Útočník Uhelných skladů Zilvar uťal trápení v koncovce hattrickem do sítě Štětí

19. ledna 2012 07:00 » Pořádně nabito má na začátku zimní přípravy útočník Uhelných skladů Lukáš Zilvar. Rychlonohý střelec zničil třemi trefami Štětí v prvním zápase Uhlířů v roce 2012 na zimním turnaji Meteoru. Pražané vyhráli 3:2 a Zilvar ukončil dlouhé čekání na gól. „Ulevilo se mi. Po osmi kolech přeboru jsem měl sedm gólů a na tomhle čísle jsem zůstal. Aspoň na mě byly penalty,“ konstatoval Zilvar.

Lepší start do nového roku jste si snad nemohl přát, že?
Určitě. Jsem zvláštní v tom, že u mě dělá devadesát procent výkonu, jednoduše řečeno, chuť do fotbalu. A ta byla po té přestávce velká. Samozřejmě jsem měl i štěstí. Ve druhé půlce podzimu jsem nedal ani gól. Přitom do stoprocentní příležitosti jsem se dostával v každém utkání. Jenže buď jsem zakončení pokazil, trefil jsem tyč, nebo to chytil gólman. Například na konci podzimu s Tempem jsem mohl dát čtyři nebo pět gólů a nedal jsem ani jeden. V tomhle utkání zimního turnaje mi ale do sítě spadlo skoro všechno.

Zmínil jste, že po delších herních pauzách vám to v koncovce jde. Takže jste předpokládal, že se teď zapíšete mezi střelce?
Trochu jsem čekal, že by tam něco mohlo spadnout. Na hřišti na Štěpničné se mi tradičně daří. Jednou jsem tu už byl nejlepším střelcem turnaje, jednou jsem byl mezi nejlepšími ještě v jeho polovině, teď jsem začal hattrickem.

Odstartoval jste tedy stejně, jako na podzim v přeboru, kdy jste třemi góly zajistil svému týmu výhru 3:2 na půdě nováčka z Kunratic. Co na to říkali spoluhráči a trenér Pauřík?
Klukům to nějak nedocvaklo, ale já jsem si to uvědomil. Hattrick mě ale bude něco stát, to se kluci určitě ozvou, abych přispěl do kasy. A co se týče trenéra, on moc nechválí. Ale tady byl spokojený, vyhráli jsme a říkal, že to bylo dobré. Všichni jsme byli rádi, že to tak dopadlo. V posledních dvou zápasech podzimu jsme totiž nedali ani gól.

To je pravda. Uhelné sklady se v koncovce na podzim trápily. Jak moc chyběl týmu váš parťák z útoku Ondřej Hnát, který v klubu v průběhu podzimu skončil?
S ním odešlo nějakých deset, patnáct gólů, což je znát. My jsme spolu odkopali tři, čtyři sezony a znali jsme se. Určitě můžu říct, že chybí mně i celému mužstvu.

Bylo těžké se po jeho odchodu vypořádat s tím, že koncovka stojí právě a jen na vás?
Na jednom hráči by to asi nemělo úplně stát, ale trošku to na mně asi stálo. Spoluhráči se kolem mě točili a to nebylo úplně ideální. Pro mě, ani pro ně, nemohli jsme si na sebe zvyknout. Asi nejčastěji jsem hrál na hrotu s Radkem Fedičem, ale to je univerzál. Ten může hrát i v obraně a trenér ho tam občas využíval.

Rýsuje se nějaká změna v zimě? Už mají Uhlíři posilu do útoku, aby měli na hrotu zase vyhlášené útočné duo, jako když fungovala vaše spolupráce s Hnátem?
Na tréninku jsem tedy žádnou posilu neregistroval, nějaký nový nefalšovaný útočník tam nebyl. Možná by to mohlo dopadnout tak, že by se mnou mohl v útoku hrát nakonec Vrána. Ale trošku už počítám i s tím, že to bude stejně jako na podzim hodně na mně.

Dá se tedy říct, že budete pod velkým tlakem. Vyrovnáváte se s ním v pohodě?
Nějak splachovací, to tedy nejsem. Dost to prožívám. Ale musím říct, že tenhle tlak mi nevadí. Já potřebuju vědět, že jsem platným hráčem, že mě kluci budou na tom hrotu útoku hledat. Na druhou stranu bych se pochopitelně nezlobil, kdyby byl v sestavě i druhý gólový útočník.

Při zápasech toho hodně naběháte a zimní příprava je většinou taky právě o nabírání kondice. Hodně fotbalistů se proto na zimu netěší, jak to máte vy?
Je fakt, že mi běhání nevadí. Patří to k mému stylu hry. Dřív, když jsem byl mladší (Zilvarovi bude v únoru 30 let), se samozřejmě všechno zvládalo lépe. Teď, když udělám nějaké sprinty tam a zpátky, tak se prostě člověk musí chvíli vydýchat, což někteří spoluhráči nemůžou pochopit. Ale třeba vytrvalost není problém. Klidně bych třeba dvě hodiny kroužil kolem hřiště. Tím ale nechci říct, že zrovna tohle by mě bavilo.

Jaký by byl tedy váš postup při nabírání kondice, pokud se vcítíte do role trenéra?
Mě to běhání neděsí, ale jako trenér bych zvolil variantu, kdy by se běhalo co nejvíc s míčem. A taky bych co nejvíc hrál zápasy, při těch se člověk vydá na maximum. Každý zápas je lepší než trénink, to vám řekne každý fotbalista.

V tomhle směru vám turnaj Meteoru vyhovuje, utkání vás čeká hodně...
To je pravda, je to super. Doufám, že se připravíme dobře na jaro. Rádi bychom to naše současné sedmé místo vylepšili. Co se týče mě, tak když bude sloužit zdraví, rád bych dal víc, než těch mých sedm podzimních gólů a pomohl týmu. Musím to zaklepat, zatím zdraví drží a modlím se, aby to tak zůstalo. Ono je to pro hodně lidí klišé, ale já jsem kvůli zranění rok nehrál fotbal, takže si zdraví fakt vážím.

Uhelné sklady začaly podzim šesti výhrami v řadě, kam až podle vás mohou vystoupat ve druhé půlce sezony?
Začátek podzimu byl pro celý tým hodně příjemným překvapením. Když se na první půlku sezony podívám zpětně, tak mě mrzí, že nejsme v tabulce výš. Přebor je tak vyrovnaný, jako snad nikdy nebyl a myslím, že jsme mohli klidně být i první. Určitě se chceme na jaře posunout výš. Kdybychom zopakovali podzimní start a ještě třeba nějakou výhru přidali, tak se můžeme mezi nejlepší klidně posunout. Když vyhrajeme prvních sedm zápasů, tak budeme na špici. Devět bodů, to je ztráta, která se dá stáhnout.

René Machálek, editor agentury Mediafax