Třeboradice se probojovaly do čela I. A třídy. Chceme do přeboru, neskrývá trenér Drobný

1. listopadu 2010 07:00 » Před pár týdny byli fotbalisté Třeboradic v I. A třídě skupině A soupeři považováni za černého koně, teď ještě povýšili: nedělní výhra 4:1 ve Štěrboholech je vyšvihla do čela tabulky, protože Dolní Počernice poprvé padly na hřišti Stodůlek. „Vedeme o bod, to ještě nic neznamená. Ale určitě můžeme být považování za favority soutěže. To, kde jsme, není náhoda, soupeři se na nás teď budou chtít vytáhnout,“ říká Václav Drobný, bývalý reprezentant a současný trenér Třeboradic.

Vyhráli jste posedmé v řadě, dostali jste se na první místo tabulky. Vypadá to, že jdete sebevědomě za postupem. Co vy na to?

V Třeboradicích jsem od minulé zimy. Když mě člověk, který tady vede fotbal, oslovil, jestli bych to nevzal, řekl jsem mu, že ano, ale pouze s tím, že se chci dostat do přeboru. Jen nějaké hraní mě nezajímá. Připravil jsem si mančaft, který jsem chtěl. Důležité je, že máme konstantní výsledky i výkonnost. Už před začátkem soutěže jsem říkal, že ten, kdo si udrží stabilní výkonnost, má velkou šanci tuhle soutěž vyhrát, protože většina mužstev v I. A třídě má výkyvy.

Jak si lze v I. A třídě udržet výkonnost? Můžete do hry Třeboradic přenést něco z profesionálního fotbalu?

Určitě se to dá. Snažím se hrát s kluky fotbal, na který jsem byl zvyklý já. Jsem ovlivněný trenéry, které jsem v kariéře potkal. Někdo to může brát na lehkou váhu, ale fotbal je všude stejný. Každá soutěž je svým způsobem těžká a nedá se vyhrát náhodně. Zvolil jsem nějaký systém, nějakou taktiku a daří se nám jít společně za jedním cílem. Nikdo si na hřišti nedělá co chce. Dodržujeme systém a je to vidět: když máme zraněné hráče, naskočí tam další kluci a ihned do toho zapadnou.

Mít dobrou organizaci hry je v I. A třídě asi hodně klíčová věc, která může být v boji o první místo rozhodující, souhlasíte?

Dá se to tak říct. V každém týmu máte dobré hráče, ale aby třeba dva fotbalisté táhli mančaft, to už v dnešním fotbale moc nejde. V téhle soutěži už to nejsou žádní nazdárkové, ti kluci umí hrát fotbal, umí běhat, prosadit se proti komukoliv je těžké. Ale zatím jsem tady neviděl hráče, o kterém bych řekl, že je schopný každý týden rozhodovat zápasy. Takhle to ani nejde. Týmy, které se spoléhají na jedince, nemají celkově šanci. My hrajeme týmově, i proto jsme se dostali na první místo.

Otevřeně vyhlašujete útok na přebor, což nebývá moc obvyklé. Trenéři většinou volí opatrnější slova s tím, že nechtějí dostávat hráče pod tlak...

Hrál jsem fotbal profesionálně, pod tlakem jsem byl neustále, to mi nevadí. Řekl jsem, že chci hrát o první místo, to platí, nic jiného mě nezajímá. Hráči to chtějí buď taky, nebo si můžou jít zakopat někam jinam. Fotbal bez výher nemůže nikoho bavit. My chceme vyhrávat, předvádět hezký fotbal. Neříkám, že musíme postoupit, ale o první místo hrát můžeme až do konce. Uvidíme, co bude v zimě. Pokud udržíme kádr, nejsme bez šancí.

Čekáte v zimě nějaký pohyb v kádru?

Byl bych šťastný, kdyby mi zůstal stejný tým. Někteří hráči nejsou naši, budeme jednat s jejich kluby. Ale všichni mi potvrdili, že chtějí zůstat, tak doufám, že to tak bude.

A co posily?

Tohle mužstvo si postup může vykopat, žádné velké posilování nebude. A to by platilo, i kdyby se nám to podařilo: pokud by si současní hráči přebor vybojovali, tak by si ho zasloužili a do týmu bychom nezasahovali.

Dá se říct, že jste teď favorit a ne už „jen“ černý kůň soutěže, jak o vás mluvili dřív soupeři?

Určitě. Doteď jsme útočili zespodu, na začátku jsme měli ze čtyř kol dvě porážky. V Dubči jsme o poločase vedli jen 1:0, i když jsme měli čtyři jasné gólovky. Zápas jsme ztratili v závěru naší naivitou. Soupeře jsme pustili do tlaku a on nás na konci přehrál. Další porážku v Dolních Počernicích jsem neviděl, na zápase jsem nebyl. Ale podlehli jsme kvalitnímu soupeři. Tým, který byl deset kol neporažený, musí mít kvalitu. Dolní Počernice budou nadále zlobit.

Jak se vám teď dívá na tabulku, když se vám konečně podařilo Počernice předskočit?

Jsme sice první, ale já budu klukům říkat, že je před nimi další výzva. Dostat se na první místo je hezké, ale udržet se tam je ještě těžší. Teď proti nám každý soupeř bude nastupovat s tím, že vedeme soutěž a bude se na nás chtít vytáhnout. Tím spíš ještě musíme přidat, abychom si první pozici udrželi. Neříkám, že teď vyhrajeme všechny zápasy do konce sezony, ale když už nás někdo má porazit, jde o to, aby nás neporazil lehce. Nevím, jestli už někdy Třeboradice byly první v A třídě, ale máme dvě kola do konce podzimu a bylo by moc hezké to udržet. Na druhou stranu ale zase tak nezáleží na tom, jestli budeme po podzimu první, druzí, nebo třetí. Odstupy jsou malé a všechno se stejně ukáže až na jaře. Máme to ale dobře rozjeté.

Přebor, to by byl pro Třeboradice historický úspěch. Je to tak?

Myslím, že určitě. S tím člověkem, který fotbal v Třeboradicích vede, jsme si na začátku říkali: Pojďme si udělat sen! Jsme malý klub, výš než do přeboru by to asi nešlo, ale nejvyšší pražská soutěž není meta, na kterou bychom nemohli dosáhnout.

Vy jste trenér, ale několik zápasů jste také odehrál. Jak je těžké skloubit tyhle dvě role?

Já už jsem hrát nechtěl, ale po dvou porážkách jsem se rozhodl, že to zkusím. Slyšel jsem od lidí, že když jsem na hřišti, kluci si víc věří a mají větší sebevědomí. Naskočil jsem, vyhrávalo se, ale teď jsem dvakrát po sobě nehrál, protože jsem měl nějaké zdravotní potíže a ukázalo se, že i beze mě má tým sílu a kvalitu. Jsem hlavně trenér a koučovat ze hřiště nejde, to je složité. Z lavičky se mi to lépe organizuje. Praktikujeme nějaký systém, který kluci nikdy nehráli, začali jsme ho trénovat před rokem. Na téhle úrovni musím hráče pořád nabádat, kde se mají pohybovat, co mají dělat. Není to jako v lize, kde trenéři nemusí tolik mluvit, protože hráči mají návyky a vše dělají automaticky. Ale zatím se nám vše daří. Trénujeme dvakrát týdně a klobouk dolů před hráči, jak to zvládají.

-tru-