Šeberov odstoupil z I. B třídy. Na jaře by to bylo trápení, říká šéf klubu
28. března 2014 07:00 » Pražská I. B třída se na jaře musí obejít bez fotbalistů Šeberova. Klub se rozhodl ze soutěže odstoupit a tabulka skupiny B tak má nyní jen třináct účastníků. Přitom tým nebyl na sestupových příčkách, stejně to ale zabalil. „V dané chvíli to bylo asi jediné možné řešení,“ říká Jiří Maláček, dlouholetý šéf klubu.
Vážně nebyla nějaká cesta, jak dosáhnout toho, aby Šeberov soutěž dohrál?
Už třetí rok jsme v klubu bojovali s generačním problémem. Když jsem se před patnácti lety stal předsedou, tak klukům, co tu hráli, bylo dvaadvacet, třiadvacet let. Fungovala tady normální parta. Jenže teď se všechno posunulo. Přednost před fotbalem dostala rodina a práce, fotbal byl až na třetím místě.
Takže by to bylo víc než o radosti o trápení?
Dospělo to tak daleko, že na I. B třídu chodili kluci na jeden trénink týdně. Situace byla taková, že postupem let jsme stále víc brali hráče na hostování. To má samozřejmě své nevýhody. Stojí to dost peněz a takovému hráči chybí k danému klubu vztah. Je to jiné, než když tam hraje odmalička, chybí tam srdce.
Jenže pokud jste neměli vlastní odchovance, tak jste jinou cestou jít nemohli…
To je pravda, nic jiného nám nezbývalo. Jenže jsme se dostali do situace, kdy z osmnácti hráčů v týmu byli jen čtyři naši kmenoví. Bylo to docela hodně finančně náročné. Klub vydá nějaké finance a oni to pak jdou prostě odkopat.
Jak dlouho jste s touhle situací bojovali?
Už po pádu z I. A třídy jsem si říkal, že by to asi chtělo zůstat někde níž. Trenér Kubásek mě ale vždycky umluvil. Lidi vždycky sehnal. Třeba loni na podzim přivedl Dominika Jánoše, který měl zkušenosti ze třetí ligy, byl u nás i Petr Pecinovský. Ten zase něco odkopal za Bohemku, má i nějakou minutu v lize.
Rozjezd do sezony ale nevypadal zle. Spíš naopak.
Bylo to parádní. Měli jsme po třech kolech sedm bodů. Když se podíváte na výsledky, tak jsme do konce podzimu udělali už jen čtyři body. Zlomovým zápasem bylo utkání na Chodově.
Co se tam stalo?
Vedli jsme 2:0, ale nakonec jsme ten zápas prohráli, když soupeř dal chvíli před koncem gól na 3:2. Náš trenér dostřídal už chvíli po přestávce, i když byla domluva, že počkáme, protože náš brankář měl nějaké problémy. Nakonec se dohrávalo v devíti zdravých lidech, Chodov ten zápas otočil, a pak došlo ke sporu mezi hráči a trenérem. Ten se následně rozhodl, že u nás skončí.
Podzim jste ale ještě dohráli. Nasvědčovalo něco už tehdy, že může přijít konec?
Do konce podzimu se to nějak pytlíkovalo, čekalo se, že se to v zimě zkusí dát dohromady. Já a kapitán jsme vždycky v pátek obvolávali hráče, abychom se na zápas dostavili alespoň ve dvanácti lidech. No a přišla zima, moc se netrénovalo a nevypadalo to dobře.
Ještě jste ale angažovali trenéra Zendulku, na kterého byla slyšet chvála. Bylo to tak?
Určitě ano. On trénoval ve Střešovicích, ale nikdy ne muže. Měl o práci u nás zájem, sehnal i nějaké kluky, co mu prošli v mládežnických kategoriích rukama. Určitě si dovolím říct, že kdyby tenhle kouč přišel už během podzimu, tak to tímhle způsobem vůbec nemuselo skončit. Za dobu mého působení v Šeberově se tady smeká před dvěma trenéry – panem Šebestou a nyní panem Zendulkou. Jenže nakonec to nedopadlo a týden před soutěží jsme se odhlásili.
Nešlo si pro jaro pomoci z rezervního týmu?
Ti kluci mají svojí partu, je jim kolem čtyřiceti let a hrají fotbal pro radost. Sami říkali, že I. B třída je na ně vysoko a navíc je tam třeba daleko víc trénovat. Samozřejmě mě to napadlo, že bych odhlásil jejich soutěž a je posunul do I. B třídy, což by ušetřilo nějaké peníze. Jenže oni výš nechtěli, tohle řešení prostě neklaplo. Klub nemá ani dorost, takže nebylo kde brát hráče. Řešením bylo jen odstoupení ze soutěže.
Mládežníky ale v klubu máte, ne?
Ano, ale ti nejstarší jsou v tuhle chvíli ročník 2000, takže si na ně mezi dospělými musíme ještě pět let počkat.
Jak to vidíte s fotbalem v klubu dál? Půjdou do příští sezony dva výběry Šeberova, nebo se z rezervy stane první mužstvo?
Na tuhle otázku teď nedokážu odpovědět, samozřejmě do budoucna bychom chtěli mít týmy dva. Vše bude záležet, jak na tom budeme s počtem hráčů. Spolupracujeme s nějakými oddíly, představy máme, ale jak to celé dopadne, to vážně nevím. Určitě se nechceme vrhat do nějakých dobrodružství. Máme hezké hřiště, zázemí. V nejhorším si počkáme těch pět let na ty naše mladé kluky. Ale na tyhle úvahy je zatím brzy.
René Machálek
