Sudí, který předčasně ukončil zápas, delegaci na Zličín nečeká. Ale šel bych do toho, říká

29. září 2016 07:00 » Tohle fotbalová Praha dlouho nezažila. Zápas Pražská teplárenská přeboru mezi Braníkem a Zličínem se na první pokus nedohrál. Duel 5. kola z poloviny září předčasně ukončil v 80. minutě utkání za stavu 1:1 po incidentech v průběhu druhé půle rozhodčí Dominik Multerer, který udělil třem hráčům Zličína červenou kartu. Když se na něj pak sápal jeden z příznivců hostů, poslal oba týmy předčasně do kabin. „Všechny ohlasy, které jsem měl, byly pozitivní a podporující,“ říká Multerer v rozhovoru, který proběhl přes email. Už se těší, až zase vyběhne k přeborovému utkání s píšťalou.

Jste mladý rozhodčí a určitě to tehdy v Braníku nebyla jednoduchá situace. Byly to nejtěžší chvíle, co jste v kariéře sudího zažil?
Obecně se dají zápasy rozdělit na snadnější a obtížnější, co se rozhodování týče. Tento zápas se zprvu nejevil jako obtížný na řízení. Prvních přibližně 65 minut nedoprovázely žádné závažnější provinění nebo sporné a kontroverzní situace. Od nařízené penalty se situace zcela změnila a utkání se stalo obtížným. Nejsem si jist, zda to bylo nejtěžší utkání, jelikož se vlastně vše odvíjelo od jednoho rozhodnutí. U některých zápasů můžete takových rozhodnutí dělat několik.

Jak dlouho vám to celé leželo v hlavě?
Samozřejmě to není věc, na kterou by člověk rychle zapomněl, ale já nejsem typ člověka, který by si z něčeho dělal těžkou hlavu. Jelikož se celá situace několikrát objevila v médiích, na sociálních sítích se postupně objevovaly reakce hráčů, klubů, kolegů a dalších lidí, točících se kolem fotbalu, tak jsem si to tak nějak pořád připomínal.

Ukončit zápas není jen tak, v Praze se to dlouho nestalo.
To máte pravdu, asi si ani nevzpomenu, kdy se něco podobného v Praze stalo. Za mého působení ve funkci rozhodčího to asi nebylo.

Měl jste hodně ohlasů?
Samozřejmě jsem řešil celou situaci se spoustou známých, jak z řad rozhodčích, hráčů nebo funkcionářů, ale i s lidmi, kteří se přímo o fotbal nezajímají. Dá se říct, že všechny ohlasy byly pozitivní a podporující.

Podpořil vás třeba nějaký zkušený rozhodčí?
Podpořili mě víceméně všichni rozhodčí, včetně těch zkušenějších, a jejich starosti si samozřejmě vážím. Je dobré se ujistit, že jsme jako rozhodčí tým, který se umí podpořit a najít na všem pozitiva. Já osobně beru celou tuto událost jako obrovskou zkušenost.

Rozebíral jste to s někým?
Snažil jsem se nějakému většímu rozebírání vyhnout, jelikož se celá situace nedá shrnout v několika větách a spíše inklinuje k delší diskusi. Upřímně jsem takovou diskusi nechtěl absolvovat několikrát denně, tak jsem se jí snažil spíše vyhnout.

Už jste někdy alespoň trochu podobnou záležitost zažil? Většinou to zůstává u slovních ataků, ať už od fanoušků či diváků…
Co se týče pražského fotbalu, tak jsem rozhodně žádnou podobnou situaci nezažil. Slovní ataky od fanoušků se samozřejmě čas od času vyskytují i v Praze, ale asi to už tak nějak k fotbalu trochu patří, rozhodně si z nich nikdy nic nedělám. Nevýhodou těchto projevů na zápasech, které sleduje často pouze několik desítek diváků, je to, že není problém si přiřadit projevy ke konkrétnímu člověku. Toho člověka pak potkáváte třeba i několikrát za sezonu a jeho chování samozřejmě nezapomenete. Dá se říci, že na naše poměry jsou všechny takové projevy více osobní.

