Union Strašnice slaví postup do I. A třídy. Teď dát sto gólů, plánuje kouč Hrádek
31. května 2016 07:00 » Union Strašnice je v postupovém cíli a může se těšit do I. A třídy. Razítko na posun do vyšší soutěže má punc suveréna. Slavit totiž svěřenci trenéra Oty Hrádka mohli po vítězství nad Čakovicemi 10:1! „Žádné nervy jsem neměl. Věděl jsem, že ten poslední potřebný bod k postupu prostě do konce soutěže uhrajeme,“ poznamenal Hrádek, jehož tým ovládl B skupinu I. B třídy. Přesto byl rád, že má tým jistotu.
Soutěž jste vyhráli o parník, takže s postupem jste tak nějak musel počítat. Ale co říkáte na těch deset gólů?
To je taková třešnička na povedené sezoně. Já jsem klukům věřil, že zápas proti Čakovicím zvládnou a vyhrají. Neříkám, že jsem dopředu tvrdil, že dáme deset gólů. Ale že vstřelíme pět, šest branek, s tím jsem počítal.
Na podzim jste před vzájemným duelem odhadl, jak váš duel s Čakovicemi dopadne. Tentokrát jste netipoval?
Že vyhrajeme, to jsem věděl na sto procent. A v poločase, když to bylo 5:1, tak jsem klukům v kabině řekl, ať jim dají desítku. Soupeř si ji zasloužil.
To byla pečeť hodná vítěze soutěže. Připravovali jste se na Čakovice nějak speciálně?
Makali jsme celý týden. Měli jsme velký náskok, věděli jsme, že nám stačí uhrát jeden bod a že máme sílu na to ho udělat. O tom jsem nepochyboval. Ale samozřejmě jsme chtěli mít všechno hotové co nejdříve, aby to z nás všechno spadlo.
Kde byl hlavní klíč k tomu, že sezona dopadla takhle úspěšně?
Tenhle tým má obrovskou kvalitu. Prvních šest, sedm kol to ještě nebylo ono, bylo tam pár remíz a dokonce jedna prohra. Ale pak si to sedlo. Zlomilo se to v utkání v Čakovicích, tam jsme vyhráli 6:1 a bylo to hodně suverénní. Bylo jasné, že kdybychom ten zápas nezvládli, naše ztráta na první místo by narostla na dvanáct bodů, což by bylo špatné. Ale dopadlo to jinak. Projevilo se, že tým dobře trénuje. Připravovali jsme se třikrát v týdnu, v kádru, co jsem měl k dispozici, bylo třeba šest lidí, co by mohli kopat přebor. My jsme sice teď dali deset gólů Čakovicím, ale dá se říct, že jsme tolik gólů mohli dát skoro každému.
Vzpomínám si, že jste už na podzim před zápasem v Čakovicích, které do té doby vaší skupině jasně vládly, byl hodně sebevědomý. Kde se to ve vás vzalo?
Vlastně celý podzim dopadl tak, jak jsem říkal. V půlce soutěže už jsme vedli a naopak Čakovice ztratily. Té situaci se přizpůsobila pak i zimní příprava. Makalo se hodně. Jeden den byly výběhy osm až deset kilometrů, další trénink bylo hodinu kolo a hodinu posilovna a další den jsme byli s týmem hodinu a tři čtvrtě na hřišti. Když si k tomu přidáte víkendové zápasy, bylo toho vážně dost.
Zlepšení bylo vidět hned v zimě?
V lednu jsme odehráli halový turnaj v Neratovicích, pak jsme vyhráli turnaj v Čakovicích. Tam byli ale slabší soupeři. My jsme jim dali během pěti utkání 37 gólů. Následně jsme šli na větší zátěž a silnější soupeře. Stejně jsme ale vyhrávali nad týmy z A třídy. Chabry jsme porazili 5:1, Slivenec 4:3, vlastně jsme prohráli v zimě jen s Vršovicemi 1:2. Byli jsme i na soustředění, tam jelo čtyřiadvacet lidí. To se nestávalo ani v době, když jsem trénoval na Střížkově - a to byla daleko vyšší soutěž.
Takže jste vlastně čekal, že posun výš přijde. Možná to bylo něco jako povinnost?
Já to beru jako odměnu za to, jak kluci pracovali v přípravě. Když vidíte třeba Čakovice, tak určitě tolik netrénují, řada hráčů má nadváhu třeba dvacet kilo. Tady v Unionu byl vidět od hráčů úplně jiný přístup. Když pak dostanete do týmu fyzičku, když má mužstvo sílu, tak se daří dostat soupeře pod tlak. Ten pak dělá chyby. A vy je prostě trestáte.
V kariéře jste už párkrát s týmem postupoval. Co pro vás tenhle úspěch znamená?
Mám z něj pochopitelně radost. Musím složit poklonu všem hráčům, od prvního hráče v základní sestavě do posledního náhradníka. Speciálně chci jmenovat hrajícího asistenta Tomáše Karase. Je to kapitán týmu, stoper, kterému je čtyřicet let a všichni si z něj můžou vzít příklad, jak je připravený. Stejně tak další čtyřicátník Láďa Šerák, který má velké problémy s koleny. Ale když byl na hřišti, tak jsme vítězili. Poděkovat musím i výboru. Marcel Šmídek má v klubu spoustu funkcí, dělá strašně moc práce. Bez takových srdcařů by nešlo dělat fotbal. Proto jsem rád, že můžeme teď ten úspěch oslavit.
Budou to velké oslavy?
Je to poprvé, co jsem po zápase zůstal s týmem.
Nebyla tendence slavit už během zápasu, že by šampaňské stříkalo v kabině už v poločase, nebo si ho někdo chtěl brát třeba na lavičku?
Tak to ne. Připravené jsme ho pochopitelně měli, ale vydrželi jsme až do konce. Je jasné, že si to teď budeme chtít všichni užít. Vyhrát soutěž a postoupit, to se nestává každý rok. Já to párkrát zažil a pořád je to krásné. Ať je to v divizi nebo v B třídě. Někomu se nic podobného v kariéře třeba nestane.
Union slaví postup, splnil svůj úkol. Nastolíte teď volnější režim a šanci dostanou náhradníci?
Chybí odehrát tři kola a my jsme zatím nastříleli 87 gólů. Takže budu chtít, abychom se dostali na stovku a dojeli to bez prohry. Zase tak jednoduché to nebude, ale věřím, že to zvládneme.
Určitě už máte v hlavě příští sezonu. Budou nutné velké změny?
Pokud už mám myslet tímhle směrem, tak bych chtěl, aby přišli tři hráči. Po jednom do každé řady. Je jasné, že budeme nováčkem, ale já nechci hrát ani v A třídě nějaké druhé housle. Právě naopak. Budeme se chtít porvat zase o postup. Chceme využít té euforie, která na Unionu je. Je tady skvělá parta. Když jsme se chtěli fotit na plakát, tak přišlo včetně vedení pětatřicet lidí.
A co když zasviští laso z vyšší soutěže a někdo bude chtít získat úspěšného trenéra? Zůstanete?
Něco už mám ve fotbale za sebou. Tady z Unionu mě přemlouvali docela dlouho, myslím pět let, abych šel do klubu trénovat. Až pak se jim povedlo mě přesvědčit. Takže já si to všechno užívám. Je tu skvělá parta, co mi připomíná tu střížkovskou v úspěšných dobách. Takže já rád budu v Unionu pokračovat. Klukům tady věřím.
René Machálek
Na fotogalerii ze zápasu Union Strašnice - Čakovice od Pavla Jiříka st. se můžete podívat ZDE
