Toman chce po skvělé sezoně končit. Když budou problémy, pomůžu, slibuje

8. července 2014 07:00 » Čtyřicítka na krku, často pracuje od šesti ráno třeba do devíti hodin do večera. A přitom Ladislav Toman ještě válel v Pražská teplárenská přeboru za Uhelné sklady. Někoho napadne, jak tohle všechno může stihnout? Navíc to nechodil na hřiště jen „odkopat“, patřil k nejlepším. „Kdybych neměl kolem sebe dobré spoluhráče, hrálo by se mi hůř. Dařilo se všem a já se vezl na vlně,“ říká skromně Toman.

Říkáte, že jste se vezl na vlně, ale patnáct nominací na nejlepšího hráče „Uhlířů“ či celého zápasu, to je slušná vizitka. Co na ní říkáte?
Samozřejmě mě to potěšilo. V přeboru člověk nehraje fotbal pro peníze, takže tohle potěší. Ale je to nejen moje práce, ale i týmu. Já k tomu přidám tu svoji zkušenost. Je to taková odměna za to všechno, kdy člověk hraje v těchhle letech, kdy hlava někdy chce a tělo říká ne.

No ale na trávníku to takhle vidět vůbec nebylo…
To je taky otázka toho, jaké mají útočníci proti mně instrukce, jak mají hrát. V některých situacích jsem díky zkušenostem v klidu, ale kdyby byli útočníci fotbalově chytřejší, bylo by to složitější. Měl jsem vedle sebe rychlé kluky, takže to všechno celkem šlapalo.

A výsledek se dostavil v podobě třetího místa, to byl jiný příběh než v minulé sezoně, kdy se Uhelné sklady zachraňovaly na poslední chvíli, že?
Tady odvedl trenér a vedení klubu skvělou práci. Povedlo se do týmu přivést hráče, kteří jsou na tom dobře fotbalově, ale taky charakterově. Parta si prostě sedla, bylo to tak, že jsme si měli co říct. Tohle jsem zažil naposledy ve Vyšehradu, na který moc vzpomínám. Ten tým se prostě povedlo skvěle poskládat.

Takže parta je to kouzelné slovo, které všechno změnilo?
Ono to bylo pak celé vidět i na hřišti. Jak jsem říkal, kvalita tam byla. My jsme hráli přípravné zápasy i s týmy ze třetí ligy a nevypadalo to špatně. Neříkám, že jsme si mysleli na třetí flek, ale věděl jsem, že o záchranu s tímhle týmem hrát nebudeme. A to musím říct, že nebýt chyb, které jsme udělali, tak…

Navíc byl úzký kádr, který vás brzdil, a taky tréninkově to mohlo být lepší. Souhlasíte s trenérem?
Je to smutný, jak málo je někdy hráčů k dispozici. Když jdete do zápasu a máte dohromady třeba třináct kluků, to je bída. A co se týče tréninků, i já jsem kvůli práci nestíhal.

Jenže když jsem s trenérem hovořil, tak mi z toho vyšlo, že jste alfou a omegou jeho plánů do budoucna. Jak to s vámi vypadá ohledně pokračování spolupráce?
Na jednu stranu vím, že by se končit nemuselo. Ale na Uhelkách už jsem to takhle nahlásil s tím, že když budou mít problémy a bude jich málo, tak bych přišel pomoci. Rád bych se věnoval rodině. Mám firmu, kde je hodně práce. Nekončím ve tři odpoledne, ani ve čtyři. Když je to málo, tak člověk dělá dvanáctky. Klidně i víc. Třeba od šesti ráno do devíti večer.

To není úplně ideální pro fotbal, ani pro rodinný život. Trenér na vás přesto sází a hodlá vedle vás opět postavit hodně mladý tým, co vy na to?
Robert Hlavica mi samozřejmě volal, že si mě píše na seznam hráčů. Já se s ním o tom všem ještě přijdu pobavit. Vím, že těm mladým hráčům, co do týmu přivedl, zkušenost pomůže. Jak jsem říkal, on má na hráče čich. Aby byli dobří fotbalově i charakterově. Být to jinak, tak by to neklapalo. Já jsem moc rád za ten rok, že mi dal tu šanci. Díky tomu jsem si prodloužil mládí.

Takže teď dostane přednost rodina?
Moje rodina je hodně tolerantní. Možná mají trochu strach. Na fotbale jsem si vždycky vyčistil hlavu. Platí to, co jsem říkal. Já bych si přijel zatrénovat, a když by potřebovali, tak bych i pomohl. Rád bych hrál, ale když třeba tři dny v týdnu trávíte v práci patnáct hodin, tak je to složité. Budu o všem s trenérem ještě mluvit.

Zeptám se ještě na jinou věc: Jak se za ta léta, co jste ve fotbale, změnil přebor?
Tuhle soutěž pamatuji dlouho, i když jsem se pak dostal výš. Musím říct, že přebor šel dolů. Je to hodně dané tím, že je méně hráčů. Dřív tam byli kluci, co se postupem času dostali i do první a druhé ligy. Byly jiné možnosti. Ono to začíná vlastně už u mládeže. Když ti malí kluci hrají jinde než ve Spartě a Slavii, tak je klidně místo zápasu rodiče odvezou o víkendu na chatu.

Zmínil jste první a druhou ligu. V posledních letech se vždycky nějaký takový zkušený hráč do přeboru vrátí. To je plus, že?
Určitě. Ti kluci tomu něco dají. Ale vedle nich jsou ještě třeba ti dvacetiletí, kteří by si to od nich vzali. Vrátil se třeba Tomáš Pešír, co hrál za Přední Kopaninu. To je charakterově skvělý člověk, má těm klukům co dát, má rád fotbal a není nafrněný.

Nebude pro vás škoda končit, když jste v takové fazoně?
Já si o všem s trenérem Hlavicou ještě promluvím, ale platí to, co jsem říkal.

René Machálek