Když se na všechno zpětně podíváte, šlo něco vyřešit jinak?
To je velmi složitá otázka, ideální odpovědí pro mě je “možná ano.” Velkou výhodou nejvyšší pražské soutěže je, že z každého zápasu je pořizován videozáznam, který samozřejmě sledujeme i my rozhodčí, a řešíme, co šlo a nešlo udělat jinak. Vlastně asi stejně, jako rozebírají zápas trenéři. Já jsem si pustil ze záznamu druhý poločas, ve kterém pro mě byla důležitá především penaltová situace, kterou jsem viděl snad osmnáckrát. Já osobně jsem toho názoru, že penalta být nařízena asi neměla, nicméně podle videozáznamu se to možná nedá zcela objektivně posoudit (Multerer pokutový kop ve prospěch Braníku nařídil na pokyn svého asistenta - pozn. red.). Ostatně i v komuniké ze zasedání komise rozhodčích je uvedeno, že z videozáznamu není možné objektivně posoudit, zda se jednalo o přestupek proti pravidlům fotbalu, či nikoliv.

A řešil byste tedy s odstupem v tom utkání jinak?
Odpovídám “možná ano.” Na hřišti máte na rozhodnutí pouze několik málo vteřin a ne všechny situace jsou zcela jednoznačné, ostatně i tato skutečnost podle mě dělá fotbal jedním z nejkrásnějších sportů. Od posouzení těchto situací je tady rozhodčí a ten by měl být na hřišti respektován. Tím neříkám, že rozhodnutí jsou vždy správná a všichni s nimi musí souhlasit, pouze je respektovat. Ještě bych chtěl zmínit následující: ať už bylo rozhodnutí ohledně pokutového kopu jakékoliv, velmi důležitým faktem je, že pokutový kop nebyl proměněn. Pokud ho tedy někdo považuje za nesprávně nařízený, musí také objektivně uznat, že nebyl proměněn a hra tedy nebyla tímto rozhodnutím ovlivněna. Žádná pochybnost o rozhodnutí rozhodčího neopravňuje hráče ani funkcionáře ho vulgárně urážet. Já také neurážím hráče, který přestřelí prázdnou branku ze dvou metrů. Každý může udělat chybu, ať už hráči, trenéři nebo rozhodčí.

Když teď dostáváte nominaci na utkání, je první věcí, co sledujete, zda nemáte zápas Braníku či Zličína? Nežádal jste třeba, ať vás na tyto týmy teď nenasazují?
To je dobrá otázka, samozřejmě si nemyslím, že bych byl v nejbližší době delegován na zápasy Braníku nebo Zličína, ale mám rád výzvy, šel bych do toho.

Už jste rozhodoval další zápas. Byla tam nervozita pod vědomím toho zmíněného duelu, nebo jste to dokázal hodit za hlavu?
V pozici hlavního rozhodčího mě čeká první zápas po tomto incidentu, co se soutěží dospělých týče, absolvoval jsem pouze tři zápasy jako asistent. Nervozita se nedostavila a určitě ani nedostaví. Jako rozhodčí rozdávám radost již nějakých sedm let, takže se necítím jako nezkušený rozhodčí a už se těším, až půjdu o víkendu opět na “píšťalu.”

Co reakce diváků, připomněl vám to teď někdo?
Zatím jsem se s tím osobně nesetkal, nicméně se ke mně dostala historka z jednoho nejmenovaného zápasu, kdy za stavu 0:2 pronesl příslušník domácího týmu v legraci něco ve smyslu: “Tohle už nevyhrajeme, asi budu muset poprosit někoho z diváků, aby inzultoval rozhodčího a zápas se opakoval.“ Pokud je interpretace jakkoliv nepřesná, tak se jejímu autorovi omlouvám a osobně mě to pobavilo.

Napadlo vás zajít se na ten opakovaný zápas podívat?
Zápas se odehrál bez diváků, takže bych se mohl podívat maximálně s pořadatelskou vestou. Jinak jsem samozřejmě řešil, jestli bych se šel podívat, pokud by se zápas opakoval v čase, kdy bych měl možnost přijít. Asi bych přišel, proti těmto dvěma týmům nic nemám a neměl bych ani problém se s nimi bez emocí pobavit o předchozím zápasu, jak jsem již zmínil výše. Docela by mě i zajímal jejich pohled s časovým odstupem, především tedy týmu Zličína.

