Třeboradice získaly ligistu Macháčka, ve hře je dál útočník Šenkeřík

24. února 2014 07:00 » Přeborové Třeboradice chtějí zapomenout na nevydařený podzim, kdy bodově paběrkovaly a po první půlce soutěže jsou až třinácté. V týmu došlo k řadě změn a všichni teď čekají, že se ambiciózní mužstvo nastartuje. „Zranění se nás bohužel drží pořád, doufám ale, že to, co na podzim, už nezažiju,“ prohlašuje trenér týmu Stanislav Nekolný.

Na předposlední místo tabulky máte náskok dvou bodů, s tím určitě nejste spokojení. Reagovali jste na situaci posílením kádru?
Změn je docela dost a to nejen, co se týče hráčů. Z mého impulzu došlo i k rozšíření trenérského týmu. Se mnou tu práci teď dělá Ivan Petrbok. Dlouhá léta pracoval u mládeže Sparty, byl i v Meteoru, jsem rád, že tu je.

Říkáte, že jste tu změnu inicioval. Proč?
Časově to bylo hodně náročné a chtěl jsem, aby u týmu byl i někdo starší než jsem já. Jako trenér začínám a příchod zkušenějšího kolegy jsem přivítal. Chtěl jsem slyšet odezvu někoho tak zkušeného.

A co jste tedy od nového parťáka slyšel?
Divil se, jak se nás ta zranění teď v zimě drží.

To není zrovna něco pozitivního…
Bohužel, zranění jsou furt a dá se říct, že někdy na zápasy skládáme jedenáct lidí. Třeba Bořek Jehlička byl zraněný, uzdravil se a teď si udělal těžký výron v kotníku. Takže to je na dlouho. Šiler s Červenkou mají sádru. Kodalík skončil, protože nestíhal kvůli pracovním povinnostem. Zubatý měl odraženou patu, Čáp během zimy byl snad na dvou trénincích, je toho víc než dost. V tuhle chvíli je pět lidí zraněných.

Teď bych čekal, že bude pokračovat dlouhým seznamem posil. Kdo do Třeboradic přišel?
Tak třeba Pavel Macháček, to je výrazná posila. Je to univerzál, není to tak dávno, co hrál i ligu. Je u nás na půl roku.

A co další posily?
Jsme opatrní. Řada těch zraněných hráčů se uzdraví chvíli po startu jara v přeboru, tak by nemělo cenu dělat hodně hráčů. Pak by byl v týmu přetlak, dost lidí by nemohlo pravidelně hrát a každý, kdo hrál fotbal, tak ví, že tohle nemusí dělat dobrotu. Ale novinky máme. Pořád je třeba ve hře pokračování Šenkeříka.

Přitom to vypadalo, že skončí. Co se změnilo?
On chtěl jít ven, ale nejde to. Je hráčem Baníku, byl na hostování v Bohemce a teď hrál u nás. Uvidíme, jak to s ním dopadne. Chodí s námi trénovat a kdyby zůstal, tak v téhle naší situaci by to byla velká posila. Je otázka, jak se ke všemu postaví v Ostravě.

A co kdyby Šenkeřík nezůstal?
Zkoušíme jednoho útočníka od Opavy. Je to vysoký hráč, hodil by se nám do herního rozestavení 4–2–3–1, které hodláme praktikovat.

To jsou všechny změny?
Ještě uvidíme, jak to bude na místě brankáře. Drbout od začátku přípravy schází. Byl nemocný, pak nestíhal tréninky kvůli práci. Tak jsme vzali do přípravy k Ilikovi ještě gólmana z Hradce, abychom byli na všechno připravení. Uměl výborně nohama, jenže si přetrhl vazy v koleně. Tohle už prostě nejsou výmluvy, nás ta smůla provází.

Není ve hře varianta, že se ještě vrátíte mezi tyče?
Přemýšlím, že si nechám v Třeboradicích registračku jako takovou pojistku. Máme dva gólmany, a kdyby se jeden zranil, tak by se muselo něco udělat.

A co takhle sáhnout pro posily do béčka?
Rezerva si vede dobře, ale my jsme jim na podzim sami dávali tři, čtyři hráče. Takže tam hledat nebudeme. Věřím, že to nejhorší máme za sebou a bude lépe.

Při pohledu na výsledky v přípravě mě zaujala prohra 1:12, byť nešlo o turnajový zápas. Jak to vysvětlíte?
To místo nás nastoupilo béčko.

Tak pojďme zpět k třeboradickému áčku. To by chtělo hlavně dobře odstartovat do jara…
Máme Uhříněves, utkáme se s ní na umělce na Střížkově. Já nemám rád výrazy „musíme“, ale tady je třeba to utkání zvládnout. Jinak by to bylo špatný, to víme všichni.

Na přelomu roku uplynulo dvanáct měsíců od tragické smrti třeboradického lídra Václava Drobného. Určitě jste si na něj vzpomněli. Jak hodnotíte tohle těžké období?
Pořád to máme v myslích, každý den. V areálu jsou jeho fotky, dresy. Pořád si říkáme, co by v tu chvíli udělal Venca. Je to těžké, byl to můj nejlepší kamarád. Bojujeme s tím, jak se dá. Doufám, že se na jaře semkneme a odrazíme se v tabulce výš.

René Machálek