Trénujeme pětkrát týdně, nechceme být raritou v dějinách fotbalu, říká trenér Zličína Drahokoupil

4. února 2011 07:00 » Sice je čeká ještě 15 zápasů v divizi, na kterou se teď fotbalisté Zličína hodně intenzivně připravují, ale v klubu už myslí na další ročník – v přeboru. Záchrana týmu, který ještě ve skupině A nezískal ani bod, je spíš utopickým přáním, než reálným cílem. „Že bychom na jaře ještě bojovali o záchranu, to je asi nesmysl,“ přiznává i trenér Daniel Drahokoupil.

S čím tedy půjdete do jarní části? Záchrana je z pohledu drtivé většiny fanoušků opravdu spíš sci-fi.

Abychom ještě chtěli pomýšlet na záchranu, museli bychom mít půlku základního kádru výrazně posílenou, což nemáme. Zachránit se v naší situaci, to by byl hodně velký husarský kousek. Budeme ale v každém zápase bojovat o bod, nebo o tři, když to půjde. Hlavně vycházíme ze skromnosti a toho, že chceme v každém zápase uspět.

Máte nějaké posily?

Dnes je těžká ekonomická situace, kvůli ní jsme museli pustit zpátky všechny hráče, kteří u nás byli na hostování. Pryč je tedy Sůra, Paluka, Dvořák a Zamazal. Není to jednoduché. Posílili jsme se jen o tři kluky z dorostu, kteří vypadají dobře, už jsem jim dal dvě šance na podzim a teď jim chci dát další. Usilujeme o Lukáše ze Žižkova, tam bychom se chtěli nějak domluvit, otázka je, jak to bude s Mlejnkem, který je tady na hostování taky ze Žižkova a chceme se domluvit na splátkách za přestup. Pokud by u nás měl zůstávat jen na hostování, asi by se muselo zrušit. Neměli bychom na to peníze. Takže nic moc zprávy. I když jedna dobrá přeci jen je: po zranění se vrátil Ivan Merta, to bude pro mužstvo výrazná posila a pomoc. Jinak je ten kádr stejný, jako na podzim.

Spíš vypadá, že budete slabší, ne?

Asi ano, ale jak už jsem řekl, budeme posílení o Mertu, který má ohromnou kvalitu. Dost nám chyběl, teď by se to mělo trošičku kompenzovat. Taky se vrátil Skála z Kanady, to je náš hráč. I on by měl být posilou.

Přesto se zeptám: jste na Zličíně smíření se sestupem?

Jako trenér s tím nemůže být smířený. Dokud je náznak šance, tak budeme bojovat. Jakmile ale nebude ani teoretická možnost, budeme dál hrát o body, abychom si napravili pověst a získali zpátky prestiž.

Na předposlední Hořovicko ztrácíte 13 bodů. Myslíte, že byste mohli zkusit stáhnout aspoň tenhle náskok?

Rozhodně se o to pokusíme. Vedení mi jasně řeklo, že mám připravit mužstvo na příští rok do krajského přeboru, abychom mohli zase hrát o čelo tabulky, to je hlavní úkol. To ale neznamená, že to v divizi balíme. Chceme napravit ten podzim.

Kde berete motivaci?

Je to pro mě těžké, nikdy jsem se žádným týmem nesestoupil... Ale vycházím z toho, jaké jsou možnosti. Kdo je zasvěcený a rozumí tomu, ví, jaký je na Zličíně aktuální stav a musí tu situaci pochopit. Jako trenéra mě to hrozně mrzí, nesnáším porážky, ale na podzim jsem se s nimi musel týden co týden smiřovat a kluky znovu motivovat. Bylo to těžké.

Jaká je teď vůbec vaše nejbližší motivace?

Udělat okamžitě první bod nebo první body. To je ohromná motivace, tohle budu hráčům říkat. A pak udělat další a další, abychom se z té nuly vyhrabali.

Bude na Zličíně velká oslava, až nebudete mít na kontě nulu? Navíc pořád čekáte na historický bodový zápis v divizi...

(Směje se) Když to budou první divizní body, tak to asi sláva bude, ale jen ten den, nějaké velké oslavy nepředpokládám.

Pojďme k přípravě: už na podzim jste hráčům sliboval velmi náročnou zimu. Jak to vypadá?

To pořád platí. Kázeň, disciplína, tréninková morálka a velký počet tréninků, to jediné nás může udržet pohromadě. Já na to dbám s velkou pečlivostí. Chci, abychom trénovali pětkrát týdně, od půlky února už možná najedeme na systém čtyř tréninků, aby měli kluci aspoň den volno, asi trochu ubereme. Ale jinak zatím jedeme od začátku roku pětkrát týdně.

Na soustředění se chystáte?

Na něj taky nejsou peníze, dohodli jsme se, že si maximálně uděláme soustředění v Praze, na čtyři nebo pět dní. Není to ideální, být pořád na jednom místě, ale musíme vycházet z podmínek, které máme. Udělali jsme to takhle i před rokem, počítám, že bychom to soustředění mohli uskutečnit v půlce února.

Na podzim jste si moc radosti neužili, ale na zimním turnaji máte zatím dvě výhry a jednu porážku. Co to pro vás znamená?

Každá výhra je pro tým dobrá a pozitivní. Porazili jsme Tempo a Králův Dvůr, i když ani jeden soupeř nebyl kompletní, i proto to nepřeceňuji. Přehráli jsme i Střešovice, i když ty hrají I. A třídu, to byla povinnost. No a prohráli jsme 1:2 se silně motivovaným dorostem Motorletu. Tam jsme udělali dvě hrubé chyby. Z toho taky nedělám vědu. Spíš mám radost z těch výher, ty mají dobrý vliv na psychiku týmu.

Ta je v tuhle chvíli jaká?

Velmi dobrá, všichni kluci mají chuť trénovat, chtějí se dostat do mužstva, necítím žádnou poraženeckou náladu, všechno je v tomhle směru v pořádku. Všichni víme, jaký je stav, musíme se s tím porvat teď a budeme se s tím prát i na jaře. Doufám, že nějaký bod uděláme, abychom nebyli raritou v dějinách fotbalu (směje se).

Na podzim jste byl po porážkách dost skleslý, dnes se mi zdáte docela nad věcí. Je to tak?

Musím to brát s nadhledem, jinak bych tu nemohl být. Kdybych se trápil, přenášel bych to na hráče. Jediná šance je, abyste se nad to povznesl a vyrovnal se s tím.

Neuvažoval jste, že v zimě skončíte? Jednou už vaší rezignaci vedení nepřijalo...

Nabízel jsem, že odstoupím, to je pravda. Nebyla možnost doplnění kádru, přišel jsem s variantou, že za sebe někoho seženu, abych nenechal Zličín ve štychu. Vedení mi řeklo, že když odejdu, tak se to tady rozpadne a přestane fungovat. Nechtěl jsem v tom kluky nechat a hodit tři roky v klubu za hlavu, vykašlat se na to a jít pryč. Budeme bojovat.

-tru-