Nedohraný zápas Braník – Zličín očima rozhodčího Multerera

„V prvním poločase se hrál fotbal nahoru dolů, šance byly na obou stranách a kromě tří žlutých karet a dvou gólů se v něm nic neodehrálo. Za zmínku stojí jen diváci, kteří se prezentovali jako fanoušci Zličína, a zápas sledovali z místa naproti střídačce domácích. Střídali povzbuzování Zličína a urážky Braníku. Připravili si na zápas i nějakou choreografii, kde zrovna nechválili branický fotbal a zároveň branické pivo.

Druhý poločas začal ve stejném duchu. To vše trvalo až do 65. minuty, kdy se celý obraz zápasu zásadně změnil. Vše začalo výkopem brankáře domácích a po několika přihrávkách do vápna pronikal hráč Braníku a uvnitř pokutového území byl lehce přistrčen protihráčem. Po následném (ne)kontaktu upadl. Po zrakové a pohybové komunikaci s asistentem jsem nařídil pokutový kop. Nejsem alibista, proto zdůrazňuji, že já jsem nařídil pokutový kop.

To, co se událo potom, jsem za celou moji kariéru rozhodčího nezažil. Nařízení pokutového kopu často vyvolává emoce, ať už je nařízen správně, či nikoliv. Vlna emocí a protestů, která se snesla po tomto rozhodnutí, byla však velmi přehnaná. Za urážky byl vyloučen nejprve kapitán Zličína a následně byl vykázán i trenér.

V tento okamžik jsem začal vnímat i zličínské fanoušky v blízkosti střídačky, kdy jsem dokonce inkasoval nějakým předmětem do zad (pravděpodobně plastový kelímek nebo lahev). Po komunikaci s hlavním pořadatelem zápas pokračoval a kopala se penalta. Ta nebyla proměněna, což mě upřímně možná trochu uklidnilo, jelikož pochybnosti o mém rozhodnutí jsem samozřejmě v hlavě měl. Po tomto okamžiku jsem se domníval, že se zápas začne pomalu uklidňovat a emoce opadnou. Bohužel opak byl pravdou, téměř každé rozhodnutí proti Zličínu bylo doprovázené nesouhlasnými reakcemi, i v případě, kdy se jednalo o naprosto jednoznačné porušení pravidel.

Po jednom z faulů jsem napomínal hráče Zličína za protesty. Po necelých dvou minutách tento hráč dosti nevybíravě, dle mého názoru někde na pomezí bezohlednosti a surovosti, podrážkou napřed ve skluzu prošlápl kapitána domácích. U takového zákroku se dalo váhat mezi žlutou a červenou kartou, nic jiného nepřipadalo v úvahu. Jelikož faulující hráč už jednu žlutou kartu měl, musel zákonitě ze hřiště. Celá situace se odehrála u pomezní čáry poblíž střídačky a zároveň tedy i fanoušků Zličína.

Vyloučení opět doprovázely nesouhlasné reakce zličínských hráčů, dostal jsem se velmi blízko zábradlí a zezadu mne chytl za dres jeden ze zličínských fanoušků a násilně se mnou zacloumal a narazil mne na zábradlí. Musel jsem si nechat celou situaci během možná několika desítek vteřin projít hlavou a dopěl jsem k závěru, že v zápase není možné dále pokračovat. Se svojí cholerickou povahou bych už nebyl schopen dále zachovat chladnou hlavu, zkrátka jsem byl velmi rozhozen a rozhodl jsem se sdělit kapitánům, že zápas bude předčasně ukončen, a to jsem i udělal.

Odchod se neobešel ještě bez další urážky, takže se nakonec v zápise objevily tři červené karty a jedno vykázaní ze střídačky.“

Pozn.: Zápas mezi Braníkem a Zličínem se již v náhradním termínu odehrál a Braník zvítězil 2:0. Duel se hrál bez diváků. Co se stalo v předčasně ukončeném duelu se dočtete ZDE

René Machálek