních míst, kde všechno šlape, trenéry nehledají. Ti se mění, když jsou nějaké problémy – v kabině, výsledkové nebo jiné. Kopanině bodově vstup do sezony nevyšel, což obvykle nebývá jen v trenérovi, ale především v hráčích. Změna trenéra je první, co se dá udělat. Očekává se od toho efekt zlepšení hry, výsledků, změny práce s týmem. Věřím, že se nám to společně podaří.
Rozhodoval jste se dlouho?
Neřešil jsem, kolikátá je Kopanina v tabulce, ale především fakt, že je sídlo klubu pro mě hůře dostupné – musím přejíždět celou Prahu. To bylo pro mě největší rozhodování. Musím brát ohled na rodinu, mám dvě malé děti, nakonec jsem našel způsob, jak to skloubit.
Co vás na práci v tomhle klubu láká?
Je tady relativně mladý tým, což je v některých případech na škodu, chybí střední generace. Pokud se ale mladí kluci přesvědčí, že mají hrát nějakým způsobem, vytvoří se zásady, které budou hráči dodržovat, je pak tým mnohem tvárnější. Určitě víc, než mančaft plný třicátníků, kteří mají nějaké návyky a zlozvyky. Ty se pak těžko mění během půl roku, když to nějak hrají třeba deset let.
Téměř rok jste nikde netrénoval. Jakou to hrálo při rozhodování roli?
Žádnou. Jsem zaměstnaný, mám práci, která mě živí, fotbal dělám jen proto, že mě baví. I kdybych netrénoval dva nebo tři roky, stejně bych šel jen do klubu, který má o mě opravdu zájem. Nejsem typ trenéra, který by chodil po fotbalech a říkal, co všechno je špatně, že bych to dělal jinak. Měl jsem jasnou představu, že půjdu do klubu, kde budou chtít fotbal dělat tak, jak se má dělat.
To znamená co?
Profesionálně v rámci amatérského fotbalu. Dát tomu nejvíc v rámci možností, co jsou k dispozici. Měl jsem řadu nabídek, ale některé byly pro mě dopravně nedosažitelné, někde dali přednost jinému trenérovi, nebo se naše představy vůbec nestřetly. Nechtěl jsem dělat kompromisy. Chtěl jsem vzít takovou nabídku, kde jsem byl přesvědčený, že mám tomu klubu co dát a je o to zájem.
Co se týče výsledků, není situace Kopaniny vůbec jednoduchá. Co s tím chcete dělat?
Je to jednoduché: musíme začít vyhrávat. Otázka je, jak toho docílit. Se vším se na Kopanině seznamuju. Vytkli jsme si s hráči zásady, kterými se budeme řídit. Řekl jsem jim svou představu o taktice, v prvním týdnu byl malý prostor, aby se kluci naučili, co po nich chci. Všechno bude otázka tréninku. Já byl zvyklý trénovat čtyřikrát týdně, tady se budeme připravovat třikrát, takže bude ještě menší prostor. Vidím ale u hráčů chuť přistoupit na mou filozofii, a pak ji aplikovat do zápasů.
Jak často u vás budou muset hráči trénovat, aby měli šanci hrát?
Trenér je člověk, který má trénovat. Pokud mu hráč přijde jednou týdně, tak to je zájmová činnost, která nemá s trénováním nic společného. Když mám být zodpovědný za výsledky, musím mít na hráče nějaký vliv. Ten má trenér v zápasech, určuje sestavu, koučuje, reaguje na vývoj a taktiku soupeře, což je jedna část. Řekl bych, že je to menší polovina celkového vlivu. Většina se odehrává na trénincích. Těžko můžu chtít po hráčích, aby něco aplikovali na hřišti, když jim to nakreslím v sobotu odpoledne na tabuli, pokud si to nezkusili.
Takže s jedním tréninkem týdně se pod vámi hrát nedá?
Když jde hráč jednou týdně, tak se vypotí, zaběhá si, ale trenér se musí spoléhat na to, co ho naučil někdo v minulosti, na jeho individuální schopnosti. Ale z hlediska týmového výkonu a taktiky nemůže mít trenér žádný vliv. Za jeden trénink nikoho nenaučím vůbec nic.
Jak tedy budete řešit případ útočníka Bohuslava Strnadela, který už kvůli práci a rodině moc netrénuje?
Bohouš je pořád nadstandardní hráč, gólový útočník, který se dokáže prosadit, protože umí uplatnit své obrovské zkušenosti. U takového fotbalisty se dá udělat výjimka. Jednoho hráče, který tolik netrénuje, tým „utáhne“. Tři nebo čtyři, to už by byl problém.
Budete dělat velké změny?
Neviděl jsem Kopaninu hrát živě, jen z DVD. Nechci říkat nic o tom, že tady Martin Kuchař odvedl špatnou práci. Naopak! Zachránil tým v divizi, což nebylo lehké. Některé věci určitě změním, ale nechci být konkrétní.
Čeká vás ostrý start: pražské derby proti Admiře. S čím do zápasu půjdete?
Je jedno proti komu hrajeme, musíme se soustředit na svůj výkon, abychom dodržovali to, co si řekneme v kabině před zápasem. Soupeř nás bude zajímat až ve druhé řadě.
Souhlasíte s tím, že bude Admira favoritem?
Nemyslím si, že se od nás v tomhle zápase nic nečeká. Když je tým poslední a má čtyři body, tak se od něj očekává, že bude bodovat, jinak zůstane dole a to není dobré. Hráči se dostávají pod tlak postavením v tabulce. Do utkání půjdeme s tím, že hrajeme doma a nejsnazší cesta k záchraně vede před získávání bodů v domácím prostředí. Máme dva zápasy na našem hřišti za sebou: Admiru a Benešov, musíme zabrat. Je jedno, jakou cestou k tomu dojdeme, ale potřebujeme nutně body.
Kolik bodů můžete reálně získat do konce podzimu?
Ještě jsem to přesně nepropočítával, ale představa je taková, že bychom se rádi v zimě připravovali na to, aby byla na jaře reálná šance divizi zachránit. Pokud bychom měli jít do pauzy s deseti body, je to málo. Potřebujeme být v kontaktu s týmy, které jsou nad námi. Ve hře je ještě 21 bodů, kdybychom získali do konce podzimu polovinu, je reálné, že se s tím soutěž dá udržet. Na jaře se dá uhrát dvacet bodů. Vycházím z toho, že řádově 35 bodů většinou stačí k záchraně.
Radim Trusina
