Tři zápasy, tři góly. Když jde brankář Víšek v přeboru do útoku, vždycky se trefí
9. listopadu 2007 10:35 » Rezerva Vyšehradu má svého hrdinu. Tým, který čekal na vítězství devět kol, zpasil brankář Petr Víšek. Ten v neděli dopoledne odchytal celé utkání za A mužstvo v ČFL proti Sezimovu Ústí (0:1), a o pár hodin později ještě zvládl nastoupit v dresu rezervy do útoku! Na Libuši vstřelil ve čtvrté minutě jedinou branku utkání a rozhodl tak o výhře svého mužstva. „Moje bilance v přeboru je výborná - tři zápasy, tři góly,“ pochlubil se Víšek.
Odehrál jste dvě utkání v jediný den, nebyl jste po víkendu unavený?
Abych pravdu řekl, tak jsem měl v pondělí a v úterý co dělat, abych se dal dohromady. Je to náročné odehrát dvě utkání. Ještě navíc, když člověk není zvyklý hrát v poli. Přeci jen brankář nemá stejné vytrvalostní předpoklady jako hráči v poli. Sice se říká, že brankář neběhá, ale to vypětí tam je a jít si potom zahrát ještě odpoledne do útoku je fyzicky náročné.
Jak byste popsal rozhodující branku utkání?
Byl dlouhý balon mezi stopery, ti se nedohodli a míč propadl mezi nimi. Já jsem k němu přiběhl a z první do toho, jak se říká, praštil a ono to tam spadlo.
Měl jste čas na přemýšlení, kam míč pošlete nebo jste zavřel oči a prostě ho napálil směrem na branku?
Já jsem věděl, kde je branka. Ale přiznám se, že jsem střílel víceméně naslepo. Čas na umísťování jsem neměl, byla to rána přímým nártem.
Povedlo se vám už někdy vstřelit branku v mistrovském utkání?
Je to asi šest let. Byla to podobná situace. Šel jsem si zahrát za béčko Xaverova. Neměli dostatek lidí. Já jsem nastoupil v druhém poločase do útoku a také jsem dal gól. To se mi povedlo ještě v jednom utkání před těmi šesti lety. Moje bilance v pražském přeboru je výborná - tři zápasy, tři góly.
Dá se tedy říci, že pokud vás trenér v přeboru nasadí do útoku, tak od vás může očekávat vstřelenou branku?
Takhle doslova se to říct nedá. Ale když jednou za čas naskočím do pole, tak je možné, že bych branku dát mohl. Brankář má poměrně dobrý výběr místa v pokutovém území. Navíc brankáři jsou většinou důrazní hráči. To jsou naše přednosti. V dnešní době už hodně brankářů umí hrát dobře nohama.
Je to velký rozdíl stát brance nebo hrát v poli?
Rozdíl je to obrovský. V dnešní době je ale na brankáře vyvíjen větší tlak, aby uměl hrát nahama.
Jak často se vám povede nastoupit v poli?
Oficiálně hrát nechodím, maximálně si občas zahraji na tréninku nebo v zimní přípravě v hale.
Kde jste začínal svoji fotbalovou kariéru? V poli nebo v brance?
Na druhém tréninku, to mi bylo sedm let, jsem si stoupnul do branky a z té jsem v podstatě nevylezl.
Zahrával jste někdy trestné nebo pokutové kopy?
V dorosteneckém věku jsem několik branek z penalt dal, ale mezi dospělými už ne. Párkrát jsem byl na penaltu určen, ale kopat jsem nakonec nešel.
Ještě zpět k víkendu: dopolede jste prohráli 0:1 doma proti Sezimovu Ústí, odpoledne naopak stejným poměrem zvítězili. Stoprocentně spokojen jste zřejmě nebyl, že?
Poslední dobou se áčku moc nedaří. Nálada není úplně nejlepší, a tak jsme se s klukama dohodli, že si půjdeme spravit chuť za béčko. Chtěli jsme rezervě pomoci, také na tom není nejlépe.
Nápad jít hrát i odpoledne tedy vznikl u vás v kabině?
Trenér béčka vždy po zápase přijde do kabiny a ptá se na zdravotní stav hráčů. Na odpolední zápas šli kluci, kteří na soupisce A mužstva nejsou a zbylo jedno volné místo. Já jsem se nabídl, že bych mohl nastoupit do útoku alespoň na poločas. Nakonec jsem vydržel až do 75. minuty.
Chystáte se tento víkend opět nastoupit v obou utkáních Vyšehradu?
Ne, to byla výjimka. Soustředím se na utkání A mužstva. V sobotu hrajeme důležité utkání ve Vlašimi. Chceme bodovat, abychom mohli přezimovat ve větším klidu. V zápase béčka mě odpoledne neuvidíte. Nemyslím si, že budu nastupovat pravidelně za obě mužstva. Toto byla opravdu náhoda.
-kou-
