Sedmá výhra Aritmy v řadě nepřišla. Tým veze bod z Vršovic, když přežil penaltu v poslední minutě!

27. dubna 2010 07:00 » Hodně blízko první jarní porážce v přeboru byli o víkendu fotbalisté Aritmy: na hřišti Vršovic běžela druhá minuta nastaveného času, když se domácí kapitán Jan Šimr za bezbrankového stavu rozbíhal k penaltě. Jenže nedal, brankář Janda jeho záměr vystihnul a střelu chytil! „Před zápasem bychom bod nebrali, teď ho brát musíme,“ říkal Tomáš Kubr, trenér Aritmy.

Věřil jste při penaltě, že zůstanete nadále neporažení?

(Usmívá se) Historie se tak trochu opakuje. Před rokem jsme ve Vršovicích vyhráli 1:0 a taky jsme přečkali penaltu v nastaveném čase. Myslím, že tenkrát kopal taky jeden z bratrů Šimrů, a taky zaváhal. I před rokem brankář Janda penaltu chytil – jen s tím rozdílem, že míč vyrazil zpátky ke střelci, který pak z dorážky branku překopnul. Je to totožná situace znovu po roce.

Takže jste svému brankáři důvěřoval?

Poslední dobou podává Janda výborné výkony. Celý druhý poločas nás držel. Ta chycená penalta je odměna i pro něj. Bod ve Vršovicích jsme získali víceméně díky jemu.

Přesto se ani on nevyhnul chybě: po dlouhém výkopu ho míč přeskočil a v poslední chvíli vypíchl před prázdnou brankou balón před dobíhajícím útočníkem na roh.

To je pravda, ale přičítám to stavu hřiště. Ve Vršovicích není nejlepší, míč třikrát skočí a člověk vypadá jako neumětel. Tohle se mu ale dá prominout, měl tam několik vynikajících zákroků, což korunoval v poslední minutě chycenou penaltou.

Do Vršovic jste jeli jako favorit pro tři body. Proč jste je nezískali?

Upozorňovali jsme hráče, že to ve Vršovicích nebude o velkém fotbale. Věděli jsme, že tady není úplně ideální hřiště, říkal jsem klukům s nadsázkou, že soupeř chodí, ale umí chodit. Mají výborné standardky a brejky. Přesně na to Vršovice hrály. A my jsme se jim přizpůsobili, přesně tak, jak jim to vyhovovalo. Chtěli jsme víc podržet míč, chtěli jsme, aby hráli naši beci, ale ti se báli. Pak jsme jenom nakopávali míče, záložníci jich měli málo. Bylo to buch sem, buch tam. Ve Vršovicích to jsou specifické zápasy, mluvili jsme o tom celý týden, kladli jsme důraz na to, abychom se nepřizpůsobili hře domácích. Všechno mohlo vypadat úplně jinak, kdyby dal Michal Pánek svou obrovskou šanci v prvním poločase. Jenže to jsou kdyby a na ty se fotbal nehraje.

Ale taky jste mohli dostat minimálně tři góly. Vršovice měly obrovské šance, nulu jste uhájili jen díky brankáři Jandovi. Jak moc vás mrzí, že jste nezopakovali výkon z loňského jara, kdy jste nasbírali sedm výher v řadě? Letos jste dosáhli „jen“ na šestizápasovou sérii.

Kluci se v kabině bavili o tom, že by bylo výborné v tom pokračovat a těch sedm vítězných zápasů zopakovat. Bohužel. Jen doufám, že nezačneme nějakou remízovou nebo prohrávací sérii. Já podobné série moc neprožívám, ale je to dobrá věc pro sebevědomí mužstva. Jenže my jsme nehráli dobře už ve středu v pohárovém zápase na Kačerově. Zkusili jsme si, že k dobrým výsledkům nás dostane jenom poctivá práce. Jako dřív.

Takže jste zápas ve Vršovicích podcenili?

To bych neřekl. Už po tom pohárovém postupu na penalty přes Kačerov jsme si sedli na zadek. Jenže jsme se nepoučili. Nakopávali jsme míče, v naší hře bylo málo pohybu, nehráli jsme po zemi.

Přesto patříte mezi elitních pět týmů přeboru, které by měly zasáhnout do boje o první místo. Na vedoucí ČAFC ztrácíte pouze čtyři body.

