Trenér František Mysliveček slaví sedmdesátiny
11. prosince 2013 12:00 » Narodil se ve stejný den jako ministr zahraničí USA John Kerry: 11. prosince 1943, tedy v době, kdy ještě naplno zuřila druhá světová válka. Snad i proto vždy byl a dodnes je nesmlouvavým bojovníkem, ať už jako hráč nebo později trenér. František Mysliveček, známá persona pražského fotbalu, se dnes dožívá sedmdesátin!
K fotbalu sice přimknul už v jinošských letech, neprošel však žádnou mládežnickou základnou. „Hráli jsme tehdy fotbal hlavně na pražských pláccích,“ vzpomněl. Již v sedmnácti letech však kopal II. ligu mužů za Slavoj Žižkov, jak se tehdy jmenovala Viktoria Žižkov. „Bylo to na Plincneráku, na škváře. Zahrál jsem si dokonce ještě dva zápasy s Tondou Bradáčem.“
Na vojnu rukoval František Mysliveček do Dukly Praha, kde však byla tehdy obrovská konkurence špičkových fotbalistů, a tak byl převelen do Dukly Písek. Ta působila v moravské skupině druhé nejvyšší soutěže. V roce 1965 se vrátil z vojny už do znovuobnovené Viktorie Žižkov, kde oblékal červenobíle pruhovaný dres do svých třiceti let. Druhou ligu si pak zahrál ještě dalších pět let také na Xaverově. „Tehdy tam působili také Rudla Svoboda, Jaroslav Bendl z Dukly nebo Petr Králíček s Karlem Mastníkem z Bohemians.“
Během dalšího angažmá v divizním JZD Jílové už byl hrajícím trenérem a následně se ujal kormidla nováčka II. ligy z Králova Dvora. Po něm přišlo tříleté působení u juniorky Sparty, pak návrat do Viktorie Žižkov v roli kouče a znovu Sparta. V sezoně 1984/85 získal František Mysliveček společně s Vladimírem Táborským pro rudé barvy titul mistrů republiky ČSSR.
Později vedl v roli hlavního trenéra Viktorii Žižkov, ale také další druholigové celky Českou Lípu a Ústí nad Labem. Vrátil se do Prahy a koučoval mužstva Admiry a Vyšehradu, s nímž vybojoval dva postupy za sebou, z přeboru až do ČFL. Následovalo dlouhé období v Uhelných skladech a letos na podzim převzal devatenáctku Vyšehradu v České lize staršího dorostu.
„Za ty roky mám opravdu na co vzpomínat. A že je mi sedmdesát? Vždyť se nic neděje,“ říká s úsměvem. „Zdraví zatím slouží, tak to ještě jde. Nechci se ale rouhat nebo něco zakřiknout.“
Denis Postler
