Trenér Hruška zachránil podruhé Vyšehrad v ČFL, ale končí. Nahradí ho Berger
29. června 2009 10:25 » Trenér Jiří Hruška dovedl za dobu svého působení ve Slavoji Vyšehrad tým k postupu z divize do třetí ligy a tam jej dvakrát v řadě zachránil. Po sezoně se ale dohodl s vedením klubu na ukončení angažmá, když jej má na lavičce vystřídat Jan Berger, nejlepší fotbalista Československa roku 1984. „Nazrál čas ke změně a cítil jsem to já i vedení,“ prohlásil Jiří Hruška.
Takže jste tušil, že vaše trenérské angažmá ve Vyšehradě se blíží ke konci?
Podobné úvahy jsem já osobně měl už od zimy. Byl jsem v klubu tři a půl roku. Hráli jsme teď druhým rokem třetí ligu a já jsem měl určitou představu, co se musí v klubu změnit, aby se posunul výš. Když to řeknu tvrdě, tak to tam ale v určitých směrech fungovalo pořád jako v divizi. Takže jsem cítil, že je třeba udělat změnu a podobně to asi vycítilo i vedení.
Můžete být konkrétnější, v čem Vyšehrad podle vás stagnoval?
Tak třeba co se týče lékařského zabezpečení, nebo třeba ohledně využívání videa. Nikdo nechce nějakou speciální video místnost, ale jde třeba o to mít možnost analyzovat si u videa s týmem zápasy. Tady jsem neviděl zlepšení.
Cíl jste ale splnili, zachránili jste třetí ligu, to tedy nebyl důvod k odchodu…
Po podzimu jsme měli sedmnáct bodů, kádr šířkou a kvalitou neodpovídal třetí lize. Na jaro se to ale povedlo zkvalitnit a dovolím si říct, že kdyby tenhle kádr zůstal pohromadě, tak bude příští rok hodně silný. Co se týče mého konce na místě trenéra: já jsem věděl o tom, že vedení má připravenou změnu na místo trenéra, že přijde Honza Berger. Když jsme se pak s vedením klubu sešli, tak jsem řekl jako první, že končím.
Udělal byste zpětně během vašeho vyšehradského působení něco jinak?
Ano. Měl jsem vyvinout větší tlak na vedení, aby se posunulo k větší profesionalitě. A to třeba v těch věcech, o kterých jsem mluvil před chvílí.
Hovořil jste o kvalitě kádru, vedení vám třeba přivedlo zkušeného exligistu Pennera. Prý si ale s týmem moc nesedl, nebylo jeho angažování chybou?
Otázka vyhledávání hráčů není ve Vyšehradu nějak dořešená. Nám vždycky nabídli nějakého hráče, my jsme ho vzali a pak řešili, jestli se u nás uplatní. Co se týče Pennera, herně to byl zkušený ligový hráč, a když nastoupil, tak byl platný. On je introvert, ale takových hráčů je hodně, to nebyl problém. Pak ale bohužel nastala situace, kdy u nás skončil. Prostě to nešlo dál, ale nechci k tomu víc říkat. Jen opakuji to, že když byl na hřišti, tak si myslím, že byl platný.
Nebo se v klubu uplatnil fotbalista z Ghany Ansuma, jehož gól nakonec Vyšehrad zachránil ve třetí lize…
On se neprosadil v Mostě a tak ho nabídli na půl roku Vyšehradu. Je to kamarádský, týmový fotbalista, co umí udělat legraci v kabině. Má řadu fotbalových předností, v řadě věcí je nadstandardní a má určitě na to, aby se prosadil ve vyšší soutěži. Jsem moc rád, že se mu to u nás na závěr takhle povedlo.
Když se ohlédnete za vyšehradským působením, měl jste největší radost ve chvíli, kdy se postupovalo do třetí ligy, nebo si nejvíc vážíte jiného úspěchu?
Myslím, že nejvíc si vážím letošní záchrany. Když jsme postupovali, tak byl v klubu pan Dragoun, jako manažer fungoval pan Zvonič. Po stránce zabezpečení to bylo určitě dál. Letos to bylo se záchranou strašně těžké a mě moc těší, že jsme se to všechno uhráli na hřišti. Těší mě, jak jsme se vyrovnali se zápasem s béčkem Jablonce, jehož hráči se věnují jen fotbalu. My jsme měli hodně zraněných, jsme navíc ryzí amatéři a ve druhé půli jsme je přehrávali. Tým byl po kondiční stránce v pořádku. Toho jsem si moc vážil.
Jako trenér na volné noze můžete také otevřeně říct: pomáhá nebo ubližuje Vyšehradu umělá tráva?
