Přístup hráčů, to byla urážka přeboru, řekl trenér Renský, který se vzdal své funkce ve Vršovicích

13. prosince 2010 07:00 » Nečekalo se, že by fotbalisté Vršovic měli hrát v horní polovině tabulky přeboru, přesto je pro ně třetí místo od konce po podzimu zklamáním. Tým uhrál v 15 zápasech stejný počet bodů a na jaře se mu nevyhne tvrdý boj o udržení. I proto u mužstva po letech skončil trenér Přemysl Renský. „Přístup hráčů k fotbalu nebyl adekvátní tomu, že se hraje o záchranu,“ řekl Renský, který po své dobrovolné rezignaci ještě velmi upřímně zhodnotil první část sezony.

Co jste říkal na podzim v podání Vršovic?

Nebyl vůbec vydařený. Začalo to už v létě, posily byly jen na úrovni I. A nebo B třídy. Chyběl tomu hráčský impulz. Od doby, co Vršovice získaly bratry Šimry, prakticky nepřišel žádný kvalitní hráč. Noví kluci jsou fajn a hodní, ale nemají na přebor. Hrálo se to v podstatě v jedenácti lidech a při té tréninkové účasti to vypadalo, jak to vypadalo... Z patnácti zápasů jsme odehráli dvě kvalitní utkání a to je hrozně málo.

Jaké to byly zápasy?

Určitě se Střížkovem (4:1), neříkám s Bohemkou, protože Bohemku znám jenom jednu. Pak jsme úplně špatně nepůsobili v zápase s Libuší (2:1). Slušné to bylo i v prvním kole v Uhříněvsi (1:2). Jinak to bylo velmi darebné, přístup hráčů byl hodně špatný.

V čem konkrétně?

Fotbal na hřišti nemusí mít logiku, když se bavíme o míčové hře, ale mimo hřiště logiku má. Jestliže pracujete s týmem, který má trénovat dvakrát týdně, někdo přijde jednou, někdo vůbec, tak se to s touhle kvalitní soutěží, kterou je přebor, nemůže potkat. Buď to dělám pořádně, nebo vůbec. Já se taky nechodím každý den koupat do Podolí, chodím do zaměstnání, pak jsme byli s mým asistentem Jirkou Matyášem dvakrát týdně připravení na tréninku, ale hráči prostě nechodili. To se musí projevit.

Byl jste na hráče naštvaný, že nechodili?

Ve Vršovicích jsou prima kluci, ale musí si ujasnit, jak se fotbalu chtějí věnovat dál. Já tam byl pátým rokem, neměl jsem s nikým výrazný problém. Ale složení týmu je takové, že ho táhnou většinou starší kluci. Když vynechají tréninky, tak je to vidět. Starší hráči se musí udržovat daleko víc. Střední a mladší generace v týmu není, nebo je, ale ti kluci na přebor v tuhle chvíli nemají. Doplňovat tým z dorostu je velmi složité, protože hraje I. A třídu. Nevidím ve Vršovicích žádnou vizi a to je špatně. Když trenér v nějakém momentu přestane věřit hráčům, tak už u nich dál nemůže být.

Proto jste tedy skončil?

Jsem velmi náročný člověk, i k sobě. V práci, ve sportu, byl jsem na sebe přísný jako fotbalista, i jako trenér. Chci pracovat koncepčně, vidět nějaký směr. Nemusí se vám dařit, nemusí se vám něco povést, ale jenom kecat v hospodě, že do toho na jaře půjdeme, to umí každý. Já šel na každý trénink připravený, chcete trénovat standardky, různé věci, máte hráče rozdělené do skupin, ale během cesty na trénink se vám veškeré plány rozpustí, protože vám přijde osm omluvenek. Pak tam nemusím být. To může na lavičce sedět nějaká stará bába, plést tam svetr, dát jim míč, ať hrají na dvě. To nemá s fotbalem nic společného. Přístup hráčů nebyl adekvátní k tomu, že se hraje o záchranu. Dalo práci přebor vykopat, je to velmi slušná soutěž a vy musíte být konkurenceschopní. Trenér je zodpovědný za způsob hry, fungování mančaftu ven. Já neviděl žádný náznak toho, že by se to mělo zlepšit.

Co může Vršovicím pomoct?

Ten mančaft musí dostat nějaký hráčský impulz. V posledních sezonách nepřišel a je to vidět. Myslím si, že když přijde nový kouč, tak si přivede čtyři nebo pět hráčů, jako jsem to tenkrát udělal já. Je na výboru, jestli novému trenérovi posily přivedou. Pokud ne, nemá cenu se bavit o tom, jestli se Vršovice zachrání, nebo ne.

