Útočník Kural vychytal výhru ČAFC: Probudil mě pokus z půlky, řekl

10. listopadu 2015 10:00 » Rok a půl nehrál zápas. A najednou prásk. Útočník Václav Kural se dostal na hřiště při utkání ČAFC. Začínal na lavičce, nachystaný byl na roli střídajícího žolíka. Nakonec se ale proti Braníku dostal na hřiště v roli brankáře, protože se už po pár minutách zranil gólman Ivo Drahorád. „Byly to pro mě nervy, ale kluci mi pomohli,“ řekl 31letý Kural, který inkasoval pouze z pokutového kopu a pomohl k výhře 3:1. A sám musel být zároveň chvíli před koncem vystřídaný...

Dlouho jste za ČAFC nehrál. Jak se to seběhlo, že jste se objevil hřišti?
Já jsem kvůli práci v poslední době docela hodně cestoval. Na fotbal nebyl čas, mám desetiměsíčního syna, takže když už jsem byl doma, věnoval jsem čas jemu. Nemělo smysl chodit si sednout na lavičku a na chvíli střídat. Prioritou bylo užít si rodiny. Nedávno jsem ale snad po roce a půl zašel na zápas ČAFC a podíval jsem se i do šatny.

Takže vás pohltila týmová atmosféra?
Spíš mi kluci říkali, že jsou s lidmi na štíru, je jich málo. Ptali se, jestli nechci přijít na domácí zápasy aspoň na lavici, že bych mohl naskočit jako střídající na chvíli. Tak jsem na zápas s Braníkem přišel. Že bych ale šel do branky, to mě ani nenapadlo. Pár kluků, co nastoupilo v poli, taky mělo zdravotní problémy, byli nakřáplí, říkal jsem si, že bych mohl naskočit do pole, když bude třeba. Přece jenom jsem byl vždycky útočník, nebo postupem času hrál jinde v poli a byl tam na tu černou práci.

Vaše chvíle v zápase přišla opravdu rychle. To jste asi nečekal, že?
Už po pár minutách se zranil gólman, všichni na lavičce jsme vstali, protože ze hřiště signalizovali, aby někdo zavolal záchranku. Přišel rozhodčí, abychom vybrali brankáře.

A volba padla na vás, šel jste do branky dobrovolně?
Na lavici byli dva mladí kluci a já. Fotbal hraju třiadvacet let, nějaká zkušenost tam je.

Zkušenost ano, ale ne v roli gólmana…
No, jednou, tak v patnácti letech, jsem odchytal zápas proti Hájům. Tam jsem se na to ale čtrnáct dní dopředu chystal.

Vážně? To se dopředu vědělo, že na zápas nebudou brankáři?
Přesně tak, takže jsem se na tréninku na roli brankáře připravoval a docela mě to i bavilo.

Tady jste ale nic podobného netušil. Byla ve hře ještě jiná varianta?
Řešili jsme to s Honzou Kalibou, který mohl jít případně chytat taky. My jsme narození ve stejný den, ale já jsem asi o šest hodin starší, tak jsem si řekl, že to vezmu. Navíc on trénuje, já jsem šel do zápasu po dlouhé době, takže jsem to vzal na sebe. I když vím, že Honza chytá skvěle nohama.

Do branky jste tedy šel vy a hned jste čelil penaltě. To není nic moc, že?
Honza mi ještě radil, abych skočil na pravou stranu, já ale risknul stranu podle sebe. A rána šla tam, kam říkal Honza… Dostal jsem hned gól, v tomhle směru nebyl ten pocit nic moc, ale bral jsem to tak, že jako brankář vlastně nemám co ztratit. U penalty jsem doufal, že to trefím, ale nevyšlo to.

Jak jste se poté v brance cítil?
Naštěstí jsme brzy vyrovnali, to nám pomohlo. A mě definitivně probudila další věc.

Co se stalo?
Braník hned z rozehrávky zkusil vystřelit z půlky. Já ještě trochu slavil, takže jsem byl venku. To bych jen těžko chytal, naštěstí to šlo asi dva metry vedle. Moc se mi ulevilo, protože jestli při penaltě nikdo nic moc čekat nemohl, tohle by byla jasně moje chyba.

Nakonec jste roli brankáře zvládl skvěle, trenér vás chválil. Přesto: zkoušel soupeř využít toho, že chytá hráč z pole?
Oni to tušili, nebo možná i věděli. Tou střelou z půlky mě probrali. Pak jsem se soustředil na to být ve středu branky, nebo abych vykrýval úhly. Soupeř zkoušel střílet, dvakrát vypálili za vápnem, kdy to šlo těsně nad. Za těmi střelami jsem se jen ohlédl, možná jsem ani nenatáhl ruce. Neměl jsem na ty situace odhad.

No ale chvála od trenéra nemohla přijít jen tak…
Dvě nebo tři střely po zemi jsem chytil. Nejtěžší chvíle přišla asi když mi to soupeř dával z rohu přímo do branky. Skočil jsem po míči a vyboxoval ho. Bylo to na lajně a nakonec sudí pískal faul, protože tam do mě jeden soupeř šel. Ale kdybych v té situaci nebyl, míč by šel do branky.

Naskočit na místo brankáře není nic jednoduchého. Semkl se tým a pomohli vám spoluhráči?
Bylo to přesně tak. Když mužstvo nemá brankáře, tak obrana pracovala lépe, než to bývá ve chvíli, kdy má za zády gólmana. Snažili se, nedávali mi tolik malých domů. Jasně, že něco nohama zvládnu, ale když na vás běží útočník a jste pod tlakem, je lepší, když je takových situací méně. Co se týče mě samotného, tak do dirigování obrany jsem nezasahoval. Sám jsem byl nervózní, člověk si v tu chvíli víc uvědomí, že když jako brankář udělá chybu, tak je to daleko víc vidět, než když jsem jako útočník nedal šanci…

Nakonec se v brance dostalo i na vašeho kamaráda Jana Kalibu. Co se stalo?
Asi se na všem podepsalo to, že jsem šel do branky tak nějak neplánovaně, nebyl jsem rozhýbaný. Měl jsem jeden výkop ze země a míč neletěl tak daleko, jak jsem si představoval. Tak jsem se rozhodl přitvrdit, přitlačil jsem a něco mi prasklo v oblasti třísel. Ale hrál jsem dál. Jenže asi za tři minuty jsem šel do výskoku a znovu mi v tom místě ruplo. S tím už hrát dál nešlo, takže mám natržené tříselné pouzdro. Do branky šel Honza Kaliba, takže se taky dočkal.

Nechtěl po vás po utkání pokladník nějaký příspěvek za premiéru v roli brankáře?
Myslím, že všichni byli rádi, že jsem jim vůbec přišel pomoci. Zatím po mně nikdo nic nechtěl. Musím taky říct, že Honza Kaliba mi jednou hodně pomohl, když zblokoval ránu k tyči, kterou bych nejspíš těžko chytal.

Spoluhráči tedy měli z vašeho výkonu radost. Ale co říkali doma?
Tam mě moc nechválili, to je jasné. Když v rámci zaměstnání cestuji, tak si třeba zajdu v hotelu zaběhat na pás, tohle byla úplně jiná zátěž. Určitě to není z mojí strany o pravidelném trénování. Jedinou útěchou mi může být, že mě vybrali jako hráče zápasu a teď jsem udělal i tenhle rozhovor. Teď mě čeká každopádně od fotbalu zase pauza.

René Machálek

Fotogalerii ze zápasu ČAFC - Braník od Jiřího Ipsera najdete ve Zpravodajství, sekce Fotogalerie!