Slivenec má nového trenéra, tým povede bývalý gólman Rodinger
5. ledna 2018 06:00 » Sportovní ředitel, manažer a teď nově i trenér. Dominik Rodinger, bývalý gólman se zkušenostmi z nejvyšších soutěží, se posadí na lavičku AFK Slivenec, 12. týmu B skupiny pražské I. A třídy. „Během zápasů jsem měl často nutkání do toho mluvit, tak jsem si řekl, že to zkusím. Začínám také studovat licenci,“ říká třicetiletý Rodinger. Že by se vrátil mezi tyče, o tom neuvažuje.
Naposledy jsem vás zaznamenal ve futsalové Slavii, jak jste se ocitl ve Slivenci?
Na konci října došlo k rozvázání spolupráce se Slavií. Po těch úspěších, kdy jsme skončili na druhém místě, mě ani ve snu nenapadlo, jak to může dopadnout a myslím, že ten stav, kam to došlo, není dobrou vizitkou pro Slavii. Jsou tam bohužel i nedotažené věci z minulé sezony... Ale když už vše skončilo, samozřejmě jsem hledal nějaké varianty, jak se vrátit k fotbalu. A došlo k setkání s Alešem Majerem, jenž je se Slivencem spjatý. Dali jsme si schůzku, pak jsem se sešel i s hráči a skončilo to dohodou do konce sezony.
Červenobílým barvám zůstáváte věrný...
To je pravda. (usměje se) Taky jsem si toho všiml, když jsem viděl znak Slivence a dával tu informaci na internet.
Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodl pro start trenérské kariéry?
Když děláme kemp pro hráče bez angažmá, tak jsem měl vždycky blízko k trenéru Ličkovi. Bavil jsem se s ním o tom, že bych se na roli trenéra docela hodil. Takže jsem se do toho dal. Začínám studovat a budu se snažit dostat trenérsky výš. Po ukončení hráčské kariéry jsem vždycky fungoval v jiné roli, tak se na to podívám z pozice, kterou jsem si nevyzkoušel a rozšířím si obzory. Za půl roku uvidíme, jak se to povedlo.
Bylo víc nabídek?
Byla určitá možnost spolupráce s futsalovou Spartou. Ale já jsem prostě Vršovičák. Zůstávám věrný Bohemce, Slavii, tak jsem i přes ambice, které Sparta má, odmítl. A pak se mi ozval Slivenec a já se s klubem dohodl. Ale není to tak, že by se rozkřiklo, že je Rodinger bez angažmá a najednou všichni volali. Ale myslím, že jsme ve futsalové Slavii udělali kus práce, dostalo to tam nějaký řád. Snažil jsem se tam hodně věcí změnit, značka Slavie, to je pro mě srdcová záležitost.
Nepřemluví vás zástupci klubu, abyste se postavil ještě do branky?
O to už se pokoušelo lidí, ale nikomu se to nepovedlo. Vím, že jsem ve věku, kdy bych ještě mohl asi bez problémů chytat třeba třetí ligu, ale myslím, že prakticky se to nestane. Jsem prostě na té druhé straně fotbalové řeky. V tuhle chvíli mě naplňuje, že jsem se dohodl se Slivencem. Všechno jsme probrali s hráči, po kterých budu chtít, aby se dvakrát nebo třikrát v týdnu trénovalo. Naznačil jsem jim svou filozofii, když se mi hodně líbí, jak to dělají na Dukle a taky si dost věcí vezmu od Vernera Ličky.
Hodně trenérů začínalo třeba i u mládeže. Budete dohlížet i na klubový potěr?
Myslím, že mládež je ve Slivenci na slušné úrovni a je možné, že bych nějakým způsobem i klidně pomohl. Já když někam jdu, tak se snažím pracovat koncepčně, dávám tomu maximum. To platí i doma. Mám prcka, kterému je rok a půl a tam to platí stejně. Celkově ale platí, že mám blíž k dospělému fotbalu.
Chytal jste i v cizině. Ovlivní vaši práci trenéra i někdo ze zahraničních koučů?
Jako hráč jsem zažil Victora Torrese Mestreho, který prošel Realem Madrid. Ale jinak tam vidím směr, který udávají v pražské Dukle. Tam to dělají čistí lidé, kteří se nebojí pootevřít své know how. A samozřejmě pořád opakuji, že je tu můj trenérský táta – Verner Lička. S ním si volám hodně často a bavím se s ním o spoustě věcí. Dokázal mi vždycky poradit.
U futsalu jsem vídal, že jste stál u lavičky a zápasy prožíval. Bude to stejné i u fotbalu?
Zrovna nedávno jsem o tom všem přemýšlel. Ale na tohle vážně odpoví až čas. Jsem impulzivní a taky vím, že není špatné, když někdy člověk strhne pozornost na sebe. Na druhou stranu ale vždycky platí, že na hřišti si můžete něco říct, ale jakmile zápas skončí, můžeme jít na pivo.
Jak těžké bude zvyknout si na prostředí mimo profesionální fotbal?
Já už jsem něco podobného zažil před pár lety v Blšanech, kde to nedopadlo dobře. S Alešem Majerem se známe a cíl je jasný. Chceme i v amatérských podmínkách, aby to nějak fungovalo. Aby kluci věděli, kdy mají regenerovat, že tréninky nebudou o běhání po kopcích, ale o tom, že chceme dělat věci s míčem.
Ale musíte být připravený na to, že mají svoje zaměstnání, které dostane před fotbalem přednost...
Počítám s tím, že kluci pracují. Ale pro mě je rozhodující, co jsem viděl na našem setkání. Kdy jsem viděl, že chuť mají. I v Blšanech fotbalisté chodili do zaměstnání, ale na tréninky jich chodilo dvanáct.
Z vašeho hlasu je cítit nadšení, přitom pohled na tabulku není úplně příjemný, že?
Já vím, že je Slivenec docela dole. Topíme se tam. Ale určitě nebudu chtít po klucích, aby hráli nějakého zanďoura, budu chtít, aby si zahráli kombinační fotbal. A hlavně budu chtít, aby se kluci těšili na každý další trénink a zápas. Už teď tam vidím pozitivní signály.
Co přesně máte na mysli?
Je třeba jasné, že pojedeme na soustředění. Bude u Sokolova a k dispozici budeme mít hřiště s trávou i umělým povrchem. Mám z toho radost.
Sice jako kouč startujete, ale jaké jsou vaše trenérské ambice? Bude z toho jednou první liga?
Takhle daleko nevidím. Jsem ale mladý, mám dost energie, chystám se studovat trenérskou licenci. Samozřejmě by to bylo fajn, ale tak daleko nekoukám. Jde o to, že se třeba za půl roku může ukázat, že je pro mě daleko vhodnější práce na pozici sportovního ředitele. Uvidíme. Ale do trenéřiny dám všechno. Začínáme šestnáctého ledna.
Bylo angažmá ve Slivenci nejhezčím vánočním dárkem? Co dalšího vám udělalo radost?
Co se týče Slivence, tak jsme se dohodli už v prosinci, jen jsme si řekli, že to nebudeme pouštět do světa. Těch hezkých věcí bylo v roce 2017 hodně. Rodina a její spokojenost, to je základ. A nemůžu zapomenout ani na druhé místo s futsalovou Slavií. To byl parádní úspěch.
René Machálek, sport.cz
Foto: ČAFH
