Újezd Praha 4 už 27 zápasů neprohrál, pomáhá k tomu i reprezentační trenér Bílek
24. září 2010 07:00 » Povedlo se jim to samé, co fotbalistům Tempa v přeboru. Jen se o tom méně mluví. Tým Újezd Praha 4 vede jako nováček I. B třídu: vyhrál všech pět zápasů ve skupině B. „Je to paráda, ale jsem soudný, nemůžeme vyhrávat až do nekonečna. Taky jednou prohrajeme, ale snad to bude až za dlouho,“ usmívá se hrající trenér Milan Škoda, bývalý útočník Bohemians, který je fotbalovým příznivcům v Praze známý z nedávného angažmá v Újezdu nad Lesy. Právě rezervní tým tohoto celku porazil Újezd Praha 4 v minulém kole. A na hřišti k tomu pomohl i Michal Bílek, trenér české reprezentace, který je v kádru týmu!
Pane Škodo, pět výher v řadě, to je pro vás fantastický začátek. S čím jste do I. B třídy šli?
Chtěl jsem, abychom měli po podzimu 20 bodů. Když Pánbůh dá, tak to splníme. Zatím jsme všechny zápasy vyhráli o gól, takže je v tom také trochu štěstí. Ale třeba z posledního utkání mám velkou radost. Proti Újezdu nad Lesy jsme ani tak nevyhráli fotbalovostí, protože soupeř byl malinko lepší. Urvali jsme to bojovností. To je to, co se z kluků snažím dostat, protože v nižších soutěžích si jdou spíš jen tak zahrát.
Fakt, že všechny zápasy vyhráváte o gól, svědčí o dobré psychické připravenosti týmu, souhlasíte?
Souhlasím. I v minulé sezoně, kdy jsme neprohráli ani jeden zápas, jsme dokázali za třicet minut otočit výsledek třeba z 0:2 na 6:2. Vím, že to v těch klucích je, jen to z nich musím dostat.
Jaké máte metody?
V tréninku jsem na kluky náročný. Kdo nezajede do souboje, nepřitvrdí, hned dostane ceres. Kluci se musí učit chodit do soubojů, podstupovat je, i když někdy bolí. Třeba o našem levém obránci se říkalo, že nemůže hrát fotbal, když jsem přišel. Že je prý moc hodný. Zvýšil ale svou bojovnost, pochopil to a hraje stabilně dobře. Nikdy asi nebude tak důrazný jako já, ale zlepšuje se. A z toho mám úplně největší radost. Víte, ve druhé třídě jsme soupeře přehrávali, ale když vyhrajete 8:2, tak vám to neukáže, na co mužstvo má. Tady už to nepůjde tak snadno, protože my rozhodně nejsme nejlepší fotbalisti v téhle soutěži.
Už hodně dlouho jste neprohráli. Jak se vám daří držet hráče při zemi?
Máme teď pod mým vedením sérii 27 zápasů bez porážky, z toho jen tři remízy, ale ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo chodil a říkal: podívejte, jaký jsem fotbalista. Kdyby to někdo zkusil, přišel na zápas s tím, že to má na háku, u mě by nepochodil. Šel by ve 20. minutě dolů.
V klubu působíte jako hrající trenér. Jak se vám tyhle dvě činnosti daří skloubit?
Zatím to funguje, není problém. Ke klukům mám jako aktivní hráč trochu blíž než z lavičky, to beru jako plus. Vím, že se říká, jak je těžké skloubit hraní a trénování, ale pro mě to zase tak složité není. I když se mi teď v tom posledním zápase stalo, že jsme vedli tři minuty před koncem o gól a já úplně zapomněl vystřídat třetího hráče, abychom závěr trochu rozkouskovali, natáhli čas.
Mluvil jste o tom, že bylo vaším cílem mít po podzimu 20 bodů. Přehodnocujete to teď?
S jídlem roste chuť, to je vždycky. Když jsem tady byl před lety, bylo to na jaře vždycky hektické, hrálo se o záchranu. Pokud na podzim uhrajeme aspoň 25 bodů, mělo by se nám to vyhnout a my bychom pak mohli v klidu pracovat, hrát i na jaře bez stresu. Pokud skončíme do 7. místa, budu maximálně spokojený.
Takže nenastala žádná „postupová“ euforie?
Ne, ne, ne, to vůbec! Kdybych něco takového jenom zaslechl, hned to zarazím. Dosavadní zápasy byly velmi těžké, ve dvou jsme byli tak o 30 procent horší, ale urvali jsme to. Důležité taky je, jak se nám budou vyhýbat zranění i další věci. Víte jak to je. Kluk si najde holku, ta mu zamotá hlavu a hned máte o hráče méně. No a náhradu neseženete, to není sranda.
Posílili jste se po postupu?
Nepřišel ani jeden hráč. Byly tam jen nějaké náznaky ve stylu, že někdo řekl: já budu chodit. Jenže pak dvakrát nepřijde, nezavolá, takového hráče já nepotřebuji. Chci hráče, o kterém vím a má kvalitu. Jenže ti, co by pořád chodili a volali, fotbalovou kvalitu nemají, to je složité (směje se). Teď třeba hrajeme v neděli odpoledne na Braníku proti jejich béčku a už mi chodí omluvenky. Když budu mít 11 lidí, budu šťastný. Aby si pak neřekli: co to sem přijelo za tragédy? Takový je holt fotbal na téhle úrovni.
Ve vašem kádru je i reprezentační trenér Michal Bílek. Bude v neděli hrát?
U Míši Bílka je to o tom, že přijde, když má čas. Budu mu ještě volat, chtěl bych, aby přišel. Na hřišti je strašně znát, uklidní hru. Jenže on je chabrus na svaly. Zabere a hned ho někde píchne. Ve druhé třídě za nás odehrál asi osm zápasů, teď naskočil v posledním zápase na druhou půli a já tvrdím, že má na výhře velkou zásluhu. Dal tomu řád.
Jaké to je, trénovat nejvýše postaveného trenéra v zemi?
Tohle vůbec neřeším. Oba jsme si něčím prošli, jsme s Míšou kamarádi, známe se už z reprezentace do 21 let, vůbec se o tom nebavíme. On mi do toho absolutně nezasahuje.
Ještě mě zaujala jedna věc - máte hřiště pouze s umělou trávou, podobně jako Vyšehrad. Nechybí hráčům přírodní trávník?
Postavilo se tady nové hřiště, umělka poslední generace. Já byl teď hrát rekreačku na Nuslích, kde je krásný stadion, ale ta přírodní tráva byla tvrdší než je ta naše umělka. Jeden kluk třeba dřív vynechával zápasy na umělé trávě. Teď hraje všechny a nemá sebemenší problémy. Tohle hřiště už má vysoký chlup, je prosypané, funguje kropení, úplná fantazie. Není to jako ty předešlé umělky, které vypadaly jako koberce z obýváku. Na tohle hřiště si nikdo nemůže stěžovat, míč vám neodskočí, nebolí vás nohy, paráda. Navíc má umělka velkou výhodu, že můžete trénovat celý rok, v každém počasí a večer. Kluci pak chodí víc, protože to stíhají z práce.
-tru-
