Tempo stále žije, ale kouč Dedek říká: Musíme vyhrát, pak teprve začít počítat

27. května 2008 07:00 » Do hodně kritické situace se dostali fotbalisté Tempa: v přeboru chybí odehrát už jen tři kola a oni ztrácejí pět bodů na Háje, které drží nesestupovou pozici. „Nejsme ale se sestupem smíření. Ne, dokud to nebude definitivní,“ řekl hrající trenér Petr Dedek po další domácí porážce, tentokrát 0:2 od béčka Vyšehradu. Ten si díky výhře zajistil přebor i pro příští ročník, Tempo naopak ještě víc zatlačil do „sestupové bažiny“.

Přitom mohlo být všechno úplně jinak. Domácí nastoupili do zápasu s velkou touhou po vítězství, kterou podpořila i ranní porážka Hájů s Královicemi. Ta pro Tempo znamenala fakt, že se v případě vítězství mohlo na Háje dotáhnout na rozdíl dvou bodů!

„Porážka Hájů nás určitě motivovala, ale nebylo to to hlavní,“ řekl Dedek.

A na hřišti byla touha Tempa po zvýšení naděje na záchranu vidět.

Domácí od začátku zatlačili soupeře před jeho pokutové území a výsledkem bylo několik závarů a slibných situací. Největší šanci měl záložník Šulc, který po nepřehledné skrumáži pálil z první pohotově, ale těsně vedle. Stejně tak Beneš s Dedkem.

„Než jsme se v prvním poločase rozkoukali, byli jsme patnáct minut horším celkem,“ přiznal Petr Andert, kouč hostů, jenž už po 25 minutách vystřídal levého obránce Schicka, který měl velké problémy s pohyblivým Benešem. „Schick hrál špatně, neplnil to, co jsme si domluvili v kabině. Už v zimě, kdy jsem do Vyšehradu přišel, jsem řekl klukům, že u mě není problém střídat třeba v desáté minutě.“

Nejen střídání Vyšehradu pomohlo. Poté, co přestál úvodní tlak Tempa, začal se víc tlačit dopředu.

Obzvláště střední záložník Chalupa byl hodně nebezpečný. Ale vedoucí gól pro hosty zařídili jiní hráči: ve 38. minutě vysunul Voborník ideálně útočníka Strouhala, který své sólo proměnil s velkým přehledem - před brankářem Kuchařem dvakrát naznačil střelu a pak ležícího gólmana lehkým podkopnutím míče přehodil.

To byl pro domácí šok. Přesto ještě před pauzou mohl srovnat švýcarský obránce Muoser, který si naběhl na uličku Beneše, ale křížná střela minula o pár centimetrů pravou tyč.

„Na šance jsme byli jednozančně lepší, ale na jejich neproměňování jsme opět umřeli,“ smutnil Dedek.

Ve druhém poločase mělo Tempo příležitostí ještě víc. Zapříčinil to hlavně příchod tahouna Nechvíly, který kvůli zdravotním potížím může naskakovat jen na závěry zápasů. Ale i za třicet minut proti Vyšehradu se probil do tří výborných šancí. On, ani další střídající útočník Březina, však výborně chytajícího Válka nepřekonali.

Obzvláště u Nechvíly to překvapilo. Kdo ho zná, ví, že v obdobných situacích, kdy se ocitne sám před brankářem, obvykle nezaváhá.

„Určitě se na něm mohlo projevit tréninkové manko. Ale ty góly nedali ani jiní. Vencovi tentokrát chybělo trochu štěstí, když jednou brankáře obešel, tak pak podklouznul,“ litoval Dedek.

Jeho Tempo se před dvoustovkou diváků, mezi nimiž byl i kouč lídra druhé ligy Bohemians Praha Luboš Urban, hnalo za vyrovnáním, ale chvíli před koncem využil otevřené, tudíž prostupnější obrany Voborník a druhým gólem definitivně rozhodl zápas.

„Měli jsme utkání rozhodnout už dřív, protože ve druhém poločase tam bylo hodně nadějných protiútoků a kluci to řešili zbrkle. Takhle jsme se strachovali až do konce,“ mrzelo Anderta.

Víc však převládala radost ze záchrany, kterou s Vyšehradem oslavila asi i dvacítka příznivců v hledišti.

Zatímco z kabiny hostů se nesl vítězný ryk, Dedek těžko hledal slova. „Na jaře jsme doma uhráli jen dvě remízy, to se pak nemůžeme divit, že jsme tam, kde jsme,“ říkal.

Tempo však stále žije. Naději mu dává hlavně extra těžký los Hájů v posledních třech kolech, kdy jede na Duklu B, hostí Radotín a končí na Meteoru. Proti soupeřům z první pětky by tedy teoreticky Háje neměly uhrát ani bod.

„To je sice možné, ale nejdřív musíme vyhrát my. Říkám už měsíc: musíme začít sbírat body a pak počítat. Remízami už nic nedoženeme, je málo času. Když teď vyhrajeme, tak se můžeme dívat na Háje,“ myslí si Dedek.

Jeho tým hraje v sobotu proti béčku Bohemians Praha, pak má doma Uhelné sklady a končí s Újezdem nad Lesy.

Pozice je to těžká, ale ne beznadějná. Určitě ne v případě, že hráči Tempa k dalším zápasům přistoupí s takovou bojovností, jako proti Vyšehradu.

„V tomhle směru to bylo v pořádku, ale přesto byla v naší hře spousta chyb. Už je na klucích znát nervozita z toho, že jsme na tom takhle,“ všiml si Dedek.

Možná právě v tom byl největší rozdíl mezi oběma soupeři: Vyšehrad sice šel do zápasu s tím, že si ještě může zkomplikovat boj o záchranu, ale měl před soupeřem poměrně luxusní sedmibodový náskok. Jeho hráči působili v rozhodujících chvílích vyzrálejším dojmem. Vyšehrad soupeře nepřehrál, ale v důležitých okamžicích opory nezklamaly. I proto se mohl kouč Andert smát. „Z mého pohledu jsem jako kouč splnil to, co se ode mě čekalo - zachránil jsem pro Vyšehrad přebor. V létě budeme znouvu budovat kádr, protože někteří kluci jsou tady na hostování. Už bychom nechtěli mít starosti se záchranou,“ plánuje.

To na Tempu už se chtě nechtě musí bavit i o možnosti, že by v případě sestupu chtěli místní fotbalisté ihned zaútočit na okamžitý návrat do přeboru. „Občas něco zaslechnu, ale nikdo s tím tady na Tempu není smířený. Každý ví, že přebor zachránit můžeme. Dokud to není definitivní, a já doufám, že nikdy nebude, tak bojujeme,“ říká Dedek.

A co vy? Věříte taky, že bude Tempo přeborové i v příští sezoně?

Už brzy se rozhodne.

-tru-