Tempo si vychutnalo Radotín a sní o návratu do přeboru

18. října 2016 07:00 » Napínavý šlágr? Zapomeňte. Bitva dvou tabulkově nejlepších celků I. A třídy skupiny B se proměnila v galapředstavení Tempa. To na domácí půdě smázlo Radotín rozdílem třídy 6:0 a vede o dva body před Střešovicemi. Radotín je o další dva body zpět třetí. „Docela se nám zatím daří,“ usmívá se záložník Lukas Tománek. Připustil ale, že byl zápas těžší, než by se dalo usuzovat podle výsledku.

Čím to, že Tempo takhle válcuje konkurenci?
Kvalitně trénujeme. Scházíme se třikrát v týdnu a je nás třeba dvacet. Je tam na A třídu vidět obrovsky kvalitní přístup všech kluků. Maká se a je to vidět na kondiční připravenosti, dá se říct, že tímhle soupeře přehráváme.

A když se přidá nový umělý trávník…
To je pravda, i ten pro nás znamená výhodu. My jsme na něj zvyklí, soupeři ne. Myslím, že ho moc rádi nemají… Víme, že jsme doma silní a určitě tam chceme být maximálně úspěšní.

To je hezký plán, ale jediné body jste zatím ztratili právě doma se Slivencem. Soupeř byl lepší?
Myslím, že to byl z naší strany takový smolný zápas. Asi i Slivenec by s odstupem nejspíš přiznal, že jsme v tom utkání byli lepší. Byl tam jediný problém: nešlo nám to v koncovce, soupeř naopak svoje šance využil. A my jsme prohráli. Naštěstí to byla zatím naše jediná prohra.

Porazili jste Radotín, dříve i Podolí. Dá se říct, že vám to lépe jde proti silnějším týmům?
Takhle bych to neřekl. My se soustředíme na svoji hru, určitě se nijak nepřizpůsobujeme soupeři. Ale je pochopitelné, že do uzavřenější obrany se nám hraje hůře, než když jsme nastoupili proti Radotínu či Podolí. Do uzavřené obrany se ale hraje špatně každému. Na druhou stranu si troufnu říct, že máme na to, abychom v A třídě porazili každého.

Z toho cítím jasný cíl v podobě postupu do přeboru. Je to tak?
Jiný cíl než postup do přeboru nemáme. Kdyby to skončilo jinak, tak by to pro nás znamenalo jen a jen zklamání. Návratu klubu do přeboru se podřizuje na Tempu opravdu všechno a my pro něj uděláme maximum.

Věříte si nejspíš oprávněně. Dát šest branek v tu chvíli druhému týmu tabulky, to značí kvalitu, že?
Nás ani nenapadlo, že bychom mohli vyhrát takovým rozdílem. My jsme si jen věřili, že získáme tři body. Když jsme do osmé minuty dali dvě branky, tak to soupeře zaskočilo. A nás naopak nastartovalo. Radotín se pak také začal více soustředit na rozhodčí.

Takže jste měli zápas pod kontrolou?
Od dvacáté minuty se Radotín dostal do hry, myslím, že je definitivně zlomil až třetí gól, který padl po přestávce. Pak to hosté trochu neunesli, dostali dvě červení karty. Víc než na fotbal se soustředili na rozhodčího.

Takže vám cestu k vítězství trochu usnadnili?
Zápasy o první místo rozhodují maličkosti, je to o absolutní koncentraci a tady to Radotín nezvládl. Ale znovu říkám: že vyhrajeme 6:0, to tu nikdo nečekal. Před zápasem jsme si říkali, že hlavně musíme zápas odmakat a uvidíme, zda to bude stačit třeba na remízu.

K remíze tedy bylo hodně daleko…
Ale pozor. Radotín má určitě kvalitu. Dá se říct, že je ten vysoký rozdíl ve skóre pro soupeře docela krutý.

Počítáte s tím, že se Radotín vrátí do hry o postup?
Radotínu jsme teď díky výhře odskočili na čtyři body. Myslím, že hlavním soupeřem v boji o první místo pro nás jsou teď Střešovice. S nimi se střetneme v posledním podzimním kole. To může hodně ukázat.

