Už si nemůžeme dovolit žádné ztráty, říká kouč Cholupic před bitvou na Hájích

Zmiňoval jste, že máte před sebou tři klíčové zápasy. Ten první zrovna nevyšel, s Ďáblicemi jste prohráli 0:4. Co se stalo?
I když máme výsledky, jaké máme, myslím, že mužstvo špatné není. Proto jsem věřil, že utkání s Ďáblicemi zvládneme. Snažím se kluky společně s asistentem povzbudit, hecnout, navodit dobrou náladu…O to víc je pak pro mě prohra hořká.

Poločas byl přitom 0:0. Zlomil tohle důležité utkání první gól?
V první půli jsme měli tři šance ze slušných pozic a nic z nich nebylo. Druhý poločas jsme se zvedali a přijde chyba ve středu hřiště. Jak těžko branky dáváme, tak jednoduše je dostáváme. Pak přišlo ještě vyloučení, přes třicet minut jsme hráli v deseti, to bylo na nás moc.

Teď váš tým čeká bitva na Hájích, které jsou patnácté... Je tohle ten opravdový klíč, jak neskončit úplně poslední?
Nechceme být poslední, nemůžeme si dovolit už žádné ztráty. Každá prohra nás posílá níž a níž ve všech směrech. Tabulkou i v hlavách hráčů, a to je pak hodně složité. Je to pro nás důležitý zápas.

Jenže teď jste dostali čtyři góly od Ďáblic - a ty na Hájích inkasovaly sedm branek. Nestraší vás to?
Každé utkání má jiný vývoj, průběh. S Třeboradicemi jsme vedli, poločas hráli vyrovnaně, na Braníku to byl sedmdesát minut vyrovnaný zápas. Každé utkání je jiné, bude záležet, jak k zápasu přistoupíme, co uděláme pro úspěch.

Jenže jaro zatím v podání Cholupic není výsledkově nic moc. Co na ten dosavadní průběh říkáte?
Vystoupení našeho týmu je pro mě velkým vystřízlivěním, poznání další mentality hráčů, asi můžu říct, že jsem i zklamán přístupem. Očekával jsem, že si všichni uvědomí, do čeho jdeme, za jakým cílem. Že bez táhnutí za jeden provaz to nepůjde. Povedlo se mi zde zažít situace, které jsem ještě za svého trenérského působené nepoznal. Jsem asi jiný...

Přesto tam byl jeden záblesk se Zbraslaví, vyhráli jste 3:0. Čekal bych, že to váš tým nakopne. Proč to dopadlo jinak?
Se Zbraslaví se nám sešlo vše tak, jak má. Byla dobrá sestava, podařilo se nám naladit tým, kluci měli chuť. Dostali jsme se do vedení, to hráče uklidnilo, padl druhý a následně i třetí gol. Tohle se blížilo představě, jak by měla naše hra vypadat. Po utkání v týdnu byla vidět na klukách úleva, legrace na tréninku, pohoda. Ano, bral jsem to, že přijde ten zlom, že se odrazíme. Místo toho přišel totální výbuch s Admirou B, hráče jsem najednou nepoznával.

Celkově mi to vychází tak, že realita se asi příliš neshoduje s představami, jaké jste měl, když jste na nabídku kývl. Je to tak?
To se nedá vůbec srovnat. Realita je naprosto odlišná s představou a plány. Podařilo se nám vytvořit kádr. Vše za běhu, nebylo moc času na nějaké velké sehrávání. Nenašel se střelec, který by pravidelně dával goly, hodně hráčů se přebor hrát učí. Můžu říct, že hráči si neuvědomují, jak se hraje o záchranu a tady je moje chyba: nepodařilo se mi je strhnout na svou stranu, dostat pod kůži to, jak hrát o záchranu.

Zalitoval jste někdy?
Ne, to ne, ale často sedím a přehodnocuji, co jsem udělal špatně v zápase, co mělo být jinak. Hořké zjištění je, že máme tolik proher a mě nenapadá, co jsem měl udělat jinak.

Dokážete ty porážky vůbec dostat z hlavy?
To je hodně těžké. Přiznat si, že jste nedokázal, co jste chtěl, že něco nefunguje, jak jste chtěl. A pak to dostat ven, přijít na jiné myšlenky.Těch porážek je tolik, že to chvíli trvá.

Tým nedává góly, je tohle největší bolest?
Je to hodně velká bolest, máme elitního střelce Šmejkala. Je rychlý, kličku má, i tah na branku. Pro nás velká škoda, že mu to nepadá do branky. Pokud se tak v zápase děje, je sám sobě nepřítelem. Milan Škoda je bojovník, já jsem mu vděčný, že nám měl chuť jít pomoct. Udělal zápas se Zbraslaví, ale znám to i já… Léta nezastavíte.

A to všechno jde asi ruku v ruce s chybující obranou.
Není to jen obrana. Děláme velké chyby v prostorech, kde nás většinou soupeř potrestá. Ale jsou to většinou individuální chyby, na které občas koukám s překvapením hodně dlouho. Opravdu děláme moc chyb.

Teď se prý do hry chystáte sám... Co vás k tomu přimělo?
Už jsem nastoupil chvilku na Uhelkách a věci nosím stále. Doma před zápasem se peru skoro stále s myšlenkou - dnes jdu hrát! Pak si řeknu, že tam od toho nejsem. Ale nyní nás trápí nedostatek hráčů a vážně to zvažuji.

Je to pokus vyburcovat tým?
Snažím se tým burcovat při rozcvičení, před zápasem. Stále. Tak bych to nebral.

Jak to vypadá s tréninkovou morálkou? Obyčejně, když se nedaří, léčí se zranění dvakrát tak dlouho, hráčům se chce méně a méně...
Tady klukům nechci křivdit, s docházkou problém není. Trénujeme úterý a čtvrtek a docházka je vždy slušná. Každý pracuje a pro trénink kluci dělají, co se dá. Mohlo by to být jistě lepší, někdy je ten jeden trénink málo. Trápí nás poslední dobou spíš zranění a červené karty.

Ze sestavy vypadl záložník Jandzik. Je šance, že do konce jara naskočí?
Tomáš Jandzik se zranil na ČAFC a bude nám chybět tři až čtyři utkání. Všichni si moc přejeme, aby se co nejdřív vrátil do hry. Jsme domluveni, že se bude snažit, aby byl zpátky jak jen to půjde.

Čtrnáctá příčka v tabulce je pět kol před koncem soutěže dost daleko. Je cílem pro zbytek přeboru alespoň neskončit poslední?
To je trefa, chceme se odpoutat ode dna.

Pokud by z přeboru padal jen jeden tým, pořád máte šanci. Upínáte se k tomu a fandíte Přední Kopanině?
Je to hlavně o nás, potřebujeme to zvládnout sami co nejlépe. Pak teprve můžeme počítat, co ostatní. Kopanině fandím, je přece pražská.

Jak v tuhle chvíli hodnotíte naděje Cholupic, že udrží přebor?
Nechci říkat fráze a hlavně vidím, co nám uteklo, jak se nám zápasy nepovedly. Kol je ještě dost, hrajeme za Cholupice… Ttak snad přivoláme ještě to fotbalové štěstí. Ale samo to nepůjde.

René Machálek, sport.cz