Rodiče by do utkání svých dětí neměli zasahovat, říká Karel Piták
17. dubna 2014 11:15 » Karel Piták to není jen kapitán fotbalové Slavie, ale i trenér malých dětí a hrdý otec dvou mladých fotbalistů. Na Xaverově, kde bydlí, vede tým, ve kterém hraje také jeho mladší syn. Mistr Evropy do 21 let z roku 2002 byl tak ideální volbou jakožto patron projektu Pražského fotbalového svazu, Neberte nám naši hru. „Důležité je, aby fotbal děti bavil,“ popisuje v rozhovoru Karel Piták své trenérské metody.
Karle, kromě aktivní kariéry zde ve Slavii se věnujete i trénování dětí. Jak a kdy jste se k tomu dostal?
„Přišlo to automaticky s tím, když moje děti začaly hrát fotbal. Nějak jsem se k tomu přimotal (úsměv). Nejdříve jsem chodil jen pomáhat a potom jsme začali trénovat děti na Xaverově oficiálně. Začalo mě to hodně bavit. Práce s dětmi je zábava a důležité je, že to děti baví. Snažíme se to dělat zábavnou formou, aby to děti bavilo, těšily se na každý trénink a myslím si, že se nám to daří.“
Jak těžké je pro vás skloubit kariéru aktivního a úspěšného fotbalisty na profesionální úrovni a trenéra mládežnických výběrů?
„Není to moc složité, protože většinou na Slavii trénujeme dopoledne, takže na odpolední tréninky s dětmi mám čas. Dá se to skloubit.“
Jaký jste typ trenéra? Co se snažíte svým svěřencům vštípit?
„Jak jsem říkal, důležité je, aby to děti bavilo. Od toho se vše odvíjí. Nekřičíme na ně, snažíme se je chválit, aby je to bavilo a těšily se na tréninky i zápasy, aby chodily z tréninku spokojené.“
Zmínil jste, že trénujete i své syny. Jak těžké je pro vás spojit tuto dvojroli rodiče a trenéra?
„Já trénuji jen mladšího syna, starší hraje za Viktorii Žižkov. Ale dá se to, máme tam dvacet dětí a syn ještě navíc chodí na střídavý start do Slavie, takže ho netrénuji jen já a zvyká si i na jiné trenéry.“
Když navštívíte utkání druhého syna jako rodič, vstupujete do utkání? Snažíte se i jej koučovat?
„Ne, to vůbec, při zápase určitě ne. Od toho jsou tam trenéři. Můžu mu něco říct po zápase, doma to třeba i rozebereme, ale během zápasu na něj určitě nic nevolám.“
Vy jste patronem projektu „Neberte nám naši hru“. Projektu Pražského fotbalového svazu, který se snaží upozornit na nevhodné působení na mladé začínající fotbalisty, zejména ze stran rodičů. Jak tento problém vnímátevy?
„Asi je to všude, protože je možné vidět, jak rodiče na děti kolikrát pořvávají během zápasu. To by se mělo co nejvíce omezit, protože děti tam mají trenéry, které by měly poslouchat, a rodiče by do toho neměli vůbec zasahovat.“
Setkal jste se s tím často, třeba i jako trenér, že váš trenérský protějšek na děti řve více než by bylo zdrávo? I to, že rodiče do hry zasahují více?„Občas se to bohužel stává. Snažíme se samozřejmě hodně komunikovat s rodiči a myslím si, že je to čím dál tím lepší. Ale občas se vyskytne takový problém a není to příjemné.“
Myslíte si, že právě tento projekt, který pokračuje již třetím rokem, může být cestou jak dostat tyto nešvary z fotbalových trávníků?
„Myslím si, že je to dobrý nápad a cesta je dobře nastavená. S projektem jsem se setkal už dříve u nás na hřišti v Xaverově, kde nás navštívil promo tým.Jsem přesvědčen, že je to určitě ku prospěchu věci.“
Rodiče se velice často snaží ze svých dětí vychovat nového Messiho, nového Ronalda. Jak k tomuto přistupujete vy?
„Je vidět, že někteří rodiče jsou opravdu ambiciózní, když si myslí, že šestileté nebo sedmileté děti jednou budou dělat profesionální sport. To si myslím, že není dobrá cesta. Děti to musí bavit, mít radost z tréninků i zápasu. Jestli z nich jednou něco bude, se ukáže až časem, ale teď opravdu záleží na tom, aby to děti bavilo, aby měly dobrou partu mezi sebou a aby se těšily na tréninky a zápasy.“
V nedávné době se váš syn se svou školou účastnil Dětského fotbalového poháru pořádaného Pražským fotbalovým svazem. Dostal se až do finálového dne. Jak jste prožíval jeho první úspěchy?
„Je příjemné to vidět. Ve škole mají dobrou partu a bylo na nich vidět, že se na to těšili. Skončili těsně pod branami vítězů a myslím, že si všechny tři turnaje opravdu užili. I ve škole na ně byli pyšní.“
Je jasné, že se aktivně účastníte utkání vašich synů. Účastní se také vaši synové utkání Slavie? Probíráte doma vaše výkony?
„Ano, chodí pravidelně, když můžou, tak jdou. V poslední době mě tvrdě kritizují za ty naše výkony (úsměv), takže se musíme zlepšit.“
Když si vzpomenete na své fotbalové začátky. Chodili na vás rodiče, působili na vás nějak? Chtěli z vás vychovat fotbalistu takového, jakým teď jste?
„Rodiče chodili hodně. Táta chodil pravidelně na každý můj zápas i trénink, ten to prožíval hodně po celou dobu. I když jsem přestoupil do Slavie, byl už těžce nemocný, ale také jezdil, dokud mohl na každý zápas. Dá se říct, že táta se mnou prožil celou kariéru.“
Až jednou ukončíte svou aktivní fotbalovou kariéru, bude trénování dalším krokem, kterým se vydáte?
„Je to možné, baví mě to. Studuji teď trenérské licence, takže bych u toho asi chtěl zůstat.“
Vojtěch Šišma
