Újezd na pohárovou třešničku nedosáhl, teď se zkusí zachránit v přeboru

10. května 2018 06:55 » Fotbalový Újezd nad Lesy si moc chtěl spravit chuť a nastartovat se pro zbytek Pražská teplárenská přeboru. V semifinále Teskahor poháru však prohrál s Duklou Jižní Město 2:4. „Postup do finále mohla být pro nás taková třešnička a povzbuzení,“ hlásí trenér Josef Šimek. Jeho tým se teď musí soustředit na nejvyšší pražskou soutěž, kde ale ztrácí na záchranu jedenáct bodů šest kol před koncem.

Vypadá to, že se Újezd na pohárové semifinále moc těšil a teď vládne v klubu zklamání. Jaký ten zápas byl?
Byl trochu jiný než ten předchozí s Přední Kopaninou. Ta nás nejspíš trochu podcenila, nastoupila v pozměněné sestavě a nám se povedlo dát gól. Přitom za nás hráli tři kluci – dvoutisícovky. Kopanina pak po přestávce sestavu posílila, ale už se jí nepovedlo se zápasem něco udělat. Myslel jsem si, že nám ta výhra pomůže pro zvednutí sebevědomí.

Teď už se hrálo o postup do finále, tady jste přece nemohli čekat, že někdo něco podcení...
Dukla to na rozdíl od Kopaniny od začátku nabila a střídala vlastně až za stavu 3:0. To už bylo skoro po zápase. My jsme museli naopak kvůli zraněním mixovat sestavou. Z našeho pohledu nebyla dobrá hlavně první půle, pak jsme se zlepšili a za stavu 4:0 pro soupeře se nám povedlo korigovat výsledek. A k tomu zklamání. Když už postoupíte do semifinále a vy ho pak prohrajete, tak tam pochopitelně nějaké zklamání je. Chtěli jsme vyhrát, ale věděli jsme, že síla Dukly je velká, oprávněně je v tabulce přeboru nahoře. Takže bych řekl, že u nás bylo malé zklamání.

Jak těžké je motivovat hráče v pohárovém utkání, když vám teče do bot v přeboru?
My jsme to brali jako zkoušku, že umíme dávat góly, že to jde i proti silnému soupeři. Zároveň by nás dobrý výsledek znamenal povzbuzení do zbytku přeboru. O tom, že bych někoho třeba šetřil na přebor, to na téhle úrovni nejde. Žádný tým až na výjimky nemá v kádru sedmnáct, osmnáct dobrých hráčů. Vždycky tam máte jedenáct lidí do základní sestavy, ale stane se, že dva hráči nemůžou nastoupit. Je tam práce, nemoci, zranění. Pak si musíte pomoci těmi, co čekají na šanci na lavičce, nebo někým z béčka, z dorostu. My jsme šli do zápasu určitě v nejsilnější možné sestavě.

Cítil jste, že má tým sílu poprat se o postup do finále?
Snažil jsem se kluky povzbudit. Říkal jsem jim, ať se podívají na velké kluby, co hrají Ligu mistrů. Tam se jim třeba dařilo a v lize to od nich nebylo ono. To srovnání nemám moc rád, ani s tou naší úrovní neobstojí, ty rozdíly jsou obrovské. Ale říkali jsme si, že by se nám třeba mohlo v semifinále poháru podařit uspět a byla by z toho třešnička. A třeba i nějaká náplast na to naše jaro.

K týmu jste přišel v zimě. Asi jste si své působení představoval jinak. Proč to nejde?
Já bych tam viděl dvě zásadní věci. První je, že hráči, které jsem považoval za klíčové, jsou zranění. Stoper musel na operaci třísel, zranil se gólman Jarda Blažek. Další hráči, co nastupovali v přípravě v základní sestavě, byli také zranění. A druhá věc je také jasná, nemáme v týmu snajpra. V přípravě se útočná snaha a střílení gólů rozložilo na celý tým, padalo to tam záložníkům. Takže ve výsledku teď na jaře dostaneme jeden gól, ale žádný nedáme, tak prohráváme 0:1. Všichni víme, že dostat jeden gól, to se prostě může stát.

