Trenér Jeřábek skončil v Meteoru. Na nové angažmá čekal dva dny
12. prosince 2016 07:00 » Necelý rok a půl vydržel na lavičce divizního Meteoru trenér Karel Jeřábek. S libeňským klubem se rozloučil po třináctém kole divize B. Pak jej nahradil Ladislav Bobek. „Ke změně trenéra došlo po vzájemné dohodě,“ říká Pavel Stehlík, sekretář Meteoru. „Skončit jsem chtěl už před sezonou, ale nakonec jsme to ještě s asistentem zkusili. Po 13. kole byl definitivně konec,“ dodává Jeřábek.
Tam jste se tedy s vedením klubu dohodl na ukončení angažmá?
Už před pěti týdny jsem vedení oznámil, že nechci pokračovat, ale nakonec jsme se domluvili, že doděláme podzimní část sezony. Ale dvě kola před koncem mi bylo řečeno, že by asi bylo lepší, kdyby nový trenér nastoupil hned. Přiznávám, že už jsme s asistentem Peřinou počítali s tím, že podzim dojedeme. A najednou jsme se dozvěděli, že v úterý končíme.
Co vás vedlo k tomu, že jste chtěl sám na lavičce Meteoru skončit?
Od pátého kola jsme měli v tréninku sedm až devět hráčů. Dá se říct, že jsme v pátek sháněli hráče, kdo bude připravený na zápas, aby nás bylo aspoň jedenáct. Stalo se, že na utkání přišli čtyři kluci, které jsem nikdy neviděl.
Ale vy jste uvažoval o změně angažmá už v létě. Něco nasvědčovalo, že by to mohlo v Meteoru nabrat tenhle směr?
Je pravda, že jsem chtěl skončit už v létě. Ten rok, který jsme s Frantou Peřinou měli za sebou, byl docela vydařený. Je třeba vidět, že jsme dávali dohromady zdecimovaný tým, přišlo devět lidí, udělalo se kus práce. Ale nakonec jsme jeli dál.
V téhle sezoně se všechno změnilo. Proč?
Asi tam bylo určité uspokojení. Došlo k odchodům a tým se doplnil sedmi dorostenci. Ti kluci nejsou špatní, ale jsou prostě mladí. Mají určitou inkubační dobu, kdy se sžívají s dospělým fotbalem. U každého je tahle doba jinak dlouhá. U někoho trvá rok, u jiného pár měsíců. Jeden zápas mladý hráč odehraje skvěle, příště ale třeba udělá chybu v důležité chvíli. Sbírá zkušenosti. Leckdo si myslel, že to půjde, ale pravda se ukázala trochu jiná.
Výsledkově to ale nebyly nějaké propadáky, že?
To je pravda, prohrávali jsme o gól. Byly tam individuální chyby, pracovala psychika. To je vidět, když se podíváte na naše skóre (24:19). Kromě Kladna, kde jsme prohráli o dvě branky, to jinak byly porážky o gól. A já věřím tomu, že teď na jaře už ti mladí kluci budou zase o kus lepší. Takže jsme vlastně tímhle podzimem pomohli našim nástupcům na lavičce.
Pokud jste měl k dispozici takhle úzký kádr, to se pak asi dá těžko reagovat na vývoj zápasu. Několikrát jste navíc ztratili zápas v úplném závěru. Jak jste to nesl?
Těžce. Stalo se nám to třeba s Českým Brodem, kdy jsme vedli 2:1. Pak soupeř vyrovnal a v poslední minutě jsme neobsadili hráče, který nám dal vítěznou branku. To samé bylo s Chomutovem, kde jsme taky udělali individuální chybu a prohráli. Tam nás porazil jediný hráč – zkušený Patrik Gedeon. Taky nikdo nepočítal s tím, že se nám zraní docela dost hráčů. Byla tady souhra několika faktorů.
Myslím, že chyběla i osobnost v brance. To není nic proti současné gólmanské jedničce, ale Václav Winter jako dirigent mladíků v obraně chyběl. Vnímal jste to?
