Stodůlky po sestupu: Soupeři byli jinde, nestavěli jsme si vzdušné zámky
23. června 2016 07:00 » Vypadalo to beznadějně. A nakonec chyběl týmu Stodůlek k záchraně v Pražská teplárenská přeboru jediný gól. Remíza 2:2 na Hájích týmu nestačila, v konečném účtování skončil poslední, o dva body za Střešovicemi. Kdyby skončili oba rivalové na stejné metě, pakovaly by se o soutěž níž Střešovice, jelikož měly horší vzájemné zápasy. „Chtěli jsme se s přeborem rozloučit důstojně,“ říká Vít Horešovský, jeden ze stodůleckých trenérů.
Dlouho jste byli na odpis, nikdo už s vámi v boji o udržení moc nepočítal a nakonec chyběl krůček a Stodůlky by se zachránily. Co na to říkáte?
Je pravda, že to s námi nevypadalo dlouho nijak růžově. Pak se ale nějaké body udělaly a bylo to lepší. Pořád jsme si ale uvědomovali, jak na tom jsme. Samozřejmě jsme nechtěli skončit poslední, kluci makali, ale nešli jsme za tím, jak to říct, mermomocí. Snažili jsme se o to, abychom to dohráli se ctí, což se snad povedlo.
Takže jste za stavu, kdy jste vedli 2:1 na Hájích, nepropadli nějaké euforii, že to se záchranou nakonec ještě vyjde?
Nechci říct, že ty myšlenky tam nebyly. (usměje se) Jenže vzápětí vám v hlavě okamžitě naskočí, že bychom museli během léta udělat třeba čtyři hráče, abychom to zvládali lépe. Jenže, kde je narychlo vzít? Kdybychom zůstali v tomhle složení, tak by se asi nedalo čekat nic jiného a my už bychom nechtěli hrát na místech, kde jsme se pohybovali teď. Ale k vaší otázce: ano, nakonec to bylo nečekaně blízko.
Možná vás třeba v polovině soutěže ani nenapadlo, že záchrana bude ležet v posledním kole na hřišti Hájů…
Háje byly soupeřem, který na tom byl podobně. S nimi jsme dokázali hrát vyrovnaně. Je pravda, že za stavu 2:1 jsme nastřelili tyč. Ale musíme se pohybovat v realitě, bylo tam dalších devětadvacet zápasů, které nám všem ukázaly, jak na tom jsme. A musíme uznat, že ti lepší soupeři byli opravdu jinde. Když jsme vedli o gól v tom posledním zápase, bylo to příjemné, určitě jsme si ale nestavěli v tu chvíli vzdušné zámky a čekali, že to napraví celkový dojem.
To vypadá, že jste přebor tak trochu odepsali už dopředu. Jak to tedy bylo?
Tak to určitě ne! Ale v určité fázi jsme si řekli, že na tu soutěž v mnoha směrech nemáme. Kdybychom chtěli přebor dál hrát, potřebovali bychom tři, čtyři posily, abychom se nepohybovali tam, kde v téhle sezoně. Všechno jsme si vyhodnocovali průběžně. Vždyť jsme za těch třicet kol udělali dvě výhry, to je žalostně málo, nejde si říct nic jiného.
Litujete po tomhle poznání, že jste do přeboru šli?
Ani náhodou. Byla to ohromná zkušenost. Hráči poznali na vlastní kůži to, co jsme jim třeba jako trenéři říkali. Jenže ono je vždycky dobré, když si to člověk okusí. Tak teď si to vyzkoušeli a poznali, že to, na co byli v I. A třídě zvyklí, tady v přeboru nestačí. Oni si to uvědomili už během zimy, kdy jsme hráli s I. A třídou nějaké přáteláky, tam jsme viděli, že jim to účinkování v přeboru něco dalo. Třeba ohledně důrazu.
Zkuste vypíchnout, v čem byl tedy podle vás největší rozdíl, se kterým se musely Stodůlky vyrovnávat?
Poznali jsme všichni, že kvalitou je přebor jinde. Důrazem, rychlostí, šikovností s balonem. Musíme si kriticky říct, že na přebor má u nás tak polovina mančaftu, zbytek je na tu I. A třídu. To se ukazovalo třeba, když jsme se dostali do šance. My jsme ji nedali a naopak nás soupeři trestali. Myslím, že to byl pro náš tým rok učení, školy. Navíc nás pronásledovala zranění, takže jsme končili ve stavu, že kdo mohl, tak hrál.
Tak to by se vám mohlo to učení v příští sezoně zúročit, ne?
Kádr zůstane stejný, nikdo neodchází. Věříme, že nás ta zkušenost posílí. A jsme zase u těch dvou výher, klukům se otevřely oči, jak je přebor kvalitní soutěží. Všichni čekáme, jak to teď v I. A třídě bude. Určitě bychom chtěli začít vyhrávat kvůli našim divákům. Hráči chtějí dělat radost našim fanouškům, kteří nás podporují. Teď té radosti moc neměli.
V závěru přeboru jsem zahlédl na sociálních sítích špičkování, zda nepřekonáte historický "rekord" Bílé Hory, která v přeboru uhrála pouze dvanáct bodů. Věděl jste o tom?
Někteří kluci od nás se znají s hráči Bílé Hory, co u toho tehdy byli. Takže vím o tom, že nějaké hecování probíhalo. Zaznívalo tam něco ve smyslu: doufáme, že nás překonáte. Pak tam zase byly hlasy, že někdo chtěl, aby zůstala nejhorší Bílá Hora. Tak jsem rád, že jsme splnili aspoň v tomhle směru náš cíl a nejsme nejhorší. (Stodůlky uhrály 13 bodů)
Během sezony si hráči sami řekli o trénink navíc, aby se v přeboru zvedli. Po pádu do nižší soutěže polevíte, nebo pojedete dál na přeborové zátěži?
Kluci se opravdu snažili o to, aby se povedlo přebor zachránit. Cvičili jsme třeba standardky, přišli s tím, že chtějí trénink navíc. Bojovalo se až do konce. Teď jsme tedy sestoupili, ale dohoda je taková, že tři tréninky v týdnu budeme mít i dál. Věřím, že ty zkušenosti z přeboru teď zúročíme a budeme v té další sezoně víc vyhrávat.
René Machálek
