Tomáš Haniak zvládá fotbalový dvojboj v druholigové Čáslavi i pražském Spartaku Kbely

14. dubna 2011 09:00 » Hraje druhou ligu za Čáslav a ve stejném klubu funguje i jako asistent trenéra. To ale Tomáši Haniakovi nestačí. Už pěkných pár let funguje jako šéf a manažer Spartaku Kbely, celku, který působí v pražské I. A třídě. „Kbely neměly dobrý vstup do jara, tak jsme udělali výměnu na místě trenéra. Tým teď povedu s asistenty při zápasech já,“ prozradil novinku třicetiletý fotbalový nadšenec, který stíhá ještě hrát hanspaulskou ligu za Kbelské vosy a také podnikat.

Leckomu by stačilo, že hraje druhou ligu a jako nadstandard by bral roli asistenta v klubu. Vám je to málo?

Já jsem ve Kbelích fotbalově vyrůstal, to tam bylo ještě škvárové hřiště. Vlastně jsem tam chodil asi od čtyř let. Moje máma trénovala žáčky, kde hrál i můj brácha, a já to zkoušel taky. Takže jsem Kbelák. Když mě před čtyřmi lety oslovil šéf Spartaku, zda bych se tam s kamarádem nestaral o fotbal, tak jsem kývl. Přirostlo mi to ve Kbelích za ty roky k srdci.

Druhá liga, práce pro pražský klub i podnikání. To se snad ani nedá časově skloubit, čemu dáváte přednost?

Snažím se stíhat všechno, samozřejmě, když je kolize zápasů, tak dostává přednost druhá liga. Ale co se týče trénování, tak se to zvládnout dá. I když máme v Čáslavi třeba dvoufázový trénink, tak pak prostě stihnu přejet do Prahy. Už jsem si tuhle roli dva roky vyzkoušel, takže jsem věděl, že se to zvládnout dá. Teď se nám fakt nepovedl vstup do jara, proto jsme se rozhodli udělat změnu na místě trenéra. Místo pana Hottka, kterému jsem poděkoval za to, co pro klub udělal, jsem to vzal já. Budou mi s tím ale pomáhat asistenti.

Co na to říkají v Čáslavi, že fungujete ještě v jiném klubu?

Oni vědí, že mám v Praze klub. To, co jsem prožil během kariéry v profesionálním fotbale, se snažím přenést do Kbel a to nejen na tréninku. Od lidí, s nimiž jsem spolupracoval, si beru i manažerské věci. Hráči ve Kbelích se občas smáli a říkali, neblázni, my nejsme přece druhá liga. Jenže fotbal se musí dělat naplno na jakékoliv úrovni.

Neříkali vám v Čáslavi, když uvidíš nějakého talentovaného hráče v Praze, tak ho zkus dostat do Zenitu do druhé ligy?

Tak já mám vyhlédnuté dva kluky z dorostu Kbel. U nich věřím, že kdyby na sobě pracovali, tak půjdou nahoru. Když bude všechno v pohodě, tak bych je v létě klidně vzal do kempu Čáslavi. Uvidíme, co bude.

Nelákala by vás role manažera ve vyšší soutěži než je pražská I. A třída?

Koho by nelákala, i já bych to rád jednou třeba zkusil. Hodně jsem se toho naučil třeba od Martina Svobody. S ním jsem pracoval v Satalicích, Sibřině i Čáslavi. Nějaký pátek už fotbal dělám, moc by mě to bavilo. Teď ale dělám manažersky maximum pro Kbely.

Pojďme zpátky k fotbalu ve Spartaku Kbely. Můžete prozradit nějakou konkrétní věc z profesionálního fotbalu, kterou jste do pražského klubu přenesl?

Třeba to, že jsme zkusili před zápasem dávat hráčům do kabiny ovoce, vitamíny, čokoládu. Kluci na to koukali a říkali, co se děje. Neznali to. Dělali jsme to i před zápasy venku, kde na to taky zírali. Teď na jaře jsme od toho ale ustoupili. Vrátíme se k tomu, jakmile přijdou slušné výsledky. Kluci měli po zápase společné večeře. Tmelí se u toho parta. Když uvidím, že kluci dají do fotbalu maximum, tak jim také dáme všechno.

O fotbale se říká, že je to bezedná studna a zdá se, že vy do fotbalu ve Kbelích také investujete. Prozradite, jak nákladný je to koníček?