Určitě. Chyběl hodně, protože si to vzadu dokázal srovnat. Celkově ale chybělo více zkušených hráčů. Troufnu si říct, že kdybychom mohli nastupovat se základní sestavou, jaká měla být, tak by se hrálo určitě výš, než je to desáté místo. Nejvíc mě mrzí porážky o gól s Rakovníkem, Chomutovem a Českým Brodem.
Jestli jste trénovali v sedmi lidech, na co jste mohli chystat?
V sedmi lidech nenacvičíte nic. Žádné herní systémy, standardky. Stávalo se, že jsme byli v pátek v jedenácti a z toho dva kluci kulhali. Pak už tam byla i trochu ponorka, trápení a trochu bezmoc. Já vždycky stavím na tom, že je v týmu konkurence a my jsme vlastně pracovali s deseti lidmi a bylo to pořád dokola. A ti kluci věděli, že my trenéři budeme šťastní, když přijdou na zápas.
Přesto mě bouchla do očí třeba porážka v Mostě, který patřil mezi nejhorší týmy. Co se stalo tam?
V pohodě na naší straně bylo v utkání sedm lidí, kteří tam byli schopní běhat, a my jsme soupeře dlouho skoro k ničemu nepustili. A vidíte, nakonec jsme prohráli, to byly jednoznačně ztracené body. Stejně jako třeba v Souši, kdy jsme šli dvakrát sami na bránu. Soupeř poprvé trefil po hodině hry mezi tyče a dal gól. Vybrali jsme si i hodně smůly. Z tohohle pohledu neberu desáté místo po podzimu jako nějakou velkou tragédii. Navíc při tom skóre, které taky o ledasčems svědčí. Taky chci říct, že jsme s vedením Meteoru rozešli v klidu, určitě ne nějak ve zlém.
Na nové angažmá jste nečekal dlouho. Jak se to seběhlo?
V úterý jsem se dozvěděl, že končím v Meteoru a o dva dny později už jsem vedl Újezd Praha 4. Já jsem si nic nesháněl, ale v tom klubu jsem dlouho hrál, o tom, že jim trenérsky pomůžu, se bavíme snad poslední tři roky. Tak už jsem si říkal, že je načase, když to dopadlo takhle.
To ano, ale z divize jste šel na lavičku týmu, který hraje o záchranu v I. A třídě…
Není to pro mě nějaká degradace. V klubu dělají dobří lidé, znám to prostředí. Domluvili jsme se na spolupráci, že zkusíme soutěž zachránit. Zatím jsme předposlední a je před námi hodně práce. Já chci ale dělat fotbal naplno a to tady cítím, že půjde. Když jsem do klubu přišel, měl osm bodů a dostával hodně gólů. Začali jsme výhrou 3:2 nad Podolím a pak jsme prohráli se Slivencem 0:2, teď budeme mít tři měsíce na další práci.
Cítím z vás nadšení. Přitom se bavíme o klubu, který je o dvě soutěže níž. Kolik hráčů jste měl na tréninku?
Poprvé přišlo třináct lidí. To byl čtvrtek. A já jsem mimo plán domluvil ještě jeden trénink na pátek kvůli standardkám. Tak mi hned říkali, kamaráde, to ti nevím, kolik lidí přijde… A přišlo jich čtrnáct. Cítím, že kluci zájem mají a na tom se dá stavět.
Když přišla řeč na standardky, nevyužijete služeb zkušeného Michala Bílka, který je hráčem klubu?
Tak v první řadě je Michal Bílek trenérem Jihlavy v nejvyšší soutěži. A když to stihne, tak si jde kopnout za béčko. A tak to i zůstane. I když je pravda, že se standardkami by nám určitě pomohl. V noze to pořád má. To je stejné, jako když se v Meteoru bavíme o Honzovi Fíčkovi.
Vzal jste na Újezd i svého tradičního asistenta Peřinu?
Ne, ne. Skončili jsme v Meteoru ve stejný den, ale zatím je bez angažmá.
René Machálek
