Trenér Kronďák se po 17 letech postavil proti Vltavínu. A vyhrál
26. dubna 2017 07:00 » Na tohle nebyl zvyklý. Nestalo se mu to téměř sedmnáct let! Trenér Radek Kronďák se postavil pražskému Loko Vltavín jako soupeř, když vedl z lavičky v utkání ČFL Domažlice. A slavil výhru 2:1. „Byl to divný pocit, ale samozřejmě jsem rád, že jsme vyhráli,“ říkal kouč, jenž z holešovického klubu odešel loni v létě.
Zkuste víc popsat, co jste před utkáním cítil?
Bylo to zvláštní. Když se podívám na hráče, tak jsem vlastně neznal dva nebo tři kluky. To platilo pro všechny lidi, co s Vltavínem na zápas přijeli. Znal jsem všechny, od řidiče autobusu až po vedení. Ty pocity jsem neznal, ale teď jsem trenérem Domažlic a tak jsem samozřejmě chtěl, abychom ten zápas vyhráli. Potřebovali jsme uspět.
Však jste se byl také před týdnem na Vltavínu podívat a všichni vás tam zdravili..
To nebylo nic speciálního. Já se jezdím koukat na všechny naše soupeře. Tady jsem pochopitelně sledoval hlavně hráče, co jsem neznal. Na kluky, které jsem spoustu let trénoval, jsem koukat nemusel. O nich jsem věděl, co můžou ukázat. Dá se říct, že by bylo zbytečné tyhle fotbalisty nějak víc sledovat.
Napsal jste si s někým v klubu?
Nebyl jsem s nikým v kontaktu. Myslím, že by to ani nebylo vhodné. Když ten zápas teď hodnotím zpětně, tak musím říct, že jsem se s hráči zase rád viděl. Všechno bylo v pohodě. Jestli někdo čekal senzaci, že budou třeba létat nějaké nadávky, nebo tak něco, tak to ani náhodou. Bylo to přesně opačně. O tom, proč jsem odešel, už se psalo. Nebylo to proto, že bych klubu něco špatného udělal, každému se tam můžu podívat do očí.
Vltavín jste měl tedy zmáknutý. Snažili se hosté udělat něco, aby vás zaskočili?
Musím říct, že jsem byl překvapený jejich sestavou, trenér to postavil jinak, než jsem čekal. Ale to je všechno. Myslím, že jsme měli víc šancí a vítězství jsme si zasloužili. Dneska všichni řeší jejich útočníka Elvise, který přišel ze slovenské druhé ligy, ale my jsme se na něj dobře připravili a nepustili ho do šance. Z toho jsme měli radost.
Měl jste ten zápas dlouho v hlavě. Na co jste myslel, když se utkání blížilo?
Nevím, jak to přesně popsat. Chtělo by se říct, že jsem se chystal jako na každý jiný zápas, ale tohle prostě jiné bylo... Přemýšlel jsem o tom, co by na nás mohli vymyslet, co změní. Ale hlavně jsem se soustředil na naše standardky. Co se týče pocitů, tak se mě na ně ptali i lidé z domažlického klubu. Zajímalo je to. Musím říct, že když ten den nastal a hrálo se, tak jsem až nečekal, jak jsem byl nakonec v klidu.
Ale na vítězství vám přece záleželo...
To určitě ano, ale tak je to přece vždycky. A tady nešlo o první místo, ani se nehrálo o záchranu. I když pro nás tyhle body mají svojí cenu, protože nehrajeme v Domažlicích na domácím hřišti, jelikož se tam strhává tráva kvůli šampionátu mladých fotbalistek.
Bral jste jako výhodu, že se zápas hraje od 10:15 a Vltavín tak čeká brzké a dlouhé cestování?
Samozřejmě, že to pro nás byla výhoda. Ale musíte si uvědomit, že když my jedeme ven, tak to máme přesně opačně, protože ráno od čtvrt na jedenáct hraje celá řada týmů. My jsme se rozhodli hrát v sobotu dopoledne nikoliv kvůli Vltavínu, ale kvůli tomu, že kluci mají pak před sebou od soboty odpoledne celý volný víkend. A můžou ho strávit s rodinou, nebo s přítelkyní podle svých představ. Pro amatérský fotbal je tohle ideální.
Když jste nebyl v kontaktu s hráči před výkopem, prohodili jste pár slov alespoň po skončení utkání?
Někteří kluci mi říkali, že se jim v tom utkání nedařilo. Sami uznali, že první poločas prospali a my jsme toho dokázali využít.
Slíbil jste svému týmu nějakou odměnu?
Určitě byla v kabině nějaká motivace za vítězství. Klukům jsem slíbil, že zajistím nějaké občerstvení a tak to taky bude. To ale není nic neobvyklého. Stává se poměrně často, že někdo hraje proti svému bývalému klubu a pro tým něco připraví.
Měl jste po výhře nad Vltavínem větší radost než obvykle?
Takhle to nejde říct. Já jsem chtěl ten zápas vyhrát, ale v jiných zápasech zase budu klukům držet palce. Pro nás je tohle vítězství fakt důležité. Nejsme v jednoduché situaci, trénujeme po okolních vesnicích. Navíc máme hodně zraněných. Třeba teď jsme přišli o dva hráče. Jeden nedohrál kvůli svalovému zranění, další měl zlomený nos. Dáváme to dohromady, jak jen to jde. Ale je to složité, dva hráči se nám vrátí a dva další vypadnou. Tyhle naše problémy se zraněními fotbal přináší, s tím se popereme. My zápasy odehrajeme, i kdyby nás mělo být k zápasu připravených jedenáct, dvanáct.
René Machálek, sport.cz