Za ty čtyři roky jsme do toho s kolegou dali ze svého asi 350 tisíc korun. Do fotbalu jdou peníze vydělané v Čáslavi i z podnikání. Máme firmu TEAMSTORE s fotbalovým vybavením od Nike. Zásobujeme některé týmy a samozřejmě se snažíme pomoci i ve Spartaku nějakými výhodnými balíčky, nebo slevami na kopačky. Je pak moc hezké, když naši žáčci někam přijedou a je vidět, že jsou ze Kbel. A když vám rodiče řeknou, že si to kluci doma ani nechtěli svléknout a chtěli v tom spát (směje se).

Stále jste ale hlavně hráč. Nebo už se cítíte víc jako trenér nebo manažer?

Pořád jsem hráč, ale i ty další věci dělám naplno. Teď na jaře od vyloučení na Dukle nehraju. Jako fotbalista jsem srdcař, na place to odjezdím a to samé chci od kluků na hřišti i jako trenér.

A jak vám sedí manažerská role?

Je jasné, že peníze za vámi sami nepřijdou a nezazvoní. Je to práce. Platí, že halíře dělají talíře. Když jsem viděl, třeba ve druhé lize v Sezimově Ústí v programu, kolik menších sponzorů mají, to byla paráda. Je jasné, že se musí jezdit, prosit. Velká výhoda je, když za vámi stojí město, nebo městská část. Tahle role mě ale také baví.

A co pozice trenéra, jaký jste kouč? Máte vzor ve své matce, která sama hrála na nejvyšší úrovni a nyní trénuje ve Spartě?

Máma mi moc pomáhala a pomáhá. Dřív mi po každém zápase hodně věcí říkala, teď vede u nás ve Kbelích starší přípravku. K tomu trénuje na Spartě a reprezentační sedmnáctku. Jinak jsem docela impulzivní, jako trenér i jako hráč. Někdy se neudržím, když mě naštvou rozhodčí. Vím, že to nedělají schválně a jen to třeba někdy neumějí. Je to těžké někdy nereagovat.

Jak se zachováte v roli trenéra, když se sudím diskutuje nějaký váš svěřenec? Jste na něj naštvaný, nebo ho chápete?

Snažím se hráče krotit, že od toho, kdo může něco zakřičet, jsme tam my a oni se mají soustředit na hru. Před začátkem soutěže jsme také hráčům řekli, aby si na tyhle věci dávali pozor a věnovali se fotbalu.

Chodí se vaši svěřenci dívat na zápasy Čáslavi, když hrajete v Praze?

Někteří kluci se jezdili koukat, nebo se aspoň ptali, jak jsme hráli. Je to příjemné. Na druhou stranu je to závazek, nesmím vyhořet (směje se).

Fotbalově jste nadmíru zaměstnaný, plníte si v Čáslavi a Kbelích své fotbalové sny?

Splnilo se mi toho moc. Zahrát si s takovými hráči, jakými jsou Poštulka, Holub, Pešír, nebo Hogen, to byla velká paráda. Samozřejmě mě s odstupem mrzí, že jsme s Čáslaví nezkusili první ligu, když už jsme si uhráli postup. Mít na kontě aspoň jeden prvoligový start, to by bylo skvělé, ale to už se mi zkrátka nepodaří. Nedá se nic dělat.

A co vaše plány se Spartakem Kbely?

Teď jsme předposlední, tak musíme udělat všechno proto, aby se nespadlo níž. Já jsem během kariéry nikdy nesestoupil, tak to snad vydrží. V klubu už dlouhá léta sníme o postupu do přeboru. Našemu areálu by tahle soutěž slušela, tak uvidíme do budoucna. Zatím bychom byli rádi, kdybychom postupem času měli celky ve všech věkových kategoriích a taky přilákali víc fanoušků. To mě hodně mrzí, že jich nechodí víc. A pak mám ještě jeden sen. Už se moc těším, až jednou přijde chvíle a já na sebe obléknu černobílý dres Kbel a zahraju si tady fotbal pro radost. Po zápase posedíme a bude pohoda.

Té si ale nyní nejspíš ještě chvíli neužijete, stíháte ještě něco mimo fotbal?

Určitě. Třeba v květnu se budu ženit, navíc čekáme rodinu. Další věci se taky týkají sportu. Jsem členem Komise sportu ve Kbelích. Mám sen, že by tady stála jednou víceúčelová hala, z toho by těžili všichni sportovci. Všechno je zatím ve stadiu příprav, mapují se možnosti.

-sks-