Snop po premiéře: Prohrát na začátku doma? Nejhorší, co se mohlo stát

Úvod v ďáblickém dresu jste si určitě představoval jinak. Co vás vůbec k přestupu přimělo? Platil jste za jeden ze symbolů sestavy Újezdu nad Lesy...
Vím, že se Ďáblice do konce zachraňovaly, ale my v Újezdě jsme na tom taky nebyli nějak zázračně. Měli jsme tam nějaké zraněné, hráli jsme to ve dvanácti lidech. Ale já jsem byl se vším spokojený. S fotbalovou stránkou i se vším okolo, jak to tam fungovalo.

A přesto jste kývl Ďáblicím. Co se stalo?
Myslím, že rozhodující postavou byl manažer Križo, který mě takhle bere do klubů, spolupracuji s ním asi posledních pět let. Ten mi řekl, jestli bych nechtěl jít do Ďáblic, říkal mi, kdo sem má přijít a já ty kluky všechny znal. Jen jsem řešil vzdálenost, protože bydlím v Horních Měcholupech. Z těch jsem měl mimochodem také nabídku, volal mi trenér Slezáček. Tam by to bylo něco jiného v tom, že bych to měl za barákem. Ale nakonec jsem šel do Ďáblic. Zlákalo mě sem kvalitní zázemí, hráči, co sem přišli, i trenér, který je kvalitní a náročný.

Na to jste byl asi z Újezdu zvyklý, ne?
To jsem fakt dlouho nezažil, takhle náročného trenéra. Tréninky trvaly klidně dvě hodiny, je tam opravdu ještě větší náročnost než u trenéra Šafra. A je tady také kvalita. Každý trénink je jiný, což je fajn. Zlákala mě i kvalitní kostra týmu. Dopadlo to tak, že jsem chtěl změnu. V Újezdě jsem byl dva roky, postoupilo se z A třídy do přeboru. Pak jsme tam chtěli být do pátého místa, měli jsme velké oči. To se nepovedlo, dohrál se desátý, jedenáctý flek. Se vším jsem byl spokojený, ale nakonec jsem tady. Chtěl jsem změnu.

Po zápase jste prohodil pár slov s trenérem Slezáčkem. To jste si domlouvali odvoz domů, nebo do vás rýpal, že jste udělal chybu a měl jít hrát do jeho týmu?
Ne, ne. Tak to nebylo. My jsme kamarádi. Bydlíme vedle sebe. Já jsem s ním hrál za Spartu, známe se vážně dlouho. Vždycky mi volá, jestli jdu, nebo nejdu. On určitě nerýpal. A co se týče odvozu: po zápase máme v Ďáblicích večeři a auto tu mám vlastní. Domů mě trenér určitě nebere. (směje se)

Mimochodem, druhý poločas byl docela nervozní a vyhrocený. Co na to říkáte?
Chtěli jsme s tím zápasem něco udělat, něco změnit. Pokyn byl takový, abychom trochu přitvrdili, přiostřili, ale nevyhrotit to. Rozhodčí pak začal pískat všechno, což nám samozřejmě nevyhovovalo, protože hra byla kouskovaná. Chtěli jsme si dojít pro nějaký faul, pro penaltu. Něco tam bylo, ale on to nepískl, nedá se nic dělat. Bohužel to dopadlo, jak to dopadlo.

Ďáblice byly asi při tom posílení a povedené přípravě hodně nabuzené, že?
Přesně tak, jsme zklamaní. Čekali jsme od toho víc, chtěli jsme vyhrát. Přišlo hodně nových a kvalitních hráčů. Z posledního základu Ďáblic zůstali asi dva kluci. Vlítli jsme do toho zápasu, ale pak přišla velká nekvalita, bylo tam strašně zkažených přihrávek. A stejně jako v generálce jsme doplatili na neproměňování šancí. To je tak asi všechno, co můžu k tomu zápasu říct. Stalo se nám asi to nejhorší, co se mohlo stát, začali jsme doma porážkou 0:1.

V přípravě jste přitom uhráli dobré výsledky, co se zlomilo, že to najednou nešlo tak, jak jste chtěli?
Je pravda, že soupeř trefil dvakrát břevno, takže jsme mohli prohrávat i 0:3, ale na druhou stranu v první půli jsem i já měl na noze tutovku. Měli jsme i jednu další šanci, ale po gólu, co jsme dostali, přišel nějaký útlum. Měcholupy hrály z prostředka, z půlky hřiště s pěti lidmi uprostřed, to se pak těžko něco prostrkává. Oni sbírali dlouhé balony, protože mají vzadu vysoké hráče. Neudělali chybu, nešlo tam nic vymyslet. Až na konci, od sedmdesáté minuty, byl tlak, to jsme se tam dostali a měli jsme dvě velké šance a tři, čtyři další náznaky, trefili jsme i břevno. I já jsem měl další šanci. Byly tam závary, nedoražení. Mohlo to být klidně 3:1 místo 0:1.

Co se tedy pro příště musí změnit?
Musím říct, že Horní Měcholupy byly hodně kvalitní, mají mladé kluky. Soupeř s námi vydržel celý zápas běhat, my natrénováno vážně máme. Docela to byla jízda, náročná. Chyběla nám kvalita ve finální fázi, měli jsme udělat něco překvapivého. Mohli jsme si pomoci standardkou, ale taky se nám to nepovedlo. Tohle jsme měli na konci v Újezdě a šup, přijdu do Ďáblic, a je to tu zase. V přípravě jsme přitom dávali hodně gólů, pak jsme prohráli v generálce. Tak jsem si říkal, dobře, že jsme si to vybrali. A stejně přišla porážka.

Ta je mrzutá i v tom, že máte těžký los – čekají vás Motorlet B venku a Třeboradice doma. To je velká výzva, že?
Jsme rádi, že to přišlo na začátku. Já jsem přesvědčený o tom, že se můžeme měřit s každým. Tým se posílil, fyzicky určitě a taky fotbalově. Musí si to ale ještě trochu sednout. Přece jenom přišlo osm nových lidí a brankář a ani jeden zápas v přípravě jsme nehráli v téhle sestavě. Ale to nic nemění na tom, že je tam po téhle porážce zklamání. Příště určitě budeme chtít bodovat, to ale chceme každý zápas.

René Machálek, sport.cz