Facebook YouTube
PFS »  Zpravodajství »  Šéf pražských rozhodčích se zlobí: do divize postoupil až 14. nejlepší sudí v metropoli

Šéf pražských rozhodčích se zlobí: do divize postoupil až 14. nejlepší sudí v metropoli

28. července 2008 07:00 » Nejvyšší muž pražské komise rozhodčích Jiří Ulrich se zlobí. Ač on a jeho kolegové doporučili na postup do divize trio rozhodčích, které bylo dlouhodobě nejlepší, nadřízená komise sáhla jen po jednom jménu. Druhé volné místo zaplnil Kamil Orálek, až 14. muž v hodnocení mezi pražskými sudími. „Je to bezbřehá arogance nadřízené komise,“ štve Ulricha.

Pane Ulrichu, jaký je váš komentář k celé situaci?

Komise rozhodčích, do jejíž působnosti patří rozhodčí divize a ČFL, požádala všechny krajské komise rozhodčích o návrh tří rozhodčích na postup do divize. To je obvyklý postup, který se každoročně opakuje. Naše komise rozhodčích navrhla na postup trio Vaňkát, Váňa a Tikal. Výkonný výbor PFS tento návrh schválil a odeslal na sekretariát příslušné komise. Až potud proběhlo vše standardně. Zděšení nastalo v okamžiku, kdy jsme zjistili, že na listinu rozhodčích sice byl zařazen první navržený Zdeněk Vaňkát, ale jako druhý Kamil Orálek, který v návrhu vůbec nefiguroval! To je zcela bezprecedentní neetický postup, který nerespektuje kompetence jednotlivých stupňů řídících komisí, ale zejména je v příkrém rozporu s platným Licenčním řádem rozhodčích.

 

Co v něm stojí?

Cituji: Po skončení soutěžního ročníku provedou příslušné komise rozhodčích komplexní zhodnocení výkonnosti rozhodčích, na základě tohoto hodnocení navrhne výkonný výbor rozhodčí k zařazení na listiny rozhodčích vyšších soutěží (návrhy na postupy rozhodčích)… Schválené návrhy na postupy a sestupy rozhodčích postoupí komise rozhodčích cestou svého výkonného výboru výkonným výborům příslušných řídících orgánů vyšších (nižších) soutěží. Komise rozhodčích může na listiny rozhodčích navrhovat pouze ty rozhodčí, kteří v uplynulém ročníku splnili předepsaná kritéria komplexního hodnocení. Konec citace. Licenční řád neumožňuje vyšší složce, aby bez dohody s komisí rozhodčích nižší složky a souhlasu jejího výkonného výboru zařadila rozhodčího na svou listinu. Už proto, že vyšší složka nemůže vědět, zda-li příslušný rozhodčí „splnil předepsaná kritéria komplexního hodnocení“. Jedná se o zřejmou a svévolnou anarchii uvnitř orgánu ČMFS, evidentní aroganci moci. Takový postup ŘKFČ je pochopitelně legislativně neplatný.

 

Vadí vám postup pana Orálka, který nebyl na listině doporučených hodně?

V takovém případě, jako je tento, nejde prvoplánově o jméno rozhodčího. Je to principielní otázka. Každému rozhodčímu postup přeji, ale postupující musí vzejít z férové soutěže, jejíž pravidla jsou předem dána. To je klíčová otázka. Komise rozhodčích musí mít důvěru rozhodčích, rozhodčí musí vědět, že tato soutěž je férová. Jakýkoli zásah z vnějšku tuto soutěž deformuje. Nemíní-li ŘKFČ respektovat v tomto směru platnou legislativu, pak se rozhodčí ocitají v prostředí zřejmé anarchie, a každý z nich si může hledat vlastní cesty do vyšších tříd. To asi není přesně to, co náš dnešní fotbal potřebuje! Mimochodem, ptáte-li se na Kamila Orálka - je to poměrně kvalitní rozhodčí, který před nedávnem do Prahy přešel z Ústeckého kraje. Jako již zkušený rozhodčí byl zařazen do I. A třídy, po ověření jeho výkonnosti byl „povýšen“ do přeboru. Tam působil jednu sezonu a podával střídavé výkony. Podle výsledků se umístil na 14. místě z 22 rozhodčích.

 

Jak se tedy může stát, že povýšil právě on? Jak si to vysvětlujete?

