Squashová legenda si užívá na fotbale, nechyběla ani na oslavě Vyšehradu

19. prosince 2017 06:00 » Na kontě má osmnáct squashových titulů, jakmile je ale šance a kope se do míče, je šampion Jan Koukal u toho. Na podzim hrál za béčko Jíloviště a když dostal pozvánku k zápasu Realu TOP Praha, neváhal a šel si kopnout. Naposledy si zahrál o víkendu na oslavách 110 let Vyšehradu, kdy pomohl k výhře nad výběrem Chance 6:0. „Hrál jsem jen druhý poločas, bylo nás hodně. Ale neváhal jsem, fotbal hraju moc rád,“ říká Koukal.

Squash je individuální sport a teď po fotbale doslova záříte, to si to ve fotbalové partě tak užíváte?
Když máte tak skvělé spoluhráče, tak je to pecka. Hrál jsem se Šírlem, Kozlem, Zelenkou, Müllerem, bratry Ličkovými i dalšími skvělými fotbalisty. Jeden gól dal třeba Láďa Hampl, co měl den před zápasem premiéru v divadle a na utkání se skvěle připravil. Fakt si to všechno užívám, teď jsem třeba chvíli hrál pravého obránce a pak pravou zálohu. Máte totiž na hřišti jistotu, že spoluhráčům můžete dát míč prakticky jakkoliv, ale od nich se mi vrátí přihrávka ideálně. (směje se) Připadá mi, že nejsem pod takovým tlakem.

Nastoupil jste proti výběru Chance, kde hrál i populární Julius Lavický. Jak se mu vedlo?
Odehrál jen poločas a dá se říct, že jsme ho docela vymazali. (usmívá se)

Jak jste se vůbec vy, squashista, do téhle party kolem Realu TOP Praha dostal?
Byl jsem jednou hrát ve Středních Čechách za ně florbal. Bylo to asi před rokem a půl a byla to nějaká charitativní akce. A když to skončilo, tak se mě manažer zeptal, jestli hraju taky fotbal. Já řekl, že jo a bylo to. Od té doby, když je šance, tak si jdu vždycky rád zahrát.

Zdá se mi to, nebo má v poslední době u vás přednost fotbal před squashem?
Je pravda, že když vezmeme zápasy na území České republiky, tak jsem asi hrál fotbal častěji než squash.

Hrajete se strašími spoluhráči. Asi se jim hodí, že jste hodně běhavý, že?
Je pravda, že jednou jsem za utkání naběhal asi šestnáct kilometrů, to jsem lítal jak splašenej. Ale na to běhání určitě nejsem sám, jsou tam kluci, co pořád hrají soutěže a běhají. Je to tak půl na půl.

Těšíte se na fotbal, i když se hraje v prosinci a venku je zima?
Na squashi jsem celý rok zavřenej, takže platí, že se těším na fotbal vždycky. Když je venku zima, není přece problém se teple obléct a když člověk běhá, tak tu zimu ani nevnímá.

Mluvíte o spoluhráčích z velkého fotbalu. Ten jste během sezony zvládal také?
Určitě. Na podzim jsem odehrál za Jíloviště B všechny zápasy. Hraje tam třeba Horst Siegl nebo Ivo Ulich. Mít takové spoluhráče, to je přece paráda.

Jak se vám na podzim vedlo?
Když se dívám do statistik, tak jsem dal dva góly. Původně jsem myslel, že byly tři... (zamyslí se) Ale těch gólů, co jsem nedal, těch bylo. Legrační je, že moje žena Adéla, která chodí na všechny domácí zápasy, ani jeden z těch mých gólů neviděla.

Jak je to možné?
První branku jsem dal hned v první minutě a to asi nějak ještě nekoukala. No a proč neviděla tu druhou? To nevím, prostě nekoukala zase. (směje se)

Užíváte si týmový sport?
Je pravda, že teď na podzim se nám některé zápasy teda nepovedly. Dostali jsme od béčka Zbuzan, které přijelo s hráči áčka, docela dost gólů... Ale fotbal mám jako hru moc rád, ale je pravda, že jsou super také ty kecy okolo. V šatně je tolik známých hráčů a skvělé historky padají každou chvíli. Je to neuvěřitelná zábava. Fotbal hraju už dlouho. V Praze jsem byl hráčem Radotína a pak kopal i za Dobříš.

Zmínil jste Horsta Siegla, kanonýra Sparty. O vás je známo, že jste slávista. Rýpáte do něj hodně?
Hecovačky k fotbalu samozřejmě patří. Když se teď Spartě tak daří, byla by šance. Ale já to určitě jako první nevytahuju. Ukazuju, že fanoušci Slavie jsou slušní, zachovávám dekorum. Opačně to totiž neplatilo, jak byla příležitost, hned jsem to schytal.

Prý si Horstem Sieglem a dalšími osobnostmi chodíte i v týdnu kopnout na Strahov. Jak to všechno stíháte?
To je pravda, chodíme každé úterý. Na Strahově je parádní travička, všichni si to užívají. Akorát je pak problém to hřiště, na které nastoupíme v neděli na mistrák. Co se týče trávníku, tak se asi všichni víc těšíme na ten trénink na Strahov...

Kromě hraní squashe a fotbalu se věnuju nově i pozici manažera, kdy pomáháte různým sportovcům. Nepřidáte si do portfolia sportovců také nějakého fotbalistu?
Teoreticky vzato by to možné bylo. Ale určitě ne v tom směru, že bych dohadoval přestupy a podobné věci. Já bych byl platný nejspíš v oblasti marketingu nebo komunikace s médii. Ale tím by to končilo.

Ve squashi máte osmnáct titulů. Když teď hrajete pořád hlavně fotbal, prozraďte, budete titul vůbec obhajovat?
V tom fotbalovém prostředí tak trochu utíkám od squashové reality. Teď si prostě užívám fotbalu a co bude dál? Nevím, uvidíme.

René Machálek, sport.cz