Tempo vyhrálo na Vyšehradě. Ten se propadl na poslední místo přeboru

15. října 2007 09:10 » Utkání o poslední příčku, ale také naději. I tak by se dal nazvat zápas dvou týmů, kterým se na podzim příliš nedaří. V tabulce patnáctý Vyšehrad přivítal poslední Tempo. To ztrácelo na domácí dva body a v případě vítězství je mohlo poslat až na samotné dno přeboru. A po výsledku 1:0 se tak stalo.

Domácí před utkáním avizovali výrazné posílení týmu hráči z třetiligového A mužstva. Nakonec ale dorazili jen tři.

„Klobouk dolů před výkonem Procházky. Včera odehrál celý zápas v Náchodě a dnes znovu nastoupil na devadesát minut,“ pochválil výkon stopera asistent trenéra Vyšehradu Antonín Šefl.

K dispozici ale naopak nebyl kvůli pracovnímu vytížení zkušený útočník Klíma, který by se trenérům Vyšehradu v takto důležitém střetnutí bezpochyby hodil. „Jeho zkušenosti nám dnes určitě chyběly. Když jsou takto vypjatá utkání, tak on tam ten klid dokáže dát. Umí podržet míč,“ litoval Šefl.

V úvodu utkání byli aktivnější hosté ze Lhotky, ale branku dokázali vstřelit až ve 24. minutě. Domácí reklamovali aut a Tempo jejich chvilkovou nepozornost dokonale využilo. Rožánek vysunul Zimu, ten se rychlostně prosadil přes domácí obránce a podél domácího brankáře poslal míč do sítě.

„V přípravě to tam Honzovi padalo, dal asi osm branek. Najednou přišly mistráky a jeho úniky po lajně ubyly. Do šancí se sice dostal, ale bohužel je neproměnil. Čekali jsme, že v této době bude mít na kontě už třeba čtyři branky,“ řekl na adresu úspěšného střelce trenér Tempa Petr Dedek.

Jak se později ukázalo, šlo o rozhodující okamžik celého střetnutí. Po přestávce domácí zatlačili Tempo na vlastní polovinu, když hrozili zejména ze vzduchu. Kuchař v brance hostí ale dokázal jejich hlavičkové pokusy zlikvidovat. Několikrát při něm stálo štěstí, když mu míč pomohli odvrátit spoluhráči.

„Ve vzduchu měl Vyšehrad určitou kvalitu. Příliš nekombinovali a hodně posílali centry do vápna. Tento způsob hry nutně vede k šancím. Ale myslím si, že kdybychom se nebáli a míče lépe vyváželi, tak bychom jim síly odčerpali,“ zhodnotil druhý poločas Dedek.

V 76. minutě se hosté hodně zlobili na rozhodčího Váňu, ale ten pokutový kop po podražení Rožánka neodpískal.

„Myslím si, že penalta to byla úplně jasná. Rozhodčí říkal, že to neviděl. Jestli mu někdo před tím přeběhl, tak to je pro mě jediné vysvětlení. Zasekávačka do protipohybu, míč zůstane téměř stát, hráč jde k zemi a ještě to cvakne,“ podal situaci ze svého pohledu Dedek.

Podobně viděl situaci i Šefl: „Odpískat penaltu mohl, já bych se ani nezlobil. Na druhou stranu se mohla penalta pískat i proti Tempu. Brankář vyběhl mimo malé vápno a ve výskoku povalil našeho hlavičkujícího hráče. Tam to rozhodčí kompenzoval. Na penaltové situace to podle mě bylo 1:1.“

Po závěrečném hvizdu rozhodčího mohly propuknout oslavy v táboře hostí, kteří na výhru čekali od 2. kola, kdy doma zdolali Libuš.

Domácí odcházeli ze hřiště se sklopenou hlavou, vědomi si toho, že po 11. kole se propadli na úplný chvost přeborové tabulky.

Trenér Dedek se nominoval do základní sestavy a Tempo konečně bodově zabralo

Nebývá obvyklé, aby se trenér objevil na hřišti v hráčské výstroji. Na Tempu s touto situací už ale zkušenosti měli, a možná i proto se Petr Dedek po delší době nominoval do základní sestavy.

Konečně jste dokázali přetavit kvalitní výkon mužstva v bodový zisk. Čekal jste, že se vám to povede proti posílenému Vyšehradu?

Já na to čekal už dva měsíce. Kluci říkali, že je to hrozné. Odcházeli jsme ze hřiště, soupeři nám podávali ruku a ptali se, jak můžeme být na posledním místě. Myslím si, že hrou jsme si o to říkali už mnohokrát.

Proti Meteoru jste nastoupil na posledních dvacet minut, dnes jste odehrál celý zápas. Jak jste se cítil?

Já chodím hrát za béčko, každý trénink dvě třetiny odtrénuji. V tomhle problém nebyl.

Kde vznikla myšlenky postavit se opět do základní sestavy?

Fungovalo nám to již před dvěma roky, to jsem byl vyloženě hrající trenér. Tentokrát jsme mysleli, že kádr je dostatečně silný na to, aby se obešel bez mých gólů. Dnes jsme na hřišti kromě stopera, který dal na podzim dvě branky, neměli jediného střelce. Hráči, kteří se už gólově prosadili jsou vesměs zranění. Navíc nám chyběli útočníci. I umělka mi vyhovuje, proto to tak vyšlo.

Konečně jste vstřelili branku jako první a dokázali jste utkání dovést do vítězného konce.

První gól vždycky pomůže. To už je taková fráze. Přeci jen to není basketbal. Je pravda, že se nám to povedlo po poměrně dlouhé době. V Radotíně jsme se také dostali do vedení, ale ten zápas jsme neskutečně hloupě ztratili.

Myslíte si, že po tomto vítězství už z vašich svěřenců spadne nervozita a šance budou proměňovat častěji?

Částečně určitě. To ani nemůže být jinak. Když se neuvidí na posledním místě, tak se budou cítit lépe.

Ve druhé poločase jste hráli pouze na jediného útočníka, byl to záměr?

Hráli jsme od začátku na jednoho útočníka a dva podhrotové hráče. Zpočátku utkání to vypadalo, že máme tři útočníky, v závěru pouze jednoho. Je to dáno vývojem utkání. Náš herní systém je poměrně flexibilní.

Měli jste na stadionu podporu fanoušků v hledišti. To musí být příjemný pocit, že vás neopouštějí ani v těžkých časech, ne?

Určitě, je to super. Jsou to kamarádi tří hráčů, které máme na hostování z Krče a je perfektní, že nás takto povzbuzují.

Určili jste si počet bodů, které byste chtěli do konce podzimu získat?

Myslím si, že jsme mančaft, který by měl být uprostřed tabulky. Hrajeme dva zápasy doma, dva venku. Těch šest bodů bychom ještě udělat měli. Třináct bodů je špatných, ale naše výchozí pozice není teď ideální.

-kou-