Toto by se v právním státě stát nemělo. A už vůbec by taková věc neměla zapadnout bez povšimnutí, a být tak vzorem svým případným budoucím sestřičkám. Konzultoval jsem celou věc s Jozefem Markem, slovenským kolegou a dlouholetým členem komise rozhodčích UEFA. Takovýto případ nejenže nemůže nastat na úrovni UEFA (jednotlivé země každoročně nahlašují své kandidáty, UEFA je pak na svou listinu zařazuje dle počtu míst a pořadí nahlášených kandidátů). Nemůže nastat ani na Slovensku, neboť to legislativa neumožňuje. Stejně jako u nás… 

 

Pokud se nepletu, rozhodl o postupu pan Berbr, mluvil jste s ním o tom?

K dialogu jsou vždy třeba dva, kteří o to stojí. My jsme panu Berbrovi nestáli ani za to, aby s námi konzultoval své záměry ohledně postupů našich rozhodčích. To je zlé. A navíc je z toho zřejmé, že o skutečnou komunikaci nestojí. To je právě ona bezbřehá arogance.

 

Co můžete jako šéf pražské komise udělat, aby se už podobný případ neopakoval?

Z titulu své funkce mám možnost na tento případ upozornit, a to hlavně na výkonném výboru PFS. Ten pak může podniknout další potřebné kroky. Případně mohu hledat další vhodné cesty, jak ventilovat svůj velmi nepříjemný vnitřní pocit. Například celou záležitost publikovat. Až dosud jsem se nesetkal s člověkem, který by se byť jen pokusil postup ŘKFČ obhajovat. Ani to není málo!

 

Je tohle pro vás a pro rozhodčí v Praze hodně demotivující rozhodnutí?

Ano, jistě. Po všech stránkách náročná práce s rozhodčími tím ztrácí z části svůj smysl, neboť ztrácí své vyústění. Můžeme tak dělat maximum pro získání a výchovu mladých rozhodčích, ale to hlavní, tedy motivaci, jim můžeme nabídnout jen zčásti. Ovšem současně jim můžeme dát užitečnou radu do života - ať se zalíbí někomu „nahoře“, a on jim už pomůže. Bez ohledu na výsledky, výkonnost, odbornost a další „podružné“ věci. Dobrá rada nad zlato!

 

Jak se vůbec v takovémto prostředí dají rozhodčí motivovat?

Nedají. Lze jen věřit, že nic netrvá věčně. Že se i prostředí českého fotbalu a českých rozhodčích postupně zkultivuje. Blížící se volby budou nejbližší příležitostí.

 

Proč jste doporučovali trio Vaňkát, Váňa, Tikal? Byli výrazně lepší, než právě Orálek?

Pořadí rozhodčích, nejen na prvních třech místech, vzešlo z komplexního hodnocení za celý soutěžní ročník. Pravidla pro sestavení žebříčku rozhodčích - aby byla objektivní a pro všechny stejná - jsou zveřejněna před zahájením každého soutěžního období. Každý rozhodčí je hodnocen samostatně v řadě ukazatelů, zejména v roli hlavního rozhodčího, ve funkci asistenta, je ověřována a hodnocena úroveň teoretické a fyzické přípravy. Z těchto ukazatelů je zpracováno právě ono komplexní hodnocení, které v číselné podobě seřadí rozhodčí do konečného pořadí. Ti nejlepší z pražského přeboru byli tedy nepochybně a změřitelně lepší, než rozhodčí na 14. místě.

 

Došlo k podobným excesům i v minulosti?

V této arogantní podobě nikoliv. Byly tam dva případy mimořádných postupů, které rovněž neměly standardní průběh, ale minimálně k předchozí konzultaci s naší komisí došlo. Tehdy jsme společně konzultovali jména a výkonnost určitých rozhodčích, jen následný postup KR ŘKFČ při zařazení těchto rozhodčích na listinu ŘKFČ byl nestandardní. Navržené rozhodčí na postup do vyšší soutěže musí vždy schválit výkonný výbor a k tomu v těchto případech nedošlo. Což je špatně. Jinak k těmto posunům v průběhu sezony čas od času dochází, a vyplývají například z potřeby doplnění počtu rozhodčích ve vyšší soutěži. Já je ze své pozice do jisté míry i vítám, neboť každý postup pražského rozhodčího do vyšších soutěží považuji za pozitivní ocenění naší práce. Navíc se mi uvolňuje jedno místo pro postupy v řádném termínu.

 

Dlouhodobý trend je, že je rozhodčích málo. Co dělá vaše komise, aby rozhodčí neubývali?

