Tvůrce hry Třeboradic Viktorin odchytal poločas proti Zličínu!

30. dubna 2013 18:00 » Třeboradický záložník Petr Viktorin je zvyklý na to, že tvoří hru a sám připravuje či střílí góly. V utkání přeboru na půdě Zličína si ale vyzkoušel úplně novou roli, v poločase totiž vystřídal zraněného brankáře Drbouta a pětačtyřicet minut strávil mezi tyčemi. Dostal dvě branky a jeho tým prohrál 1:3. „V tu chvíli jsem si uvědomil, jak to má gólman těžké,“ říká Viktorin.

Jak se to vůbec seběhlo, že jste skončil mezi tyčemi?
V týdnu mi vyndali osmičky a já jsem si myslel, že ani nebudu hrát. Nechtěl jsem. Jenže když si Jirka Drbout udělal při rozcvičce něco se svalem na stehně, tak jsme začali mít problém na místě brankáře. Nakonec šel do zápasu s tím, že to zkusí, jenže během první půle si to pochroumal nějak víc a nešlo to dál.

Jak to vypadalo v kabině? Padla volba ihned na vás, nebo se trenér ptal hráčů, kdo by případně šel do branky?
Já jsem už před zápasem tak trochu ze srandy říkal, že bych tedy do té branky v případě potřeby šel. Ale v tu chvíli mě fakt nenapadlo, že to tak skončí. Jirka Drbout je tvrďák a já si říkal, že to určitě nějak dá. Jenže to nejspíš fakt nešlo.

A v poločase přišla vaše chvíle…
Jo, trenér říkal: Tak jdeš na to! A mně ztuhnul úsměv. Je jasné, že nejsem gólman. Nikdo od toho asi moc nečekal. Pro hráče z pole je to hodně složitá situace, to věděli všichni.

Nakonec jste dostal dva góly, jaké byly z vašeho pohledu?
Jednou trefil hráč soupeře šibenici. S tím nešlo fakt nic dělat. A druhý gól jsem dostal do prázdné branky. Kromě toho na mě až tak moc střel nešlo. Byly tam nějaké centry. Ale i trenér Zličína na hráče křičel, aby na mě víc stříleli, ale naštěstí ho tolik neposlouchali. I tak ale musím uznat, že Zličín vyhrál zaslouženě. Nás to mrzelo o to víc, že jsme nepotvrdili předchozí dobré výsledky. Ale hráli jsme v nekompletní sestavě, měli jsme to složité. I v plné síle by pro nás byl zápas se Zličínem těžký.

Prý vás to občas svádělo hrát víc nohama, i když jste mohl míč chytit. Bylo to tak?
No jasně, nohy jsou mi bližší, než kdybych míč chytil do ruky. Když mám míč na noze, tak to dám přesněji, než kdybych musel vyhazovat. Trenér mi taky říkal, abych to hrál jednoduše, nic si nekomplikoval.

Jednou jste si to ale neodpustil a zkusil udělat útočníkovi kličku...
To jsem si neodpustil. Útočník byl najednou blízko. Zkusil jsem udělat kličku, ale on to tak nějak vystihl a došlo ke kontaktu. Nic z toho nakonec nebylo, ale pro trenéra to muselo být na infarkt, to si uvědomuji.

Nenapadlo vás, že jste si zavařil?
Říkal jsem si, sakra, je malér. Když to ale neskončilo gólem, říkal jsem si, dobrý. Člověk v tu chvíli moc nepřemýšlí, jen chce co nejrychleji získat míč a napravit to.

Třeboradice nejsou v jednoduché situaci. Svalové zranění Drbouta může vyřadit na nějaký čas a zraněný je i náhradník Željazkov. To bude chytat asistent trenéra Nekolný, nebo padne příště volba rovnou na vás?
Máme ještě jednoho gólmana, takže na tohle nejspíš nedojde. A Standa Nekolný by do branky nejspíš klidně šel, jenže má registračku v Hovorčovicích a u nás pomáhá jen trenérovi na lavičce. Takže jednoho gólmana ale každopádně ještě máme. Já mám už zuby dobré, takže příště bych hrát měl. Ale vidím to tak, že v záloze jsem týmu platnější.

Takže byste do branky znovu šel, nebo vám to dobrodružství stačilo?
Já jsem se na to docela těšil. Ale když se na vás valí ten útok, není to jednoduché. Zvlášť, když jste hráč z pole a řešíte orientaci, jak stojíte. Kdyby bylo mužstvo v nouzi a já nemohl hrát v poli, tak bych asi do branky ještě někdy šel. Už se ale na místo gólmana dívám jinak, má to hodně těžké. Když jsem jako hráč z pole šel kopat penaltu, tak jsem si říkal, jak je ta branka malá. Když jsem teď mezi tyčemi stál, tak jsem si říkal, jak je ta branka velká…

Když jde chytat hráč z pole, občas na něj křičí fanoušci a žertují na jeho adresu. Jak jste v tomhle směru dopadl vy?
Jo, když šla na mě třeba malá domů, tak křičeli, ať jí chytím do rukou. Ale nebylo to nic strašného. Taky mi tam za klandrem radil Jirka Drbout, křičel na mě, když se mu zdálo, že jsem hodně daleko z branky. Teď už vím, že to gólman nemá lehké. Jak jsou třeba nepříjemné některé malé domů, když jdou na vás skákavé míče. Když to stoper nakopne do vzduchu, pořád je čas s tím něco udělat, jenže když se tohle stane brankáři, tak je průšvih. Útočící hráč je hned u vás a není nikdo, kdo by to zachránil. Jakmile tu chybu udělá gólman, je to gól a průšvih. Určitě teď budu mít ke gólmanům větší respekt.

René Machálek