Říkali nám, že jsme žabaři a neumíme hrát fotbal, připomíná kouč lídra přeboru Jeřábek
13. prosince 2012 14:00 » Trénuje za Vršovice a hraje za Vršovice. Ano, lodivod vedoucího týmu Pražská teplárenská přeboru mužů Karel Jeřábek ve svých padesáti letech obul kopačky a nastoupil k utkání Memoriálu Petra Packerta na umělce Slavie v Edenu. Ani nečekaná posila ale nedokázala odvrátit porážku staré gardy Vršovic. Ta v souboji s týmem Jelínku sice dokázala otočit skóre z 0:2 na 3:2, nakonec ale podlehla vysoko 4:8.
Pane Jeřábku, po jak dlouhé době jste se zúčastnil fotbalového utkání v roli hráče?
Navrhnul mi to Milan Havel, který má naši starou gardu na starost, tak jsem mu na to kývnul. Stává se, že třeba víc hráčů najednou nemůže přijít, tak musí mít po kom sáhnout. Škoda, mrzí mě, že jsme tenhle zápas nezvládli.
Mrzí? Vždyť to není žádná mistrovská soutěž, spíš něco jako setkání bývalých fotbalistů…
Nejde jen o to, vyvenčit se tady, mě mrzí úplně každá porážka a nejsem ten typ, který by ji hned hodil za hlavu. Otočili jsme proti Jelínku vývoj skóre na 3:2 a místo toho, abychom se pak zatáhli a čekali, s čím přijde soupeř, zbytečně jsme chodili stále dopředu a nechávali zcela otevřená zadní vrata.
Zatím jste ale neprozradil, po kolika letech jste obul kopačky…?!
Já je ale obouvám dodnes pravidelně. V Mladé Boleslavi hraju s Bédou Vrabcem takovou soutěž pro starší hráče, je to něco jako odborářská liga. V mužstvu je s námi například i Jarda Kamenický. Hrajeme zápasy vždy v pondělí večer.
Dal jste si před zápasem rauchpauzu?
Kouřím málo, tedy pokud nejsem na nějaké oslavě. Nebo když jsou emoce, což je samozřejmě při fotbale běžné. Vykouřím tak sedm, osm cigaret denně, to není zase tolik.
Jakou máte vlastně za sebou hráčskou kariéru?
Začal jsem s fotbalem v právě v Unionu Vršovice, který teď trénuji. Klub měl název Vršovice 1870 a strávil jsem v něm osmnáct let. Dalších asi osm let jsem hrál za Újezd Praha 4. Takže celé čtvrtstoletí jsem strávil ve dvou klubech a pak jsem odešel hrát za Ondřejov, kde mám chatu. Následovaly Chocerady, Jevany, Struhařov a další.
Při zápase starých gard se tak nějak pro vás otočily role. Z lavičky vás koučoval Jaromír Tomaides, jinak váš svěřenec v Unionu Vršovice.
Jo, to je v pořádku. On je jinak už dlouho trenérem mládeže, jeho píle a nadšení ho jednou vynesou v roli trenéra určitě výš. Má předpoklady to někam dotáhnout. Coby hráč už byl jen připraven na lavičce.
A také je správcem hřiště, že?
Ano, je to jeden ze základních stavebních kamenů klubu. Až v Unionu Vršovice nebude, tak nevím, co tady bude…
Naposledy jste vedl Admiru, letos jste se vrátil do Vršovic. Po kolika letech?
Odešel jsem odsud v roce 1988, takže po čtyřiadvaceti letech.
Věřil byste v létě před zahájením sezony, že budete s Unionem přezimovat na vedoucí příčce přeboru?
Už jsem to řekl několikrát – když jsem přišel do Vršovic a viděl mužstvo na prvních trénincích, tušil jsem problém. Možná to zkresloval i fakt, že jsem byl dlouho zvyklý na divizní úroveň fotbalu a tmu odpovídající hráčskou kvalitu. Tady však byla minimálně o dva stupně dolů a zpočátku jsem si říkal, bůhví zda to bude alespoň na záchranu. Přiznávám, že jsem se bál, že mužstvo nebude na přebor mít. Přístup hráčů k fotbalu a k tomu vhodné doplnění však udělaly hrozně moc a pomohly k současnému úspěchu.
Zkuste tedy vyjmenovat konkrétní opěrné body mužstva.
Určitě brankář Petr Michal, který vychytal na podzim devět nul. Společně se mnou a ještě s Petrem Sailerem, který hrál levého beka, přišel z Admiry. Martin Minařík, který do té doby nastupoval v útoku, začal hrát pravého beka a s výjimkou dvou penalt, které na podzim zavinil, podával nadstandardní výkony. Stejně jako Minařík odehrál v obraně patnáct zápasů i dvacetiletý Karel Protivinský. Vedle Honzy Šimra rostl na pozici stopera zápas o zápasu.
To máme tedy kompletní defenzivu. Jenomže brankář Michal hodlá skončit s fotbalem.
Má malé dítě a musí si také hledět zaměstnání. K němu bych chtěl ještě dodat, že dostal na podzim jen dva góly ze hry. Další tři byly z penalt a zbývající inkasovaný gól byl vlastní. Je to vizitka nejen jeho, ale defenzivní činnosti celého mužstva.
Jenomže právě za styl vaší hry jste byli občas kritizováni!
