Snad se nemám za co stydět, říká odstupující šéf disciplinárky Károlyi mladší

6. února 2007 08:00 » Čtyři roky šéfoval Alexander Károlyi mladší pražské disciplinárce. Každý čtvrtek na pravidelném zasedání trestal kluby a jejich hráče za nejrůznější přestupky. Od 1. února už to však neplatí. Károlyi funkci předsedy disciplinární komise opouští.

Proč jste se tak rozhodl?
Kvůli práci. Disciplinární komise mi čím dál víc zasahovala do pracovních povinností a já měl obrovské problémy všechno dohromady skloubit. Už bych se nemohl disciplinární komisi věnovat tolik, kolik je potřeba.

Jaké je vaše civilní zaměstnání?
Jsem trestní soudce. Celá tahle situace nastala změnou soudních dnů. Dříve jsem je měl v pondělí a ve středu, teď mám soudní dny v úterý a ve čtvrtek. Disciplinární komise zasedá ve čtvrtek, takže se to časově překrývalo.

I kdyby ne, stejně vás asi musela činnost v disciplinární komisi hodně časově zaměstnávat, že?
To je pravda. Věci vám pořád běží hlavou, studujete jednotlivé případy, pořád vám někdo volá a žádá vás o názor. Navíc před zasedáním komise se musíte na jednání připravit, takže jsem i dřív jezdil rovnou z práce a domů se dostával pozdě večer. Dost mě to časově omezovalo. Už předtím jsem dělal pět let na Středních Čechách a dost mě to vyčerpávalo.

Nebavilo vás to?
To nemůžu říct, to určitě ne. Ta práce je zajímavá, ale někdy hodně psychicky náročná. Nebyla to sranda a není nadále.

Jak dlouho jste o vašem konci uvažoval?
Už jsem s touhle myšlenkou koketoval dříve. Vždycky jsem to ale odkládal. Teď se vše nakumulovalo tak, že už to dál skloubit nešlo.

Hodně vás odchod mrzí?
Když máte něco rád a děláte to tak dlouho, tak je těžké udělat podobné zásadní rozhodnutí. Bylo mi to líto, ale taková je realita. Určitá nostalgie a smutek ve mně je. Disciplinárka byla součástí mého života, přirostla mi k srdci.

Co vám na tohle rozhodnutí říkal váš otec, který je šéfem disciplinárky na Českomoravském fotbalovém svazu?
Naprosto mě pochopil. Tady se opravdu nic jiného nedalo dělat. Se zasedáním disciplinárky se nedá hýbat. Ve středu nemáte k dispozici všechny podklady a v pátek už je to zase pozdě.

Ještě k vašemu otci: jak se vám ve fotbalovém prostředí žilo se jménem Károlyi?
Pokud se budeme bavit o tom, když jsem vstupoval do disciplinární praxe, tak mi to spíš ztěžovalo pozici. Každý se mě snažil s tátou srovnávat. Spousta lidí si myslela, že jsem se na disciplinárku dostal přes něj, ale nikdo mi to neřekl. To je ale naprostý nesmysl. Já jsem to bral i jako určitý závazek vůči otci, abych všem ukázal, že něco umím a své práci rozumím. Ale měl jsem to složitější, nároky na mě byly větší. Spíš mi to přitížilo, než aby mi to usnadnilo život.

A pomohl vám někdy otec?
Určitě byla výhoda, že jsem s ním v začátcích mohl některé věci zkonzultovat.

Pochválil vás někdy? Řekl vám třeba, že je na vás a to co děláte pyšný?
Doufám, že jsem ho nezklamal. A ty výsledky, které za mnou byly, i to, že jsem dostal nabídku dělat šéfa disciplinárky v Praze o něčem svědčí. Je to ocenění mé práce, kterou bych nechtěl hodnotit, to ať dělají jiní. Ale ostudu jsem snad neudělal. Myslím, že se nemám za co stydět.

Co jste na práci disciplinární komise změnil?
To se těžko posuzuje. Nesmírně si vážím svého předchůdce, pana Klimáčka. Každý to dělá jinak, ale také se změnily řády, nechtěl bych to srovnávat. Myslím si ale, že si kluby zvykly na naše pravidla. Z počátku neměly pohromadě všechny náležitosti k jednání, což se nám časem podařilo odbourat a naše spolupráce byla automatická.

Vzpomenete si, jaký jste udělil nejvyšší trest?
To bylo za nějaké napadení rozhodčího, nebo protihráče. Dávali jsme i roční tresty, možná padl i dvouletý.

A nějaký kuriózní trest?
Jeden hráč se byl podívat na zápase dvou jiných oddílů a někoho napadl. Byl potrestán. Sice byl na utkání jako divák, ale pořád to byl hráč nějakého klubu.

Budete se i nadále nějak angažovat ve fotbale?
Teď takové myšlenky nemám, kromě toho, že hraji třetí třídu za tým Advokát Praha. Sice jsem měl nabídky i z jiných disciplinárek, podotýkám, že ne od otce, ale teď ne. Čímž ale neříkám, že se někdy v budoucnu nevrátím, kdyby se naskytla zajímavá nabídka a dalo se to skloubit s prací.

Vaším nástupcem by se měl stát Tomáš Capoušek. Toho jste doporučil?
Ne, vůbec ho neznám. Dozvěděl jsem se o něm z internetu. Předpokládám, že ho doporučil Výkonný výbor Pražského fotbalového svazu a přeji mu hodně úspěchů.

-tru-