Optikou jarních výsledků určitě pomáhá, doma se povedlo vyhrávat, dělali jsme důležité body. Soupeři potřebují nějaký čas, aby se na ten povrch aklimatizovali, takže je to pro Vyšehrad výhoda. Tým se naučil hrát stylem, kdy se mu doma dařilo.
Na druhou stranu tu pak ale byly zápasy venku a tam to nebyla žádná sláva.
No a to je zase ten druhý aspekt umělky. Byla pro nás velká změna, když jsme jeli ven. Sice jsme v týdnu před zápasy na hřištích soupeřů chodili trénovat na hřiště do Nuslí, ale bylo to zkrátka jiné. Zvlášť, když přijedete někam, kde je hřiště větší. To pak byl problém s taktikou, nacvičením určitých věcí, třeba posouváním bloků. Proto jsem měl také připravený požadavek, pokud bych tedy ve Vyšehradu pokračoval, abychom celou přípravu hráli na hřištích soupeřů a snad až poslední zápas před sezonou odehráli doma.
Na jaře jsem ale zaslechl, že se týmům moc hrát na umělém povrchu nechce a mohly si přát, aby se Vyšehrad propadl do divize. Co vy na to?
Možná i tohle mohlo hrát ze strany soupeřů v boji o záchranu roli. Na druhou stranu návštěvy i to prostředí na Vyšehradě je takové, že by se tu týmy měly cítit dobře. Samozřejmě, když je vedro, tak se na tenhle povrch hráčům moc nechce. Když přijel Jablonec B a s ním i reprezentant Lafata, tak mu to asi dopředu neřekli, že se bude hrát na umělce. Když je umělka mokrá a na Vyšehradě ji před zápasem i v půli kropili, tak se míč chová jako na normální trávě. Když je ale suchá, tak se míč trochu zpomaluje. Myslím ale, že by to pro týmy neměl být problém, že si jednou za sezonu na Vyšehradě na umělce zahrají. Navíc u soupeřů, když padá sníh, nebo moc prší, je terén občas taky na hranici způsobilosti a týmy rády přejdou na umělku.
Jak na Vyšehrad budete vzpomínat a budete ho sledovat i dál?
Byly to pro mě hektické tři roky, vzpomínat ale budu rád. Jednou jsme slavili postup, pak jsme se dvakrát zachránili. To mě těší. Já když jsem pod něčím podepsaný, chci, aby to fungovalo. Já jsem totiž s týmem nikdy nesestoupil. A vlastně až na jednu výjimku, kdy to ale nebylo kvůli výsledkům, jsem od týmu neodešel nikdy ani v průběhu sezony. Vždycky jsem svou práci dodělal. Co se týče Vyšehradu, určitě ho budu sledovat i dál.
Co jste řekl hráčům na rozloučenou?
Když jsme jeli k poslednímu zápasu do Vlašimi, tak jsem si během cesty ke každému z nich sedl. Poděkoval jsem jim za práci, co odvedli a řekl jim, jak to vidím z jejich pohledu fotbalově dál. Snad si to někteří vezmou k srdci. Jsou tam hráči, kteří mají kvalitu na to, aby se posunuli výš. Jen třeba musí jít do rizika a skončit třeba v práci a věnovat se fotbalu. Řekl jsem některým z nich, že je to těžké rozhodnutí, ale že by to přesto měli zkusit, že na to mají. Tak jsem zvědavý, jestli to udělají.
No a jaký bude váš další program?
Vydám se do Chorvatska. Co se týče práce trenéra, tu teď neřeším. Nikam jsem nevolal, nikde se nenabízel. Nečekám, že ta nabídka přijde hned. Já jsem trénoval hodně dlouho v kuse. Začalo to vlastně v roce 1991 v Měchenicích, kde jsem byl jako hrající trenér. A byly chvíle, kdy jsem působil i ve dvou klubech najednou.
Prosím? To se dá taky stíhat?
To bylo právě v době, kdy jsem byl jako hrající trenér Měchenic a ještě k tomu jsem vystřídal Dušana Uhrina mladšího v PSK Union. On nepostoupil s týmem do přeboru a zrovna odcházel do Vyšehradu (usměje se). Bylo to náročné, ale dalo se to zvládnout.
Teď tedy asi přijde pořádný relax v Chorvatsku a až pak budete řešit fotbalovou budoucnost?
Beru si s sebou kolo a čekám, že se tam sportovně vyřádím a taky se dám trochu sám po kondiční stránce dohromady. Manželka je sportovně založená, musím jí stačit. Po návratu samozřejmě budu dál sledovat fotbal a čekat, až se objeví nějaká nabídka.
-sks-