Ano, někteří trenéři našich soupeřů nás za styl naší hry napadali a nemluvili o nás zrovna nejlépe. Říkali, že jsme žabaři a neumíme hrát fotbal, jenomže my jsme první v tabulce. Já bych takhle soupeře nikdy nehodnotil a všímal bych si raději vlastních hráčů. Pokud vyhrajete zápas 3:0 a kouč soupeře řekne, že Vršovice jsou nejhorším týmem přeboru, tak to je spíš vizitka toho týmu, který prohrál.
Abychom se tedy vrátili k původní myšlence – jaké byly další opory vašeho mužstva?
Takže vedle zkušených Petra Michala a Honzy Šimra, kteří byli vůdčími osobnostmi a vzorem pro ostatní, nám určitě prospěl příchod záložníka Zdeňka Vořechovského. Velkým přínosem byl rovněž Michal Uhlíř. Bránění mu sice moc neříká, zato je velmi nebezpečný směrem dopředu. Má výbornou přihrávku, střelu a hlavně nám pomohl při standardkách. Umí je zahrávat. Pak je tady dvacetiletý záložník Jakub Kučera, který udělal obrovský skok nahoru a stále se zlepšoval. Bude-li takhle pokračovat, dostane se výš.
Zato útok nebyl zrovna vaší silnou stránkou.
Dali jsme sedmadvacet gólů, nejlepšími podzimními střelci byli s šesti góly Uhlíř a se čtyřmi Šimr. Já si přesto myslím, že dvaatřicetiletý Vláďa Kejha, který nastupoval v útoku, odvedl obrovský kus práce. Fotbalově na tom třeba nemusí být tak, jak bych si představoval, je to však obrovský bojovník a srdcař. Hrál buď v útoku nebo defenzivního záložníka. Když takhle jmenuji jednoho hráče po druhém, tak z toho vyjdou ty stavební kameny, které tvoří celou skládačku a potom i takový výsledek.
Jaký zápas byl pro vás na podzim nejtěžší?
Prohráli jsme na podzim jen jednou, a sice hned první zápas sezony s Viktorií Žižkov B. Neměli jsme ještě některé posily, nebylo to ještě ono. Žižkovské béčko přijelo navíc hodně posíleno a v první půli nás jasně přehrávalo. Velmi dobrý výkon proti nám podalo také béčko Motorletu, tenhle zápas se hrál počátkem září a vyhráli jsme 1:0. Jenomže pro nás byl těžký úplně každý zápas a rozhodně bychom si nepomysleli, že budeme po podzimu první.
Proč jste ale nezmínil takzvané podzimní finále, poslední zápas na hřišti druhých Královic?!
Vím, byl to souboj druhého s prvním týmem tabulky, de facto o podzimní prvenství. Ono to ale podle toho také vypadalo, zápas byl oboustranně sešněrován taktickými záměry a nakonec z toho vzešel výsledek 0:0.
Cítíte potřebu mužstvo doplnit?
Posily jsou vždy třeba. Jak už bylo řečeno, měl by končit brankář Petr, i když to snad ještě není stoprocentní. Také nevím, jak to bude dál s Vořechovským a co všechno se ještě stane v zimní pauze. Změny tedy nastanou. Na post gólmana máme mladého Nováka, už by také mohl dostat šanci. Potřebujeme v tuto chvíli sehnat jednho záložníka a jednoho útočníka.
A pak tady může být naopak zájem o vaše hráče!
Ano, jsme první a zájem o některé naše hráče opravdu je. Hlavně o Uhlíře, zajímají se o něj divizní mužstva.
Věříte tomu, že budete první i v červnu na konci celé sezony?
Proč ne, při shodě příznivých okolností. I když vím, že jsme měli i potřebné štěstí, a to nás už nemusí na jaře provázet. Těžko si představit, že zopakujeme sérii čtrnácti zápasů bez porážky. Pokud vím, Vršovice dosud nikdy přebor nevyhrály, byl by to historický úspěch. Zatím se nám podařilo po letech zopakovat podzimní prvenství. Jednou už tady podzimní primát byl, tým tehdy nesl název Actherm Vršovice. Víc by o tom věděl předseda klubu pan Bellada, který zdejší mužstvo také trénoval.
No a co třeba případný postup do divize?
To asi těžko. Vidím to teď takhle – pokud nebude chtít nahoru Bohemians Praha B, nebude chtít nikdo. Ale nevím, jak se na to dívají třeba druhé Královice. Zcela jiná situace je letos v obou I. A třídách, tam je hned několik zájemců o postup do přeboru. Jen ve skupině B jsou nejméně tři, Sparta Krč, Radotín a SK Střešovice.
No jednou už se stalo, že vítěz přeboru postup neakceptoval, v sezoně 2010/11 Radotín… Možná jej ovlivnila i velmi nepříznivá zkušenost Zličína z divize.
Náklady na účast v divizi jsou mnohem vyšší, navíc v ní zažijete ledacos. Chtěl bych při této příležitosti zdůraznit: těší mě, že pražský přebor je soutěž oproštěná od všemožných zákulisních a jiných vlivů, to je něco úplně jiného než v divizi. Rozhodně nečekám ani na jaře nějakou divočinu ze strany rozhodčích a podobně, tohle je opravdu férová soutěž.
Denis Postler