Na Střešovice máte náskok dva body. Bude to pro vás finále podzimu?
Střešovice mají hodně kvalitní mančaft, teď něco ztrácejí, ale ještě je před vzájemným zápasem dost kol. Uvidíme, jaká bude situace. Podle mého to asi nebude o moc odlišnější než nyní. Samozřejmě bychom byli rádi, kdybychom měli náskok větší.

Mluvil jste o kvalitě na straně Radotína. Zápas jste od třicáté minuty dohrával s obvazem na hlavě, to byl zápas takový boj?
To zranění byla moje hloupost. Šel jsem proti balonu hlavou, soupeř tam byl dřív a já si zranil obočí. Teklo z toho dost krve. Ale máme výborného doktora, dohrál jsem s obvazem na hlavě, ale chvíli jsem neviděl. (usměje se) Ani mi to po utkání nešili, stačily nějaké mašličky.

Užil jste si jako kapitán oslavu?
Ano, pili jsme morgany. (usměje se) Ale mohlo to být ještě veselejší, kdyby béčko zvládlo zápas o první místo v I. B třídě. Ale prohrálo s Kolovraty. Škoda.

Do klubu ze Lhotky jste přišel v roce 2012 z angažmá v Rakousku. Jak jste se vůbec dozvěděl o klubu jako je Tempo?
Hrál tady můj kamarád Kočí. Já jsem byl sice hráčem Slavie, ale na tu už nebyla kvalita, tak jsem hledal v Praze nějaký jiný klub. A taky jsem na Tempu ještě stíhal trénovat děti. Všechno mi to prostě vyhovovalo. Uvidíme, třeba tady dohraju kariéru.

Vždyť je vám pětadvacet, to pohlížíte hodně do budoucnosti.
Mám dítě, zvládat práci, fotbal a rodinu není úplně jednoduché.

No tak pokud máte kluka, není nic jednoduššího, než ho dát na fotbal, nemyslíte?
Mám holčičku a jsem rád. (usměje se) Ale kdybych měl syna, tak bych ho asi nedal na fotbal, teda aspoň na ten vrcholový. Prošel jsem si tím vším odmala a byla tam spousta příběhů… Ale kdybych syna měl a on se rozhodl hrát fotbal, tak bych mu to nezakazoval, to je jasné.

Stíháte trénovat děti i nyní?
Na Tempu se tomu věnuje víc hráčů, já už jsem to ale musel vzdát. Kvůli časovému vytížení jsem to nezvládl.

Soustředíte se tedy fotbalově na áčko a postup do přeboru?
Na přebor si ještě troufnu. Kdyby se ale jednou v budoucnu šlo třeba do divize, tak to už bych nedal. Přebor je moje maximum.

V mládežnických výběrech jste ale hrával za Slavii. Co se stalo, že jste nezůstal v Edenu?
Hrál jsem tehdy ČFL, to ještě nebyly juniorky. Necítil jsem tam dostatečné vytížení a navíc Slavia tehdy neměla zrovna šťastné období. Byly tam problémy i s nějakými financemi. Tak jsem se rozhodl odejít. Řekl jsem si, že to zkusím ve Vídni.

To je tak jednoduché? Řeknete si: půjdu do Rakouska a prostě jdete?
Samozřejmě mi pomohli doma. Podpořili mě. Já jsem se ve Vídni narodil. S rodiči jsem se ale po roce 1989 vrátil do Čech, a tak jsem ani neuměl německy. Hrál jsem v Praze ve Slavii. Když jsem pak šel hrát do Rakouska, naučil jsem se jazyk, to se hodí. No, a že to ve Slavii nedopadlo? To je život, já na Slavii nedám dopustit, budu o ní mluvit vždycky jen dobře. Teď se ale soustředím na Tempo a jeho snahu dostat se do přeboru.

René Machálek

Na fotogalerii ze zápasu Tempo - Radotín od Pavla Jiříka st. se podívejte ZDE