Svatba, pak debakl. Ve Stodůlkách jsem nechtěl dostat dardu, říká ženich z týmu 1999 Praha
21. září 2016 07:00 » Na tenhle víkend fotbalista Jakub Tomek nikdy nezapomene. Hráč týmu 1999 Praha se totiž v sobotu oženil, místo na svatební cestu však v neděli dorazil na zápas svého týmu v I. A třídě. Ve Stodůlkách, kde s fotbalem začínal, ale Tomek a spol. dostali šest branek. „Bylo to nejdelších devadesát minut v mém životě. Všichni byli rádi, že je konec,“ přiznal Tomek.
Udělal jste důležitý životní krok, fotbalově jste ale zažil asi jeden z nejhorších dnů. Bylo to tak?
Nejhorší to nebylo. Dostali jsme třeba v Kunraticích deset gólů, to bylo zklamání. Ale tohle se taky nepovedlo, přístup nebyl dobrý. Do branky musel hráč z pole Lukáš Kačena, který někdy dřív snad chytal, ale... Máme dva gólmany, ale jeden je zraněný a druhý musel do práce. V tom utkání jsme neměli ani střelu na branku. Tohle byl prostě celkově výkon nehodný A třídy.
Možná jste si měl pro svatbu zvolit jiný den – třeba středu. Tam by kolize se zápasem asi nenastala… Počítám, že na svatbu šli i spoluhráči.
Čtyři kluci ze základní sestavy, co v neděli hrála, na svatbě byli…
Neříkal jste si, že by bylo lepší jet třeba na svatební cestu?
V tom utkání jsem myslel hlavně na to, aby mě přestala bolet hlava, aby už byl konec a já mohl jít domů za ženou. Navíc jsem věděl, že bude kluků málo. Slíbil jsem, že přijdu. A když něco slíbím, tak se to snažím dodržet. I když tady to bylo opravdu náročné.
To vypadá, že se svatba i následná oslava byla hodně veselá.
Byli jsme vzhůru do čtyř do rána. Koukal jsem se na hokej, kde Češi hráli na Světovém poháru s Kanadou.
Čekal bych, že budete po boku své manželky…
Já jsem jí to hlásil dlouho dopředu, že se na ten zápas chci dívat. My jsme měli akci v podniku, kde to bylo domluvené do dvou hodin, a já připlácel určitou sumu za každou hodinu, co jsme přetáhli. Po druhé třetině hokeje jsem to ale zastavil. Šlo se spát.
To z vás musela mít novomanželka radost. Když jste jí navíc oznámil, že druhý den jdete ještě na fotbal. Co na to všechno říkala?
Káťa je hodně tolerantní. Je pravda, že fotbal nemá moc ráda. Tak jsem jí potom radši ani pořádně neříkal, jak jsme hráli. Ona se sice byla párkrát na fotbale podívat, ale moc se jí to nelíbilo. Říkala, že neběháme a ještě mám velké trenýrky. Takže v neděli na zápas nešla.
Na hřišti to bylo asi trápení, že?
Původně jsem měl hrát jen do třicáté minuty, jenže najednou z toho byl poločas. Místo zraněného hráče šel na trávník první náhradník. Pak se zranil i kapitán a šel tam druhý kluk z lavičky. A víc jich na střídání nebylo. Takže jsem to tam vydržel celý zápas. Bylo to asi nejdelších devadesát minut v mém životě. Na hřišti to bylo vážně peklo. Všichni jsme si přáli, aby už byl konec.
Takže jste na hřišti dostal od soupeře svatební výslužku. Dostali od vás spoluhráči nějaké koláčky?
Jídla bylo dost na akci, na svatbě bylo pětaosmdesát lidí. Snědlo se tam všechno, ani výslužka pro babičku nezbyla, takže do kabiny nic nešlo. Já měl jeden makovej koláček, manželka měla kus dortu, jinak nic nezůstalo.
Na hřišti jste na oplátku hezký dárek v podobě dobrého výsledku nedostal ani vy.
To teda. Na svatbě jsem od kluků dostal míč a byly u něj přilepené peníze. Za to jim děkuji. Ale, že by ze mě udělali třeba kapitána, to se nestalo. Přitom tohle bych bral, to by se mi líbilo. (směje se)
Symbolické by to bylo i v tom, že jste hráli ve Stodůlkách, kde jste s fotbalem začínal. To vás ani nenapadlo, jak to skončí, že?
Já jsem si před tím zápasem říkal jedinou věc: hlavně ať tam nedostaneme nějakou dardu. No a my dostali šest gólů, stejně jako hokejisté od Kanady. To vypadá, že jsme to v té televizi odkoukali…
Znal jste někoho z týmu domácích?
Hrál tam Petr Musil a kapitánem byl Honza Jírec. To jsou dva základní kameny jejich sestavy. Ale oni nevěděli, že jsem se ženil, takže ani nedošlo na nějaké rýpání.
Dokázal jste tu porážku už vytěsnit z hlavy, nebo vám tam pořád leží?
Bylo to nepříjemné, ale už musíme myslet na další zápas. Hrajeme doma s béčkem ČAFC, které je s námi uprostřed tabulky, a musíme to napravit. Nic jiného nám nezbývá.
René Machálek