Myslíte, že za současného stavu tým na záchranu nemá?

V tuhle chvíli můžu objektivně říct, že z kádru osmnácti hráčů má na přebor dvanáct lidí, těch zbývajících šest při vší úctě ne. Pokud se tým nedoplní a nebude žádná konkurence, budou mít Vršovice obrovské problémy, aby to ukopaly. Navíc při tomhle přístupu k tréninku, o kterém jsem mluvil. Trénovat dvakrát týdně je málo, přesto hráči nechodí. Tenhle přístup k fotbalu se neslučuje s přeborem.

Letos to navíc vypadá, že budou sestupovat minimálně dva týmy. Zličín je na tom totiž v divizi tragicky, o záchranu bude hrát i Přední Kopanina.

Já sestup nikomu nepřeji, Zličín u nás v minulé sezoně hrál poslední kolo, vyhrál, postoupil, všichni měli velkou radost pochopitelně, ale v divizi neuhrál zatím ani bod. Obdivuji Dana Drahokoupila, že u mančaftu pořád pokračuje. Já už jsem o svém odchodu z Vršovic uvažoval v minulé sezoně, ale nechtěl jsem vypadat jako srab. Oni mají nulu a on stále pokračuje. Klobouk dolů před ním. Drží lajnu, ale pokud se nestane zázrak, tak Zličín sestoupí. Kopanina je sice ohrožená, ale to ještě neznamená, že spadne. Každopádně to bude v přeboru jiné, není tam žádný tým jako byla před rokem Krč, která neuhrála na podzim ani bod a v divizi byl klid.

Dá se říct, že bude v téhle fázi pro Vršovice záchrana velký úspěchem?

S tímhle přístupem bude záchrana obrovský úspěch, nic víc si v klubu říkat nemůžou, to je nesmysl. Ale na druhou stranu: i v první lize musí někdo skončit patnáctý a šestnáctý, je třeba to vidět jako celek. Víte, jedna věc je špatně.

Povídejte.

S námi se do přeboru dostala Čafka, teď je nováček Tempo. Když se na tyhle dva mančafty podíváte, tak hrají nahoře. Asi se tam pracuje koncepčně, nehraje se to tolik na náhodu. Nováček by měl soutěž oživit, my jsme skončili na 11., 12. a 14. místě. Tempo je najednou druhé, Čafka hraje už třetí rok nahoře, tohle má smysl.

Kdy jste vůbec vedení oznámil, že končíte?

Prohráli jsme poslední kolo s Tempem, já přišel domů a byl jsem plný dojmů. Večer jsem si sedl a napsal jsem si na papír kádr, protože se dívám dopředu, zajímá mě, co bude v dubnu, ne to, co bylo včera. Zjistil jsem, že tam nevidím šanci, byl jsem rozladěný. Měsíc a půl jsme trénovali na umělé trávě v Šeberově, platili jsme hřiště, hrajeme o tvrdého padáka, do konce bylo pět kol, ve hře patnáct bodů a my se scházíme v sedmi lidech. A já se ptám: změní se to? Nezmění, to se nezmění! Já to zvážil, projednal jsem to s asistentem Jirkou Matyášem, který měl identický názor. Pak jsem to zavolal šéfovi klubu panu Belladovi a obeslal jsem hráče esemeskami, abych jim to neříkal jako blbec na rozlučce u piva jako překvapivou zprávu.

Jak hráči reagovali?

Psali, že apríl je až v dubnu, že to není možné. Ale je, bohužel. Nejde je všechny házet do jednoho pytle, beru přístup jako celku. Nebudu sondovat, jestli je někdo ve škole, nebo v práci. Kdybych udělal trénink v deset večer, tak bude pořád někdo v práci.

Vypadá to, že to váš nástupce bude mít hodně složité, ne?

Je to o dvou pohledech. Když to vezme někdo z oddílu, bude to mít velmi složité. Ne, že bych neměl pevnou ruku, ale za pět let se člověk okouká. Já měl s hráči bezvadný vztah, s většinou jsem si tykal, ale nikdy to nepřekročilo tu mez, kterou by to mělo držet. Měl by tam ale přijít někdo zvenku, přivést si pár nových tváří, obměnit kádr. S dorostem přebor nezachráníte, i když jsou tam šikovní kluci. Teď tady hráči ví, že netrénují, přesto budou hrát. To je tak do druhé třídy, ne na přebor. Tohle je urážka přeboru. Já už z toho byl unavený, pořád mi jen chodily esemesky s omluvenkami. Dělal jsem to ve volném čase. Teď si radši půjdu pinknout tenis, než se pořád nervovat, kolik lidí přijde na trénink.

-tru-