Radost z gólu mi pokazilo pondělní ráno, přiznal gólman Krče Nigoš

11. května 2010 07:00 » Hrdina dne, muž zápasu. To byl v sobotu minimálně pro fotbalovou Spartu Krč její gólman Martin Nigoš. V nastaveném čase přeborového zápasu na půdě favorizovaného Zličína totiž gólman vyrovnal na konečných 1:1. Poslední tým tabulky tak urval bod na půdě jednoho z aspirantů na postup do divize. „Samozřejmě jsem měl radost, získali jsme bod. Ale všechno to pokazilo pondělní ráno, kdy jsem se z novin dozvěděl, že vyhrály Cholupice a my na ně ztrácíme osm bodů,“ řekl gólman Krče.

Nebývá zrovna obvyklé, že se mezi střelce zapíše gólman. Jak se to vůbec seběhlo?

Ten zápas byl takový zvláštní. První půli jsme byli lepší. Pak chvíli hru ovládl soupeř a dal i gól. Nám nezbývalo než se snažit, ale mnohdy nám chybělo i kus štěstí. Až přišla poslední minuta a můj gól. Ta situace nastala po rohu, míč ke mně prošel, dokázal jsem si ho zpracovat a ranou asi ze sedmnácti metrů dal gól. Bylo to štěstí, prošlo to asi přes tři hráče.

Gólu ale předcházela i další útočná akce, do které jste se zapojil. Zdá se, že útočíte docela rád. Je to tak?

Jedna akce tam byla, ale to jsem jen prodloužil jeden míč a byl z toho rohový kop. Co se týče toho, že jsem šel před branku soupeře, tak podobné to bylo v posledních třech zápasech. V týmu máme hráče, kteří to prostě chtějí strhnout a něco s výsledkem udělat. Je to třeba Waldhauser, Plachý, i já patřím mezi ně. Tady se to povedlo a získali jsme bod.

Trenér Kohout je známý tím, že na prvním místě je dobrá defenziva. Dostal jste pokyn, že můžete jít před branku soupeře, nebo to bylo vaše rozhodnutí?

Prohrávali jsme a já jsem s tím chtěl něco zkusit udělat. Kdybychom dostali gól, tak už je skoro jedno, jestli prohrajete o branku, nebo o dvě. Pokyn od trenéra nebyl, ale už po zápase na Uhelných skladech mi říkal, že to byl dobrý tah. My vycházíme ze zabezpečené obrany a já mám povinnost zakládat rychlé útoky. Tady už jsme ale pak museli něco podniknout a jít do rizika.

Po téhle remíze vypadala lépe i tabulka přeboru a případná možnost opustit poslední místo byla reálnější. Vnímali jste to tak?

Je šest kol do konce přeboru a je fakt, že jsme ten bod opravdu brali. Vždyť nás brzy čekají Cholupice. Byla to pro nás šance. Tenhle víkend byl prostě o dvou pocitech. Nejprve jsme měli radost. Jenže pak jsem v pondělí zjistil, že Cholupice vyhrály nad Újezdem a bylo to pryč. Nedá se nic dělat, musíme bojovat. Nic nevzdáváme. Dokázali jsme si, že můžeme hrát s každým. Takové zápasy pak rozhodují maličkosti. Nás teď musejí ve všech zápasech zajímat tři body. Je to ze strany Krče něco úplně jiného než na podzim. Ale u toho jsem nebyl.

Působil jste v nižší soutěži, když jste hrál za tým Praha 1999. Proč?

Po mém konci v Krči jsem to tam zkusil. To je takový rekreační fotbal. No, ale když v zimě zavolali z Krče, tak jsem to zvažoval. Hodně pomohlo, že se do vedení vrátil pan Chládek, přišel trenér Kohout i další fotbalisté. Nebylo to rozhodování zase tak složité. V Krči jsem něco prožil. Šlo jen o to, že jsem nechtěl, abych dostával pět gólů za zápas. A tihle lidé byli zárukou, že se Krč zvedne.

Neříkejte, že se vám chtělo do týmu, který měl po podzimu na kontě bodů nulu. Vždyť jste hrál za tým, který bojuje o první místo...

Svým způsobem to bylo těžké. Volali mi lidé z vedení, nastínili mi, co se chystá. Já jsem fakt chtěl, aby to mělo hlavu a patu a to se povedlo. Navíc v Krči jsem byl od šestnácti let, mám ke klubu vztah.

Zkusme se ještě vrátit k vašemu gólu. Kolik vás bude trefa do sítě Zličína stát?

Něco určitě (směje se). Kluci už si dělali legraci, že mi budou mýt týden kopačky. Já každopádně přinesu nejspíš ve středu na trénink nějaké chlebíčky. Za ten krásný pocit a ty emoce to určitě stálo.

Byla to vaše první trefa z pozice gólmana?

Ne, už jsem dal gól i z přímého kopu. Doufám taky, že tenhle gól nebyl můj poslední.

Takže počítáte s brankářskými výlety do pokutových území soupeřů i dál?

No, my teď máme docela velkou marodku. Tak je ve hře i varianta, že by šel chytat druhý gólman a já bych to zkusil v poli. Nejlépe se cítím v brance, ale když trenér řekne, že mě potřebuje v poli, tak půjdu. Trenér ví, proč tohle dělá.

Pro vás by posun z místa gólmana ale neměl být tak složitý, na podzim jste si v poli zahrál. Jak se vám vedlo?

Hrál jsem v obraně a povedlo se mi taky dát jeden gól. A ten byl teda taky neuvěřitelný. Dostal jsem míč na vlastní půlce, obešel sólem několik soupeřů a následná střela skončila v brance. Měl jsem tam pořádný kus štěstí, ale padlo to tam. Takže jsem vlastně vyrovnal touhle trefou za Krč svojí střeleckou bilanci z první půlky téhle sezony. Ale jak říkám, v bráně se cítím nejlépe a Krč teď hlavně potřebuje vyhrávat. Je jedno, kdo ty góly dá.

-sks-