Jak moc velkou komplikací bylo zranění brankáře Jaromíra Blažka?
Samozřejmě to byl rozdíl. Teď nastupuje Dan Pecho, máme jednoho brankáře pro dva týmy. Ale jak začal víc chytat, tak jeho forma šla hodně nahoru. Drží nás a několikrát jsem ho dal jako našeho nejlepšího hráče v utkání. Takže zpočátku znamenala absence Jardy Blažka velký výpadek. Teď nám Bláža pořád chybí, ale jak jsem řekl, Dan Pecho šel hodně nahoru.

Jaro pro váš tým začalo třemi porážkami, tam už jste tušil, že je zle?
Měli jsme z přípravy zažitý styl, který fungoval. Odpovídal tomu, co jsem měl k dispozici. Když jsme třikrát prohráli, jako první jsem hledal chybu u sebe. Tak je to vždycky. A řekl jsem si, že musíme udělat nějakou změnu. A zkusili jsme hrát jinak. Na Vršovicích to pak hned zafungovalo a já si říkal, že je to super.

Nadšení brzy ochladlo, že?
Bylo asi jasné, že jeden recept nebude platit na všechny týmy. Po dobrém utkání ve Vršovicích se povedl ještě duel s Braníkem, kde jsme uhráli bod, ale jinak už jsme na to nenavázali.

Průšvih jsou zatím domácí zápasy. Pět porážek a skóre 2:11, to je bída. Jak to, že se vám doma nedaří?
Když se na to podívám z pohledu, jaký jsem měl jako hráč, tak na domácí prostředí nejsem zrovna fixovaný. Mně se venku hrálo vždycky lépe, soupeři to více otevírají, útočí. Samozřejmě bychom doma chtěli dělat radost našim fanouškům. Máme tam takové skalní jádro, které fandí a vytváří nám příjemné prostředí. Při pohledu na výsledky ale s veselou odjíždějí hosté.

Čtyři body jste uhráli venku. Byl tam tým pod menším tlakem?
Já bych řekl, že v Újezdě nikdo pod tlakem není. To, že jsme bodovali venku, připisuji tomu, že domácí celky hru otevírají, tlačí se dopředu. A někomu nemusí sedět styl, kterým hrajeme.

Ohledně tlaku na hráče jsem to myslel tak, že mohou mít vaši svěřenci v hlavě nutnost bodovat. Tabulku před nikým asi neschováte...
Samozřejmě klukům nevidím do hlavy, postavení v tabulce každý zná. Snažím se aspoň filtrovat informace, které se klukům mají dostat.

Do konce soutěže je šest kol a Újezd ztrácí na nesestupovou pozici 11 bodů. Jaké máte podle vás šance?
Samozřejmě ta bodová propast je velká. Ve hře je ještě osmnáct bodů a my budeme bojovat. Dokud bude třeba jen teoretická šance, budeme se o ni prát. Vím, že máme těžký los, čekají nás vedoucí Třeboradice, ale před rokem jsme s nimi ještě v poslední minutě hráli 3:3. Vyhrát může každý nad každým.

Máte bodový plán, který by dovedl tým k záchraně?
Nám by momentálně pomohla šňůra tří povedených zápasů v řadě. To by stačilo k tomu, abychom se dotáhli poblíž prvního nesestupového místa. Byli bychom na dostřel a pod tlakem by byl najednou někdo jiný. Takže ideální by teď bylo udělat rychle devět bodů a dostat se blíž ke konkurenci.

Při pohledu do tabulky vás musí strašit počet nastřílených gólů, dali jste jich 22. Co se stalo, že se vám v útoku nevedlo a můžete vůbec najednou vytáhnout nějaký trumf?
V Újezdě nejsem chvíli, kluky znám. Vím, jaké jsou jejich možnosti a jací jsou charakterově. Určitě máme omezené možnosti, chtěl bych vidět některé hráče na jiných postech, ale takhle nám musí hrát na stoperu záložník, na kraji nastupuje bývalý brankář. Už jsem využil služeb dvou kluků z béčka i dorostu. Zkoušíme udělat, co se dá.

To je hodně nepříjemná situace, zvláště když sestupují čtyři týmy...
Ale o tomhle jsme věděli. Teď se na tohle přece nebudu vymlouvat, nebo někoho kritizovat. Stejně tak se nebudu vymlouvat na zraněné hráče, to mají všechny týmy v přeboru. Nezbývá nám než bojovat, tak budeme bojovat a uvidíme, na co to bude stačit.

René Machálek