Ano, máte pravdu, že rozhodčích je obecně nedostatek. Zejména v nižších soutěžích. Nižší konkurence a leckdy neprůhledný systém výběru talentů má pochopitelně negativní vliv na kvalitu rozhodčích obecně. Pražská komise rozhodčích - jsme ve funkcích dva roky - tento problém důsledně řeší od začátku. Vyhlásili jsme nábor nových rozhodčích pod názvem „Hledáme nového Collinu!“. Vlastními silami provozujeme Školu mladých rozhodčích, která trvá vždy jeden rok. Uchazeči jsou školeni a postupně nasazováni do praxe. Odborné přednášky bezplatně vedou zkušení lektoři - obvykle z řad naší komise, ale příležitostně i externí. Jsme pyšní na letošní počet absolventů. Na konci školního roku bylo slavnostně předáno 32 nových průkazů rozhodčího! Celkově se za uplynulé dva roky navýšil počet pražských rozhodčích o plných 33%, až na současných více než 200. Dovolím si tvrdit, že při tomto vývoji pražský fotbal - narozdíl od řady ostatních krajů a okresů - nemusí mít v nejbližších letech obavy o své rozhodčí. Zvláště když v září bude zahájen nový ročník Školy...

 

Jak v praxi pracujete s mladými rozhodčími? Co se vám za dobu vašeho působení v čele komise podařilo, co třeba méně?

Právě v práci s mladými rozhodčími je hlavní smysl činnosti naší komise rozhodčích. Klíčovým posláním je pochopitelně zajištění všech pražských fotbalových utkání, řízených PFS, kvalitními rozhodčími. Myslím, že v tomto směru doznali pražští rozhodčí v uplynulých dvou letech nepřehlédnutelného posunu, a to nejen podle mého názoru. Pražský přebor se zkvalitnil zásadním způsobem, a to i zásluhou nových mladých rozhodčích, kteří dostali díky zvyšující se výkonnosti příležitost řídit utkání nejvyšší pražské soutěže. Ti starší a zkušenější pochopitelně cítí kvalitativní tlak odspodu a jsou tak nuceni na sobě pracovat, aby v konkurenci mládí obstáli. Avšak - i každá parní lokomotiva vám potvrdí, že tlak je třeba vypouštět. Takovým přirozeným ventilem by v tomto případě měl být postup těch nejkvalitnějších rozhodčích do vyšší soutěže. A právě tento ventil se letos evidentně zadřel...

 

Kolik času a úsilí stojí to, než se z rozhodčího stane muž, který může jít z přeboru výš?

Odpověď na tuto otázku si umí každý představit. Je tomu stejně, jako v jakémkoli druhu lidské činnosti. Tedy tam, kde je třeba něco umět. Právě v pískání je nutno skloubit celou řadu schopností a dovedností. Rozhodčí musí mít základní pohybové a mentální předpoklady, musí být připraven teoreticky i fyzicky, měl by být dostatečně komunikativní, měl by mít cit pro hru, pro její plynulost, měl by být osobností, musí být ochoten obětovat pískání všechny víkendy. Leckdy tak bohužel obětuje i svou vlastní rodinu. Musí pískat ve vedru i v mrazu, v dešti i v prachu. Zdaleka ne každý rozhodčí je schopen toto vše obsáhnout. Čím víc, tím pochopitelně lépe pro něj. A když se ještě naučí angličtinu a eventuelně další jazyky, a má dostatek štěstí, může se dostat i nejvýš - na listinu rozhodčích FIFA a UEFA. A kolik to stojí času a úsilí? Tak ještě jednou...

 

A jaká je tedy šance, že se někdo z Prahy vypíská do ligy, kde se dá pískáním slušně vydělat?

Šance pochopitelně existuje. Jistě by šla i matematicky na základě počtu pravděpodobnosti propočítat. Ale tím by se mladý rozhodčí zabývat neměl. Nelze začínat kariéru rozhodčího s tím, že si tím chci vydělávat na živobytí. Úspěšný rozhodčí musí mít především rád fotbal, řízení utkání mu musí přinášet potěšení. Kdo by chtěl pískat pro peníze, dříve či později skončí. Nemá naději obstát. Projít všemi úskalími nižších soutěží a mládežnického fotbalu je v podstatě záležitostí určitého sebeobětování, a to i když ten fotbal máte opravdu rád. Rozhodně zdravější je klást si postupné cíle, než si po prvním odpískaném zápase vyhlížet na svém dresu místo pro odznak FIFA.

-tru-

Soutěže

Soutěže