Radotín: Po porážce s Lipenci můžeme chodit kanály. Kouč přiznal chybu

25. listopadu 2016 07:00 » Třetí místo, ale manko 10 bodů na vedoucí Tempo. Radotín má za sebou v I. A třídě, skupině B, podzim plný výkyvů. Porážel silné soupeře, aby pak ztrácel s tabulkově slabšími. Soutěž rozjel skvěle, loučil se ale bídně, prohrál doma s Lipenci 0:2. „Chceme mít v Radotíně z fotbalu hlavně radost. Ale porážky se Zlíchovem a Lipenci, to se nemělo stát,“ tvrdí po podzimu kouč Richard Bogdanov.

Říkáte, že chcete mít v Radotíně z fotbalu radost. Jak do vaší představy zapadá podzimní vystoupení vašich svěřenců?
My jsme věděli, že podzim bude v jistém směru složitý. Předělávali jsme umělou trávu, takže byla zavřená. A všichni dobře víme, jaká je pak komplikace s trénováním, když u travnatého hřiště nemáme osvětlení a stmívá se dřív a dřív. Na začátku sezony jsme těžili z vydařené letní přípravy, ale postupně to šlo dolů. Přibývala zranění a chyběla pohoda.

Rozjezd do sezony se povedl, vyhrávalo se. Kdy všechno nabralo opačný směr?
Myslím, že to začalo při utkání na Tempu. Tam přišel asistent rozhodčího na zápas o půl hodiny později. Mával laik, šel na pozici sudího, který chyběl. No a mával u naší obrany. Rychle jsme prohrávali 0:2 a bylo prakticky po zápase. Byla tam i vyloučení. Tam to naše trápení odstartovalo.

Stejně mi nejde do hlavy, jak je možné, že jste dokázali vyhrát třeba nad Střešovicemi a pak ztratili body třeba s Lipenci. Čím si to vysvětlujete?
To je kouzlo mladých kluků, které v kádru máme a které se snažíme zabudovat do týmu. Oni zatím nejsou schopní pravidelně rozhodovat zápasy. Vezměte si třeba Kyselu, tomu je sedmnáct a rozhodl zápas se Střešovicemi. Pustila ho k nám Dukla, kde hrál stopera, a já jsem z něj udělal útočníka. Myslím, že je u nás spokojený. Jen to naplňuje tu naši vizi, že se chceme fotbalem bavit. A když jste zmínil Střešovice, tam jsme využili ještě jednu věc.

Něco speciálního jste na soupeře vymyslel?
My jsme deset dní před mistrákem hráli proti Střešovicím pohár a já tam postavil polovinu kluků z béčka. Takže v soutěži o body to pak bylo něco úplně jiného. Vyhráli jsme, jenže pak jsme zase ztratili dva body ve Stodůlkách. Bylo to nahoru dolů. Když jsme v létě začínali, tak jsme měli čtyřiadvacet lidí a na poslední zápas jsem si půjčoval lidi z béčka. Měli jsme zranění a tresty…

Takže jste rád, že podzim skončil?
Je to tak, dali jsme klukům šest neděl volna. Zimní pauza je tak dlouhá, že stejně všechno stihneme a ještě se snad dají dohromady hráči, co měli zdravotní problémy. Podzim nám ale ukázal i dobré věci. Třeba Jiří Doležal je nejlepším střelcem naší skupiny A třídy, je to mladý kluk, který prošel Spartou, Bohemkou, Duklou. Povedlo se zabudovat pár mladých hráčů a budeme v tom pokračovat. Jdeme cestou vlastních odchovanců, víme, že musíme kádr omladit.

Takže přijde další zásah do kádru?
Teď to neřešíme. Když to ale neuděláme teď v zimě, tak to přijde v létě.

S omlazením kádru ovšem nemusí nutně přijít útok na přebor…
My jsme se rozhodli jít v Radotíně nějakou cestou. Do přeboru bychom se chtěli vrátit v horizontu dvou, tří let. V tabulce jsme teď sice třetí, ale na vedoucí Tempo ztrácíme deset bodů. Jasně, krize může přijít na každého a soutěž je hodně vyrovnaná. Ztrácelo i Tempo. Nám dalo šest gólů a pak prohrálo se Slivencem. Ale ztráta je velká.

Je to podle vás ještě hratelné tak, že půjde atakovat postupové příčky?
Hratelné je to vždycky. Ale nemáme to ve svých rukách. Pro začátek bude stačit, když si odpustíme zápasy jako ten s Lipenci na konci podzimu. Po něm jsme za idioty a můžeme chodit v Radotíně kanály. Ono to pro lidi vypadá, že jsme ten zápas pustili. Tak to samozřejmě nebylo, chybu beru na sebe, padá to na moji hlavu.

Vážně?
Od začátku, tedy už na rozcvičení, jsem cítil, že to není ono. Chtěl jsem, aby se ten zápas hrál na přírodní trávě, měla nám vyhovovat. Jenže, jak byl špatný terén, tak se nám do něj těžší obránci tak trochu zapíchli a soupeř toho dokázal využít. Měli jsme sice v první minutě hned šanci, ale směrem dopředu se pro změnu projevilo to naše mládí. V koncovce jsme se neprosadili a výsledkem byla porážka, která prostě přijít neměla. Stejně jako ta se Zlíchovem. Mít teď o šest bodů víc, tak je situace v tabulce daleko příjemnější. Jenže ty body nemáme, takže je můj pohled na podzimní půlku sezony takový rozporuplný.

Nálepku favoritů tedy přenecháváte Tempu a Střešovicím, které jsou za Tempem dva body?
Myslím, že nahoru asi půjde Tempo. Ale pro oba týmy by bylo dobré, kdyby se dostaly do přeboru. Tempo i Střešovice mají dobrou mládež, jdou správnou cestou, jedinou možnou v téhle době.

A co kdyby se objevila šance jít nahoru i pro Radotín?
Kdyby možnost byla, tak bych byl pro. Myslím, že máme lepší mužstvo než v době, kdy jsme naposledy sestoupili z přeboru.

V zápisu o utkání figurujete ne jako trenér, ale jako vedoucí mužstva. To je proto, abyste si mohl odskočit ve vypjaté chvíli za lavičku na cigaretku, nebo jak si to mám vysvětlit?
Ne, ne. Je to proto, že jako vedoucí podepisuji zápis. Hned vidím, co je tam napsáno a případně můžu reagovat, kdybych třeba s něčím nesouhlasil. A co se týče cigaret, hulím. A asi není rozhodčí, který by mě na to u lavičky neupozornil.

Klidníte tím emoce?
Já na hráče při utkání neřvu. Stejně, když bych křičel, tak je to stejně vždycky až ve chvíli, kdy už ta situace nastala a nedá se vrátit. Takže nemá cenu dělat někomu divadlo. Jsem rád, že podzim skončil. Už jsem toho měl plné zuby. Máme sice šest týdnů pauzu, ale čeká mě papírování. A fotbal si užiju jen v roli diváka. Plzeň to sice v Evropě doma zvorala, ale v lize tam ještě nějaký polštář je, držím jí palce.

René Machálek