Svaz hledá nového Collinu. Zatím jsme úspěšní, říká šéf rozhodčích Ulrich

18. října 2007 07:00 » Chodíte na fotbal a nadáváte někdy na výkony rozhodčích? Pokud ano, máte možnost si to zkusit. Pražský fotbalový svaz hledá rozhodčí, kterých je v hlavním městě nedostatek. I proto vyhlásil akci s názvem: Hledáme nového Collinu, která si propůjčila jméno známého italského sudího. Všechno řídí a koordinuje Jiří Ulrich, šéf Komise rozhodčích PFS a muž, který dříve v roli sudího působil i na mezinárodní scéně.

Pane Ulrichu, co to je za akci?

Akce „Hledáme nového Collinu“ je kampaní Pražského fotbalového svazu a jeho Komise rozhodčích. Byla vyvolána nejen nedostatkem fotbalových rozhodčích, ale také snahou o zkvalitnění rozhodčích. Samotný nedostatek sudích není pražskou specialitou. S nízkým zájmem o tuto činnost se potýkají okresní a krajské fotbalové svazy snad v celé republice.

Proč tomu tak je?

Souvisí to s charakterem této činnosti: je to časově náročný koníček. Za prvé všestranně vysoké nároky na schopnosti a dovednosti, přitom je to nepopulárná funkce. Rozhodčí jsou často terčem kritiky. Za druhé je pak tahle funkce dlouhodobě znectívaná v souvislosti s ať už skutečnými či domnělými korupčními skandály.

Jak prestižní záležitostí je v dnešní době být rozhodčím?

U nás je funkce rozhočího někde u dna společenského žebříčku, ve vyspělých evropských zemích je tomu právě naopak. Jako bývalý mezinárodní rozhodčí a současný delegát UEFA to mohu posoudit. Nelze zapomenout, když jsme jako rozhodčí právě odehraného utkání v Liverpoolu vešli do společenských prostor tribuny, a všichni přítomní se k nám otočili, ti sedící dokonce povstali, a na důkaz uznání nám zatleskali. To je u nás nepředstavitelné! Nikdo rozhodčím nezatleská, i kdyby pískali sebelépe, zato při každém sporném rozhodnutí je čekají reakce negativní. Od hráčů, trenérů, funkcionářů či diváků. Ze všech stran.

Jak se tahle kritika dá snášet?

Stálá kritika je dlouhodobě těžko snesitelná, to si jistě umí každý představit... I proto je nedostatek rozhodčích. Těch, co to vše dokáží unést, je opravdu málo. Zákonitě jsou navíc přetěžováni. V Praze je více než sto fotbalových klubů, z nichž každý má určitý počet družstev, od nejmenších žáčků po dospělé. Komise rozhodčích tak obsazuje každý týden okolo 350 utkání, která potřebují 350 rozhodčích.

A kolik jich máte k dispozici?

My jich máme na listinách 150, pravidelně fungujících pak 100. Nedávno se mi svěřil jeden z rozhodčích, že za prodloužený víkend, tedy pátek, sobotu a neděli, odpískal 12 utkání! To je naprosto neúnosný stav. Za optimální počet pro pražské soutěže považuji 250 rozhodčích. Abychom tohoto stavu dosáhli, vymysleli jsme právě akci „Hledáme nového Collinu“. Provádíme průběžný nábor, ten ale sotva pokrývá přirozený úbytek rozhodčích.

Dá se v tomto ohledu také spolupracovat s kluby?

V letošním roce jsme ve spolupráci s Výkonným výborem svazu požádali o součinnost všechny pražské kluby. Každý z nich by měl získat během tohoto soutěžního ročníku pro pražský fotbal alespoň jednoho nového rozhodčího. Akci jsme podpořili určitou hmotnou zainteresovaností pro kluby.

Jak akce „Hledáme nového Collinu“ zatím probíhá?

Zatím úspěšně. Pro dokreslení: Komise rozhodčích každoročně pořádá Školu mladých rozhodčích. Z třiceti přihlášených jich školu dokončí průměrně deset. Letos máme zájem už téměř dvojnásobný, přitom akce je vyhlášena pro celý soutěžní ročník 2007–2008. Zájemci se tak mohou hlásit až do května příštího roku.

Jaké jsou podmínky?

