V červnu končím s fotbalem, říká 41letý Šimr. Závěr dohrává na hrotu

11. dubna 2017 12:00 » S přibývajícím věkem se fotbalisté většinou posouvají z ofenzivy do obranných řad. Vršovický Jan Šimr je důkazem, že to může fungovat i opačně. Na hrotu sestavy přeborového týmu válí už půl roku. „Dal jsem za tu dobu osm gólů, tolik jsem jich nikdy za půl roku nenastřílel,“ směje se 41letý Šimr.

Vždycky hrál na hrotu váš bratr, který ve Vršovicích funguje jako vedoucí týmu. Co jste na tu změnu říkali?
Vlastně to bylo dané. Změna přišla ve chvíli, kdy Vršovice nedávaly góly. Bylo to právě na podzim proti Měcholupům poprvé a já jim dal hned dva góly. A od té doby tam hraju. Všichni jsme si tehdy vyzkoušeli, jestli to půjde. A už jsem tam zůstal.

V obraně jste hrával celý život, nechybí vám to?
Když vypadne stoper, tak jsem připravený, takže třeba na jaře proti Braníku, když nebyl Karel Protivínský, jsem si vzadu zase zahrál. Prostě je to tak, že jsem vepředu. Hrají proti nám mladší kluci, fyzicky už bych vzadu třeba někdy nestíhal, jak bych chtěl.

Takže vám to v tomhle směru sedí na hrotu víc?
Mám tam víc možností podržet balon, rozehrát.

V obraně jste většinou nakládal útočníkům a teď nejspíš dostáváte víc nakopáno. Bolí to hodně?
Ta role je jiná. Ale na to, že člověk třeba dostane od obránců nakopáno, jsem zvyklý. Přece jenom jsem prošel nějakými soutěžemi. (směje se) Tvrdost se čeká ode mě i od obránců. Je jedno, jestli jsem vepředu nebo v defenzivě. Tohle mi problém nedělá.

Na podzim jste dal Měcholupům dva góly. Jste zklamaný, že jste v odvetě nepřidal další?
Měl jsem tam jednu hlavičku, to byla škoda, že šla nad. Ale mě spíš štve první šance. Měl jsem vystřelit z první. Jenže jsem si chtěl udělat kličku obránci a on mi to ukopl. Na ten podzimní zápas jsem si před utkáním vzpomněl. (usmívá se)

Ze zápasu jste šel s dobrou náladou, každou chvíli se usmějete. Jste v roli útočníka spokojený?
Gól jsem teď sice nedal, ale pořád je to můj nejlepší gólový výsledek za dobu, co hraju fotbal. Když to vezmu celkově, dal jsem za dobu, co hraju v útoku, osm gólů. To jsem za půl roku nikdy nenastřílel.

A nemusí to být konečná...
Je před námi ještě deset zápasů, snad nějaký gól ještě dám.

Maximem jsou pro vás dva góly. Nehecují vás v kabině, kdy přijde hattrick?
To víte, že si občas něco vyslechnu, když nedám šanci. Třeba proti Měcholupům mi v kabině taky něco vyčetli. Ale narážky na hattrick, to jsem neslyšel, vůbec.

Každý útočník o hattricku sní, máte ho v plánu?
Samozřejmě, kdo by ho nechtěl dát. Mně ale úplně stačí, že vyhrajeme a kdo dá gól, to je úplně jedno.

Ale vítězný pocit jste na jaře ještě nezažili, proč?
Je to tak. Máme z pěti zápasů tři body. Je to hrozný. Ze Zličínem jsme ale dostali gól v 88. minutě, teď s Újezdem taky v 88. minutě. Proti Měcholupům jsme tu krizovou chvíli přežili, akorát jsme nedali gól ani my. Teď jsme mohli mít o čtyři body víc.

V zimě jste dlouho netrénoval kvůli práci. Měl jste do fotbalu ještě chuť?
Bylo to tak, že jsem měl dlouhodobou brigádu. A v únoru mi zavolal trenér s předsedou, že by chtěli, abych ještě tenhle půlrok odehrál. A já jsem jim to slíbil. Ale taky jsem řekl, že je můj vážně poslední. Stoprocentně. V červnu končím.

To jsem tedy vážně zvědavý, zda to opravdu uděláte...
Budu chodit na fotbal se svými kluky a budu se jen koukat a užívat si to. Bráchu jsem překonal o sedm roků. Fakt je znát každý rok. Mám fyzickou práci a když chodíte na tréninky dvakrát v týdnu, tak je to znát. Stojí to čas, člověku už se tolik nechce. Zápas dokážu zvládnout, ale tréninky, to už je přemlouvání. Přijdete v šest z práce a v sedm jdete trénovat, už je toho dost. Slíbil jsem, že jaro odehraju a v červnu bude konec.


Útočník Jan Šimr očima trenéra Jaromíra Tomaidese
„Honzu jsme vytáhli z obrany, když jsme vzadu přešli na hru s třemi obránci. Když je třeba, tak už si to taky zkusil, ale jeho místo je teď vepředu. Tam nám pomůže. Podrží balon, vyhraje hlavu. Osvědčilo se to. Pro Honzu to není tak namáhavé, vzadu by musel absolvovat víc sprintů. On ale vydrží odmakat celý zápas, na konci proti Měcholupům třeba zasprintoval dvakrát. Má fotbal rád. Ta zkušenost je znát, je to bojovník. Se zimní přípravou začal po měsíci a půl kvůli práci. Musím přiznat, že jsem měl strach, jak na tom bude fyzicky. Ale on fyzicky pracuje, takže má trénink vlastně každý den. Teď chodí dvakrát týdně na trénink, dostal se do toho a je pro nás přínosem.“

René Machálek, sport.cz

Na fotogalerii ze zápasu Horní Měcholupy - Vršovice od Pavla Jiříka st. se podívejte ZDE