Podle tabulky k favoritům určitě patříme, ale pohárový zápas i utkání ve Vršovicích nám ukázalo, že je před námi opravdu hodně práce. Když je dobrý soupeř, tak se tým vyhecuje a podá dobrý výkon. Pak to vypadá, že všechno výborně funguje. Jenže i v zápasech s relativně slabšími soupeři bychom to měli potvrdit a ne dostat v poháru od protivníka z I. B třídy čtyři góly a vyrovnávat v poslední minutě. Opakuji hráčům, že mi sami jsme pro sebe největším soupeřem. Pokud budeme odvádět výkony, kterých jsme schopní, bude to v pořádku a bude se nám dařit. To se ale všichni musí kousnout, povzbudit se, nebýt zbytečně nervózní a každý si musí plnit úkoly, které má.

Proti Vršovicím musel o poločase ze hřiště kvůli zranění kapitán Hrabák. Byl to velký zásah do vaší hry?

Rozhodně. Je to náš klíčový hráč, dokáže korigovat a řídit hru. Ví, kdy je potřeba hru zklidnit, kdy je potřeba dát dlouhý míč. Navíc má výborné standardky. Chyběl nám.

Teď vás čeká druhý Zličín, který je před vámi o dva body. Bude je to jeden z klíčových soubojů, který vám ukáže, jak vysoko můžete letos v tabulce pomýšlet?

Já bych to tak nebral. My se nehoníme za postupem. I s ohledem na ty poslední výsledky je jasné, že nás čeká opravdu hodně práce. Chceme pokračovat v dobrých výkonech, které jsme předváděli od začátku jara. Ale důležité je také zlomit některé zápasy, když se tolik nedaří, což se teď děje. Musíme zapracovat i na psychice.
 

Vypadalo to, že bude mužem, který ukončí jarní neporazitelnost Aritmy. Místo toho ale Jan Šimr, kapitán Vršovic, vysvětloval, proč selhal při pokutovém kopu v nastaveném čase zápasu, který skončil 0:0. „Když jsem šel na penaltu, říkal jsem si, že zavřu oči a napálím to,“ popisoval zkušený stoper svůj původní záměr.

Vystřelil jste ale poměrně slabě po pravé ruce brankáře, který střelu chytil. Diváci se divili, proč jste nedal ránu, jak to prý děláte vždycky. Tak proč?

Chtěl jsem dát ránu, jenže mi míč sjel po noze. Extra dobře jsem míč netrefil. Chtěl jsem to samozřejmě kopnout úplně jinak, bohužel.

Nebyl to v závěru vyhecovaného utkání úplně lehký okamžik. Šel jste na penaltu automaticky?

Jsme určení čtyři, ale já jsem si míč vzal, protože už jsem v životě nějaké penalty proměnil, navíc jsem to chtěl jako kapitán za mužstvo rozhodnout a dát vítězný gól. Nevyšlo to.

Znervóznili vás hráči Aritmy, kteří po vyloučení faulujícího Valenty zdržovali rozehrání penalty?

S tím musí člověk počítat. Zdržovali, protestovali, že stojí špatně míč, že není na puntíku, ale na to se vymlouvat nebudu. Veškerou odpovědnost beru na sebe. Kdybych dal gól, vyhrálo se. Říká se, že když nedá útočník gól v jasné tutovce, je to stejné, jako když obránce chybuje a padne z toho branka. Já proti Aritmě vzadu nechyboval, ale zklamal jsem v šanci. Pozitivní aspoň je, že jsme nedostali gól.

Aritma měla jen jednu vyloženou šanci, vy naopak tři: dva samostatné nájezdy na brankáře i jedno břevno...

Se zakončením máme problémy celou sezonu. Dostáváme se do šancí, to je dobré, ale gólů bychom měli dávat víc, to víme. I proti vedoucí Čafce jsme měli dobré šance, tam šel sám na bránu Martin Minařík, teď zase Michal Novák. Ale největší šance byla určitě ta moje penalta. Ve druhé půli jsme měli k výhře blíž. Kvality Aritmy jsou dobře známé, chtějí hrát nahoře. My jsme dole, bod pro nás není špatný, ale mohly být tři. Mohli jsme se dostat na 25 bodů a utekli bychom víc z pásma sestupu.

Pořád máte podobné obavy? Vždyť poslední Krč má pouze 9 bodů, vy 23. To je velký rozdíl.

To je pravda, ale do konce přeboru je ještě osm  kol a my se musíme dívat i nahoru na divizi. I když si myslím, že Dukla B soutěž zachrání, ještě být v klidu nemůžeme. Klidně můžou sestupovat dva týmy. Říkáme si, že se nás sestup nebude týkat, když se dostaneme na třicet bodů a výš. K tomu nám ještě pár bodů chybí. Máme nějaký náskok, ale hotového ještě není nic. Teď hrajeme na Krči, což bude hodně důležitý souboj. Doufejme, že tam předvedeme dobrý výkon a nějaký bod si odvezeme.

-tru-