Podmínkou přihlášky je dosažení věku minimálně 15 let, a občanská bezúhonnost. Ve škole přednášejí vynikající odborníci, většinou bývalí mezinárodní a prvoligoví rozhodčí.
 

Mluvil jste o pověsti rozhodčích. Jak se svazu daří ji zlepšovat?

Zlepšení je dlouhodobou záležitostí. Veřejné mínění je ovlivňováno zejména sdělovacími prostředky. Rozhodčí „malého“ fotbalu mají jen velmi omezené možnosti toto mínění pootočit. Pražská odborná sportovní veřejnost ovšem výkony rozhodčích v městských soutěžích pozorně sleduje. S jistým uspokojením mohu konstatovat, že výkony pražských rozhodčích jsou již druhým rokem hodnoceny převážně pozitivně.

Můžete uvést nějaký příklad?

Mě nesmírně potěšilo, že po skončení minulého soutěžního ročníku byli rozhodčí hodnoceni jako nejpříjemnější překvapení pražského přeboru! Úspěchu ovšem nebylo dosaženo zadarmo. Snažíme se s rozhodčími maximálně pracovat, připravujeme jim semináře s odbornými přednáškami, promítáme jim videozáznamy jejich utkání se zaměřením na klíčové okamžiky a případné nedostatky. Pokud mám hodnotit výkony rozhodčích sám za sebe, pak mohu říci, že jsem viděl řadu velmi povedených utkání, ale také ta, ze kterých si budeme na nejbližším aktivu promítat momenty, kdy postup rozhodčího mohl nebo dokonce měl být jiný.

Takže zavedení videa při zápasech přeboru pomáhá?

Pořizování videozáznamů z utkání je úplně základní podmínkou úspěšné práce s rozhodčími. Bylo by naprosto bláhové se domnívat, že lze rozhodčího něco naučit teoretickým výkladem na učebně, natož očekávat, že to na hřišti bude plnit. Zlepšení kvality rozhodčího spočívá v co nejdůslednějším dohledu při jeho utkáních, odhalování nedostatků, diskuzích s rozhodčím, v poznání rozhodčího, jak a co dělat lépe. Je to nikdy nekončící proces, jehož výsledky by mělo být zkvalitnění řízení utkání rozhodčími. Nejúčinnějším prostředkem je právě videozáznam, jediný podklad, na základě kterého je možné s rozhodčím pracovat. Rozhodčí se musí vidět!

Jsou pak ještě potřeba delegáti?

Musíme si uvědomit, že delegát má v rámci utkání daleko více povinností. Hodnocení rozhodčího je v rámci těchto povinností vlastně pouze okrajové. Delegát je nejvyšším zástupcem svazu na konkrétním utkání. Dohlíží hlavně na organizaci a bezpečnost. Teprve na samém konci řetězce povinností má za úkol zhodnotit výkon rozhodčího. To se pak obvykle omezí na krátkou diskuzi o průběhu utkání, a vytknutí nejdůležitějších chyb. Na víc není čas. Ale rozhodčí se potřebují dozvědět nejen to, že pískli chybně pokutový kop, a že tedy mají nízkou známku. Oni se potřebují dozvědět hlavně to, proč to chybně posoudili, a jak to příště udělat lépe.

A je tomu tak?

To jim už málokterý delegát řekne, protože na to není po utkání prostor. Naopak vynikající pomůckou je v tom případě videozáznam, kde se může situace opakovaně ukázat, v klidu vyhodnotit, a najít cestu ke správnému rozhodnutí. Právě jsem se vrátil ze semináře delegátů UEFA. Tam nám dokonce příslušná komise doporučila, že v případě potřeby můžeme udělat hodnocení sporných momentů po utkání za pomoci právě videozáznamu. V zahraničí ovšem chodí delegáti obvykle dva, a jeden z nich se tak může věnovat pouze rozhodčím.

Při natáčení zápasů na video musíte spolupracovat také s kluby. Jak to funguje?

Většinou je to bezproblémové. Na vyžádání Komise rozhodčích či sekretariátu svazu mají kluby povinnost do pěti dnů videozáznam doručit. Netvrdím, že technická kvalita záznamů je vždy bezchybná, ale je třeba si uvědomit, že se vlastně jedná o zaváděcí ročník, a ne všude jsou podmínky pro natáčení optimální. Časem se jistě i tohle vypiluje.

-tru-